IZIP - budování šťastné elektronické budoucnosti - jak se to rýmuje

O projektu IZIP se opět mluví. http://zpravy.idnes.cz/izip-konci-kdo-ponese-odpovednost-drb-/domaci.aspx?c=A120510_205027_domaci_hv  Tentokrát v naději, že jde o nekrolog, po kterém by měl následovat důkladný úklid. Ale zdá se, že jako obvykle je všechno jinak, možná to bude opět neverending IZIP, ale počkejme si. Co taky můžeme dělat. Snad se alespoň můžeme podívat, jak to vlastně bylo v teoretické a reálné podobě. Možná nám to umožní lépe a dříve prohlédnout další, nové manévry kolem IZIP nebo kolem VZP.

Idea elektronizace zdravotnických informací je veskrze dobrá. Hlavně z pohledu amatérských teoretiků řízení zdravotnictví, protože dosáhnout propagovaných cílů z mnoha důvodů v praxi není možné. Rozhodně pomocí metod, jak byly nastaveny v IZIPu. Ale vezměme to po bodech. Mimo jiné, nefunguje nikde na světě. Proč asi?

Zajistí předávání informací mezi lékaři. Dobré. Často chybí, stále se něco dohledává, občas se některá vyšetření opakují… Problém je v tom, že do systému izip šly vložit informace, ale nikdo neručil za jejich přesnost a správnost, tím méně kompletnost. Poloinformace je někdy horší než žádná informace a v medicíně se dá pracovat jenom s fakty, která jsou potvrzena, ověřena. Takže náhodně vložený omyl nebo nevložená důležitá informace nic a nikdo neodhalí, což vedlo nakonec k nechuti s takto nevěrohodnými informacemi pracovat. Taky vyžaduje od zdravotníků  práci navíc (zadarmo)   i kdyby šlo o nějaké minuty na pacienta, jde o hodinu či hodiny práce navíc denně  a zadarmo.

Pomůže při náhlých příhodách. Mohl by pomoci, kdyby každý zdravotník měl u sebe rychle dostupný přístup do systému. Taky pokud jde o velmi akutní stav se záchranou života nejsou pro tuto situaci a pro první minuty akce tyto rozsáhlé informace, které se měli v izipu skladovat (celá karta) nejsou podstatné, nikdo nemá čas se v kartě hrabat. Mimo to ve vozech RZP jsou dostatečné možnosti základní diagnostiky pro akutní příhody. Taky představa, že se jako lékař octnu u mezní  situace a místo starosti o pacienta (jde o vteřiny)budu hrabat v kartě  a dohledávat informace je poněkud vražedná. Opravdu toto zdůvodnění potřebnosti může napadnout jenom teoretika chudého duchem, který v takové situaci nikdy nebyl.

IZIP poslouží ke kontrole zdravotnických zařízení. To už není ani důvod, to při znalosti problematiky působí spíš jako kabaretní číslo na silvestrovském večírku. Jednak pojišťovny již více jak 20 let mají všechny informace v jemných detailech k tomu, aby přesně a podrobně byly schopni dokumentovat cokoliv o vykazování a placení zdravotní péče a pokud je využívají jen příležitostně je potřeba se jich ptát, proč. Rozhodně další nástroj za miliardy nepotřebují. Také každý pacient kterékoliv pojišťovny si může jedenkrát ročně požádat o výpis své karty... Je docela zajímavé, že  pojišťovny platí za stejnou práci jednotlivým zdravotnickým zařízením s rozdíly desítek procent, docela rád bych se dožil toho, že se občané budou ptát, komu a proč platí násobky peněz z veřejných prostředků. Tam mimochodem utíká daleko víc peněz, než když si snad  konkrétní lékař připíše „černé duše“ , což ovšem jsou schopny pojišťovny lehce zjistit. Kdyby chtěly. Že by někdo chtěl zjistit, proč tam nebo jinde se zjevně platí násobně víc, i když už se o tom sem tam informace objevují, jsem ještě nezaznamenal.

Další značnou nechuť zdravotníků k tomuto systému bylo zjištění, že informace má shromažďovat IT firma z Polska která tyto činnosti jinak nedělá. Vyvstalo  podezření o chabém zabezpečení těchto informací, ví se, že jde o informace velmi dobře obchodovatelné a i tento postup vzbuzuje nedůvěru. Že plnění systému IZIP informacemi bralo čas a byla to práce navíc, nijak neplacená je jen další kostička ve skládačce.

Pro mne osobně je IZIP ukázka lehkosti bytí při mrhání veřejnými penězi. Původní nápad možná dobrý, zvolený rozsah neuvěřitelně objemný narážející na technologické limity, nastavení z mnoha příčin vzbuzující odpor uživatelů a po letech testování a plýtvání nikdo není zodpovědný za nastavení a realizaci projektu, za peníze, které byly spotřebovány. Jak a proč nechám na úvaze každého z vás. Zajímavá je i demagogie kolem tohoto projektu šířená (např. IZIP není totéž co elektronizace, jde o konkrétní nesmyslný, drahý a neživotaschopný projekt používající elektronizaci jako zástěrku) nejenom novináři, ale i jindy zdatnými blogery.