Thaj(áááuuuu!)ská masáž

Dostala jsem od Ježíška poukaz na masáž. Thajskou. Ještěže se Ježíšek nabídl, že vybere dárek za manžela, který absolutně neumí vybírat dárky.

Tady musím odbočit od tématu, protože manželův první dárek pro mě málem zapříčinil rozchod ještě před svatbou.

Zeptal se mě,co bych chtěla k svátku. Odpověděla jsem, že noční košilku. A těšila se na bílou, či černou, saténovou (možná i průsvitnou a nebezpečně sexy) košilku.

Manžel mi koupil- bavlněnou, po kolena dlouhou, zelenou,s výšivkou nějakých kytiček a knoflíčky od krku až skoro k pasu. Vzadu s ještě přilípnutou cenovkou 99,-Kč.

Děkování bylo velice bouřlivé. On- uražen, přece jsem chtěla noční košili, já zklamaná, že mi neumí číst myšlenky. Poznávat myšlení chlapa jsem se učila za pochodu, v průběhu manželství. Košile letěla za skříň,ale ještě ten den jsme jeli SPOLU vybrat novou.

(a jak se mi ta příšerná košile s knoflíčky hodila po porodu na kojení!)

Ale zpět k thajské masáži. Uvítala mě drobná, usměvavá Thajka. V místnosti to příjemně vonělo masážními olejíčky a hrála relaxační hudba. Svlékla jsem se a položila na břicho, obličejem dolů (měli v tom lehátku díru, aby si klienti nepomačkali nos).

A začalo..mučení. Kdepak nějaké lehké rozmasírování, skoro hlazení, které používáme doma s manželem. Bolestivé "lupání" bylo slyšet i přes tu hudbu. Měla jsem pocit, že mi po zádech běží stádo bizonů a zarývají se mi kopyty do každého svalu.

Thajka uměla jen dvě věty:

"Dobrý den!"

a

"Bolí?"

Tu druhou větu vyslovila celkem šestnáctkrát. Ač jsem holka,co má lecos za sebou (tři porody a a tak), mé bolestné usykávání mírnila svým konejšivým:"Bolí?"

 Snažila jsem se zabavit počítáním obratlů a nemyslet na bolest. Zatínala zuby, když bolest překračovala únosnou hranici.

 Pak konečně přišlo to, kvůli čemu lidé rádi chodí na masáže. Natírání olejíčkem a jemné, skoro hladivé, masírování. Jo! To je ono, ještě, ještě..chtělo se mi výskat radostí, že po té tortuře následovala odměna.

 Jenže- byl to ten pověstný klid před bouří. Abych nabrala síly na další mučení.

Má páteř žalovala. Na mě, na mé vysedávání u počítače, kdy se hrbím jak baba Jaga, na čtení knížek vleže na břiše, na tahání syna v náruči do schodů. V duchu jsem jí slíbila, že se k ní nebudu chovat tak macešsky,ale ať už ta příšerná ženská skončí.

 Nakonec mě požádala, ať si lehnu na záda a věnovala se mé hlavě. Jako kdyby poznala, jak je přetížená. Mačkala mi nějaké body na spáncích, v týlu, na čele, bylo to příjemné. Téměř jsem u toho usnula. A najednou byl konec. Opouštěla jsem středověkou muč..pardon masážní salon na lehce brnkavých nohách. A ještě té šikovné Thajce poděkovala!

  Doma cítím, že nenosím svou páteř. Musela mi jí vyměnit. Jsem jak znovuzrozená.

Je to jako s porodem. Bolí to jak sviňa, ale když je konec, přijde úleva a na bolest se rázem zapomene.

  Určitě půjdu zas!