A to jsi tam byla na něj sama?

Já už jsem si po včerejším výletu, kdy mě štípla vosa do dásně (což je v tomto týdnu horror č.2, po Pepousově štípanci od včely) řekla, že s dětmi sama nikam nejedu.

Mimochodem, když už jsem toho měla ocaď pocaď, jsem s ledovým klidem, kdy už mi v jedné chvíli bylo všechno jednou, řekla svým ratolestem: "Tak milé děti a maminka je teď zářným příkladem toho, jak vypadá pohádka O třech přadlenách v praxi. Už mi zbývá jen sudička s velkou nohou a velkým palcem."

Sama.

Vos se hrozně bojím, takže tě lituju, drahá.

Nejdůležitější je, že jste to přežili!

To by tenhle blog nevznikl.

Šárko, velká gratulace k blogovému článku číslo 200 a Tobě i Tomíkovi, pokud možno, už jen pohodové prázdniny

Děkuji, Irčo. A něco se v srpnu prý chystá, nějaká slezina v Praze:-) Budu informovat.

Zajímalo by mě, jak se odepíná svatozář, Šárko. Protože když tě potkám, tak ji nikdy nemáš - a to není možný.

Drž se, holka zlatá.

Není to tak hrozný. V tu chvíli bych ho s chutí přizabila, ale ono je to pak spíš k zasmání.

Tak těmhle dětem se před vynálezem moderního zdravotnictví, televize a počítačů říkalo blázen a všichni se postižené rodině vyhýbali.

Mně tam celkem fandili.

Ahoj... jsem Ti chtěl napsat něco pěknýho... Ale napadá mě jenom: "Sakra, Ty budeš fest zocelená ". P.S. Užij léto jak jen to jde, taky to tak dělám a ve tři ráno už vstávám jen od pondělka do středy

Jak budu? Už dávno jsem!

A od čtvrtka do neděle vstáváš v kolik? Ve čtyři?

Už jenom krásné a poklidné prázdniny

Děkuji. A Klatovy vyjdou, doufám.

Šárko, problémy byly, jsou a budou. Důležitý je, že to nevzdáváš.

Tohle nejsou žádný problémy, to už je standard.

S váma musí být tuze legrace. Pěkné léto.

Náramná.

V říjnu je v Olomouci sraz, můžeš posoudit naživo.