Život "jako na zámku"? - pěkně děkuji - pane Klausi Topolánku

Už 7.6.2007 otiskl Deník sdělení ke komentáři zpravodajství televize CNN, s informací o setkání prezidenta George Bushe s premiérem Klausem Topolánkem.

Použil jsem dnes toto spojení proto, že i pro mne oba jedno jsou a na vlastní kůži to zakouším.

V rámci úspory zúřadování si dovoluji vyjádřit „dík“ za tuto dvojjedinost ve smyslu:

„Za takový život a za takovou péči -

- jako na zámku -,

mnohý z nás i Vám vděčí pane Klaus i Topolánku“.

V tom článku Dalibor Dostál  a  Oldřich Janeba dále shrnují že jde spíše o realistickou ukázku obrazu významu Česka a jeho představitelů v cizině, že o Česku se píše jen v případě voleb.

Jsou také výjimky – cituji: „Jméno českého prezidenta Václava Klase se nedávno objevilo v agenturních zprávách v souvislosti s prohlášením Jihoafrického prezidenta Mbekiho, že AIDS nemá žádnou spojitost s virem HIV…“ a tento výrok zde řadí Erazim Kohák do stejné kategorie s výroky o neexistenci globálního oteplování.

Takže krom modelek, Dominika Haška, Jaromíra Jágra … Petra Čecha se o nás už moc neví.

Teprve později jsem si uvědomil některé souvislosti s mým dosud marným snažením a začal hledat noviny, které  ten článek otiskly.

V té době mne článek pobavil, protože rok před tím jsem zkroušeně žádal o pomoc a zásah osobně i pana prezidenta Klause a za přítomnosti paní Livie mu předal i dokumenty ještě v budově Jihočeského Krajského úřadu, před zraky v té věci angažovaných zastupitelů.

Když  mi paní Livie při převzetí řekla že jsem měl napsat přímo na prezidentskou kancelář, nemohla vědět že i to jsem udělal a později z došlé odpovědi si vyčetl závěr pana Jakla, že:

„ …prezidentovi nepřísluší zasahovat do rozhodování demokraticky zvolených zástupců …“.

Nutně jsem si vydedukoval že tedy nedemokraticky jednajícími zástupci by nemohl být ani prezident demokraticky zvoleným představitelem státu a pak i to že jen zavrhnul ODS nestačí.

Následně na náměstí v Českých Budějovicích jsem měl možnost říci na kameru zpravodajství redaktorovi Petru Šuleřovi o co mi šlo a proč jsem už žádal osobně i pana prezidenta.

Bohaté zkušenosti s touto formou přezíravostí a státnického nezájmu o starosti obyčejných lidí mám jistě nejen já, ale i mnohý z nás občanů.

Mít nápad a činit pokusy o tom psát může ten, kdo váží cenu svého života i pro ty  „nahoře“.   

Je opět před volbami a u našich zastupitelů se pravidelně objevují záchvaty nemoci, kterou sami nazývají „zájem o hledání řešení věcí veřejných“, když mnozí z nich z této úrovně nám už navařili tolik „kaše“ že i třicetiletí mají při stejném tempu už své funkce do důchodu jisté. 

Toto přirovnání inspiruje opakovaně k vyslovení racionálně míněného závěru, zdánlivě ale stejně tak fantasmagorického, jakým byla pro mne cesta k pochopení výrazu „proláskověný“.

Snad budu úspěšný a podaří se mi přiložit i ofocený autentický přepis audiozáznamu.

Pochopení významu voleb a souvislostí s událostmi z 11. září nám může pomoci při řešení zdánlivě neřešitelných otázek. Vůbec nemusí jít o konfrontaci s projevy terorizmu.

Psal jsem, že mnozí naši „rádoby politici“ rozuměj „rádoby správci věcí veřejných“ se derou za funkcemi podle zaslechnutého a snad i opravdu v té době adresně míněného výroku:

„Když tu funkci nezvládá, dá se tedy tam, kde to nevadí“ – samozřejmě míněno výš.

Nikdo z těch ohnutých co zas zvedli ruku se pak už nezabývá tím, jaká spoušť za nimi zůstala a nemají zájem přece na sebe upozorňovat, aby se jim to nevrátilo až půjdou zase oni výš.

Obyčejný člověk si jen může opět povzdechnout: „Občane pomoz si raději sám“.

„Když se ti to podaří, smíš si pak i myslet že tvá Vláda, případně strana, nebo jsi-li věřící, pak i Pán Bůh ti pomáhali taky “.

Došel jsem tak k závěru že ani dnes neplatí základní kritéria pro setrvání na funkcích:

Kvalifikovanost, Spravedlivost a Právní Diskvalifikovatelnost. (KSPD)

S jistotou lze tvrdit že první dvě kritéria jsou spíš charakteru proklamativního – prohlášení nebo slib - zatímco druhá dvě vyžadují jen striktní naplnění litery zákona vždy a ne jen někdy.

Netřeba domýšlet co se stane, když se má omezit administrativa třeba jen protože, zavedením počítačů se nahrazuje a zrychluje mnoho lidské činnosti v administrativě.

V první řadě se úloha zadává „nezávislému“ auditorovi, jakoby vedoucí všech stupňů byli nesvéprávní a o činnosti jimi řízeného úseku nic nevěděli.(Bývají starší a od počítačů utíkají)    

Ze závěru pak mají radost všichni, protože „Vlk se nažral a koza stejně ještě ztloustne“ byť o místo.

Takové postupy se zdají být diskutabilní jako zákazy o pití alkoholu na veřejnosti, když   

by stačilo zakázat jakýkoliv pohyb opilců tedy i zfetovaných a ty ostudně povinně odvážet

proutěným dvoukolákem - károu, se službou stejně postižených už v léčebném režimu.

Hloupá diskuse o vyloučení kamionů je také k smíchu, když se právě jimi jako pojízdnými 

majáky dají i měřit rychlosti a tím by také i kamiony přispívaly ke kázni řidičů v provozu.

Připusťme že formám solidarity lze s jistou mírou pochopení i rozumět, ale nelze rozumět tomu že pracovník hrubě porušující povinnosti je v tom nejhorším případě – jsou i takoví? – propuštěn a jeho místo se obsazuje bez strukturálních změn a bez ohledu na výkon počítačů, takže i tuto cestu snižování stavů o trestuhodně neschopné, ani schopní vedoucí žádných organizací nemusí využívat.

Zřejmě ani takoví vedoucí nejsou, nebo mají také už máslo na hlavě.

A jaká se mi zde jeví souvislost s 11.zářím?

Tento hrůzný čin je u útočníků vysvětlován jako forma odplaty a je o to hroznější, že byla provedena s relativně minimálními náklady útočících a vysokými ztrátami a strachem na straně napadených.

Stačily k tomu v podstatě peníze, které před krizí i po krizi dál mizí v obrovských sumách.

Přeneseno do poměrů řešení téměř sousedských sporů to znamená:

„Není třeba bojových systémů až na úroveň kosmického zbrojení, když k většímu odstrašení protivníka stačí se nechat „pozvat“ až k němu domů a tam mu na hlavu hodit třeba jeho hrnec i s jeho „gulášem“, který si sám vařil za vlastní peníze a ještě si bude muset to vše sám uklidit“.

Budou volby s řadou zájemců o funkce, včetně těch co se už zabydleli na funkcích a chtějí vypadat lépe než se dosud chovali. Přitom jim ještě nedochází že by měli už uvolnit místa.

Proto hledají takové, kteří „kaší“ navařenou na zámku budou krmit ty dole v podzámčí, včetně těch, kteří mají odvahu říci - děkuji - už nechci vyjídat co jsem si sám nenavařil.

Volby budou v červnu, takže vrstva zkažených by mohla být z velké části odstraněna do září a těm kteří na spuštění tohoto očistného procesu musí být nepochybně zainteresováni, chci i jen za sebe říci: „Za takový život „jako na zámku“? děkuju pěkně, pane Klausi i pane Topolánku.

S pozdravem Jiří Sámek