Šťourání v případu paní Urbanové už konečně zastaveno

Šťourání do případu paní Marcely Urbanové už konečně zastaveno? Jen dobře placený a odpočatý diletant nechápe, jak se takto hraje o zdraví národa.

V čem je obraz skutečné právnické dřiny a v čem jen obraz politické i právnické fušeřiny?

Pokud fatálně nevědoucí vedoucí nectí právo ani ono pohádkové :„K princeznám se nečuchá.“ – mu také nic neříká, je na průšvih i s průtahy ke škodě lidí a výdělky advokátům zaděláno.

Pak kdejaká primadona v politice si smí právnické kličky vykládat pro sebe a ukazovat jak se lehce ignoruje, inzultuje, ale i imituje právo a úcta ke spravedlnosti s pomocí pod ním shrbených kompliců.

Že znak (§) paragraf je zakroucen na obou koncích zcela stejně aby obkroužil krky sporných stran, se velkoryse přehlíží a není divu, když i v obyčejném člověku „bouchnou saze“ a pocit bezmoci a nespravedlivé rdoušení v něm probudí „tygra“ který nakonec i na ně vycení zuby.

Jen z toho mála co vím z tisku, se nedivím ani paní Marcele Urbanové

Slušný občan si stále častěji (slušně) řekne: „Čím víc se s lejnem mažeš – tím víc jen smrdíš.“ Snaží-li se vyhýbat srážkám s tak nabubřelými pitomci – není to projev slabosti, ale zralosti.

Jak prezident své právní pochybení nazval jízdou na červenou po odvrácené straně paragrafů a Slováci pro takové chování mají krásné výrazy – niktoš a odkundes, vnucuje se mi příměr že i v politice je to zas jen nula.

Opět se nabízí poznání, že pokud: „Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá.“ vznikajícími páry (00) hajzlíky se zamoří celá politická scéna, v níž i premiér Mirek Topolánek stav nazval „Augiášův chlív“.

Přesto bych rád věděl proč s jeho možnostmi by lidi raději střílel kulometem. (Blesk)

Hádám, jak moc se kdo nadřel aby se zákony až za pochodu naučil a pak ještě v odtržení od života pochopil, že takto už nelze zákony lidem na očích uplatňovat a současně nemít strach nebýt také postižen. (Potěš Pán Bůh, pokud by dál platilo: „Kdo s čím zachází …“)

„Každý chvilku tahá pilku“ říká že na každého dojde a myslím si, že už je také na čase.

Navíc podle mne mnozí chytří lidé říkají že dnešní doba je už tak „karmicky“ nabitá, že každý si následky svých vlastních chyb, bude moci odčinit ještě v tomto životě.

Pokud budu podezříván z obdivu k jakékoliv stranické ideologii v mé situaci, fatálně se mýlí.

Rozlišuji jen lidi kteří žili slušně před revolucí a žili slušně i po sametové revoluci pokud žijí, od těch co si jen slušně žili před revolucí a tak jak se s extrémní snahou chtěli zalíbit a pomocí extrémního myšlenkového přerodu (kotrmelcem) se znovu dostali do fóra, už zas větří změnu.

Když současný trend boje proti extremizmu si bez velkých nároků na fantazii spojím s výrazy „Augiášův (politický) chlív a odtud i politický smrad, vzniká tu nutně první úkol – Vyvětrat!

           V případě paní Urbanové se už blýská (zdá se) na lepší časy a v podobně ventilovaném případě paní Fenclové v Písku možná už také. Ale co ty další – dosud nemedializované?

Říká-li se: „Co tě nepálí nehas“, není to vždy jen o osobní zbabělosti, ale i o zásadách hygieny duše, jejíž hrubé zanedbávání v konečném důsledku u extrémně zanedbávaných práv voličů nahání lidi do náruče psychologů i psychiatrů, některé slabé povahy přímo do náruče smrti.

V lepších případech mohou pochopit s pomocí článků pana doktora Jana Hnízdila podstatu vzniku a příčiny psychosomatických onemocnění – z duše na povrch těla jdoucích – ze stresu. Například článkem:“Jak doktoři pekli dort“, MUDr. Jan Hnízdil analogicky s pohádkou, ukazuje na problém nesourodosti závěrů lékaři zvolených vyšetřovacích metod a z toho plynoucí zmatenosti názorů na léčbu (LN 28.72009). - Dr R.A.Deyo z university Washington.

Já sám i jako laik mu musím dát za pravdu i ruku dám do ohně za to, že žádný z lékařů okolo mne neudělal nic čím by mi mohl chtít ublížit a ani nemohu nikoho z ničeho ani podezírat.

Mohu dokonce konstatovat jejich jistou bezradnost nad proměnami projevů z přílišné zátěže.

Jenomže – jak je to s kvalitou léků, které jsou lékaři asi i pod tlakem nuceni ordinovat?

Když mi lékárník změní předepsaný lék a žádá 500,- jako doplatek, ohradím se a když dostanu třetí lék jen za doplatek 60,-Kč, musím se znovu ptát. Jen lékaři a ne už i lékárníci?

Co se stane když si lékař postaví hlavu a přestane být závislým na předepsaném počtu balení?

Nebude mít příště jako soukromník třeba potíže s prodloužením smlouvy s pojišťovnou?

Je-li i pro laika zjevnou příčinou úřední stres a na otázku položenou přímo doktoru Hnízdilovi jsem dostal odpověď, že: „úředníka si on k vyšetření a pohovoru nemůže předvolat“, pak je  zmatení lékařů i pacienta o další stupeň vyšší a jen pacient zůstává bez pomoci, jen s prášky. Tohle vědět a nesmět pomáhat je samo o sobě stresující i pro lékaře, kteří i kdyby se dobrali k podstatě pravdy, musí ve vlastním zájmu stejně jako shrbení úředníci „držet hubu“.

Případ doktorky Elišky Jugové - kožní lékařky z Brna (HN 4.8.2009) vidím spíš jako krutou odplatu za předcházející rozhodnutí o ukončení spolupráce a pana Kubka jako „lidumila“.

Že „Za tohle se z lékařské komory nevylučuje“ – Milan Kubek HN 4.8.2009 - ukazuje na velkou toleranci k hrubým vybočením z mantinelů daných lékařskou etikou.

Ani u paní Justice tomu nemůže být jinak, když u soudu může také projít dosud neodškodněné přijetí argumentu, že ze zkratky Š&S segment &S znamená &sf&ltové střechy. Nevzdělanci inteligentní – rozumějte – asfaltové střechy - vysloveno i před advokátem!

Přeji paní Marcele Urbanové úspěch pojištěný věcným přístupem paní ministryně Kovářové.

Protistraně pak přeji prozření v duchu hesla: „Jednou a dost“ a včasný tichý odchod z politiky, pokud nejsou na tom tak špatně, že jiné a lepší lidi už prostě nemají.

Ten problém se týká i pánů exministrů, když připustili s celou svou „družinou“ vyplácení dávek podpory bez zjevného důvodu a bez ověřených podkladů a navíc ani na straně kolegy - příjemce stejně jako na straně svých částí družiny – plátců ani stín chybičky nepostřehli.

Kdo zkusí hádat proč taková banalita unikla i váženému ochránci práva - státnímu zástupci?

Nebylo by divu, pokud by bylo zřejmé že s kolegy národohospodáři se zrovna učili nazpaměť odříkat třeba Lichtenštejnský seznam.