Škoda každé rány která padne vedle?

Škoda každé rány která padne vedle je z úst starého Duponta Louisi de Bourvilovi ve filmu dost podobnému s panem Topolánkem. Já dodávám - zvláště když prázdné hlavy s tituly i s doktoráty zplodí zas jen plagiáty?

text a úprava - autorz tisku

Pokud lékař dentista pracuje bez soucitu, ale sebelépe i pro dobro pacienta, nebývá oblíben.

Ani on si nedovolí udělat něco, za co by sklidil i kopanec uštědřený v návalu bolesti.

Bezprostředně potrestanou neurvalost na těchto místech jistě ještě žádný soud neprojednával.

Odsoudit etiku vědomostí a zištnosti psychologa posekaného mačetou pacientem Michalem Úlomem bylo na místě zvláště, když po tom všem se sám usiloval zpeněžit i svůj strach o své zdraví.

Je-li k zvládání odbornosti potřebný certifikát, pak titul k němu příslušný zavazuje očekávat plnění souhrnu všech všeobecně známých vědomostí a dovedností, zvládaných i obyčejnými lidmi.

Říká-li se že: „Pořádek je jen pro blbce, ale odborník zvládá i chaos.“, rozumím tomu i když - zůstaneme–li u lékaře - mluvíme o svých potížích jak je laicky cítíme na sobě a jen odpovědnému lékaři náleží rozlišit zda bolest pochází od závažné příčiny, nebo jen od „zaražených větrů“.

Volím záměrně modelově prostředí lékařů, protože obdivuji vztah k stavu hmoty, která na talíři může být sice chutně naklepaným či dokonce semletým biftekem, ale na operačním sále jde už systémovou část organizmu ve stavu balance nad hranici existence a záhuby a na lékaři se chce, aby napravoval, co mnohdy i jeho titulovaný kolega způsobil.

S tímhle úhlem pohledu posuzuji každé dílo a nejen u umění, takto odtržené od reality.

Doby kdy šestiranný revolver vystřelil desetkrát jsou pryč a když na potrestání ničemy nestačí už ani bouchačky s hlavněmi jak roury od kamen v jedné ruce a i s nastartovanou motorovou pilou v druhé ruce, jde o eskalaci násilí i z doby, kdy Lino Ventura sám vyházením a kopanci uvolnil  demonstranty zatarasený vchod.

Později Schimanski, Kojak a spol. silou úderů riskovali zlomeniny spodiny lebeční jen u komparsistů.

V tisku se pak psalo o jejich slabošství v civilním životě.

Rambové inkasující smršť narkotizačních úderů, aby pak s ksichtem podobným bifteku se najednou umí probrat z mrákot a zvítězit tak existují jen ve filmu , že i mistr boxer závidí a zkonstatuje:

„To je zhola nemožné, ale na pohled je to pěkně udělané. Dobře to ten Stallone hrál pro naivní lidi“.

V hledačích adrenalinu vidím lidi velmi dobře, převážně nikoliv opravdovou prací zabezpečené, znuděně hledající to, co chybělo už Jean Paulu Belmondovi ve filmu Muž z Ria.

Netušil ani , že hledá obyčejný nedostatek, nefalšovaný, ničím neomezovaný – strach o holý život.

A říkalo-li se: „Kdo má peníze – koupí si auto, kdo je nemá – umírá jinak“, je to dnes už také o poplatcích. To zdůrazňuji abychom neodbíhali moc dál od původního modelu ze zdravotnictví.

Problém se jen věci  neznalému může zdát těžko pochopitelný a tak když se omezíme na základní dovednost i s osobní odpovědností z toho plynoucí - tedy na podpisy, kam nás to dovede?

Od Hraběte Monte Christa, Dr.Horákové a Polednové k Urbanové a Čunkovi, který bral podporu i když nic nepsal a prý ani nepodepsal a nevadí řadě lidí stejně jako třeba „Kakaový král“.

Nabízí se tu vnímavým stejně jako mě jistá podobnost vy-prázdněných politiků s těmi "kakaovými"?

Pan Salichov může i dnes diskutovat o vydání dokumentů s vyšší mocí, stejně jako pan Topolánek a co je právě nejvíc podivné, že dál strach z okamžité ztráty vlivu na běh událostí nemají, jistí si i tím že zůstanou dál na funkcích.

Čtenář si teď plným právem musí klást otázku: „O co mi tím co zde píšu už celých devět let jde?

Odpověď je zcela prostá: „O podpisy!“, „O podpisy – primárně - vážení odpovědní“! 

O podpisy které triviálně nebyly tam kde být měly a dnes i po opakovaných upozorněních v této souvislosti posuzováno, nikoho nevzrušují podpisy dalších „taky odborníků“ na dokumentech, kam by je soudný člověk zvláště po zmíněných upozorněních už nikdy nedal a přesto se tak stalo zas i na soudě.

Jedině lidé bezohlední a nijak vědomostmi nezatížení dělají rychlá rozhodnutí podle dávno známého rčení: „Nejrychlejší rozhodnutí učiní vždy jen úplný blbec a hazardér“, zatímco těm ostatním a skutečně odpovědným to trvá vždy o něco déle.

Nedávno uveřejněný článek nám sdělil že Nejdříve umírají pesimisté, jenže stará životní pravda učí že pesimisty se stávají právě lidé optimisté, kteří ještě větším optimistům půjčili své peníze.

Takto jsem se sám dopracoval k definici „konfidentů“ kooperujících v plném smyslu toho slova v úřadech na bázi syndromu BSE – Bezbřehé Sobeckosti Ega, lidí bez obav o existenci za chyby které dál páchají. Dovolím si tvrdit, že jde o „kohortu“ vztahů prostupujících celým spektrem politických stran.

           18.8. jsem potichu oslavil třetí výročí své praktické demonstrace výrazu „proláskověný“ na jednom z těch, kterým tento fantasmagorizmus nezdál být ani podezřelým a když jsem ani jemu do té doby po opakovaném upozornění na podstatou své stížnosti dál nestál ani za pozornost.

Učinil jsem to vědomě s plným vědomím odpovědnosti za svůj čin, ale nevědomky i stylově, folklórně a dokonce před zraky svého jmenovce Jiříka z Poděbrad, jak zmínil ve svém článku „Mou řečí je práce“ také poslanec Petr Braný (KSČM)- Halo noviny 24.7.2009 a dodává že - Poctivost se musí vyplatit.

- Uvidíme tedy? - Už do voleb páni poslanci?

Tím mne i pan poslanec potěšil a tak v očekávání konečných a odpovědných řešení jsem se poprvé rozhodl jít opět pohlédnout svým současným ochráncům práva a zastupitelům do tváře, abych pak nemohl uvěřit svým očím jako pan poslanec Braný v článku a já pak ještě uším v reálu?

Nemohu posoudit, zdali patrný úlek byl způsoben i podivnostmi kolem kamenem praštěného pana Topolánka z ruky nějakého zbabělce, který se neumí postavit za důvod svého činu, nejde li však jen o pouhou frašku – s ohledem na zjevnou řídkost krve a nearanžovaný radostný úsměv patrné z obrázku. 

To mému objektu zájmu před třemi roky tak do smíchu na fotce nebylo, třebaže má na ní jiný tmavý oblek. 

Je také otázkou, zdali by základ utrpěné škody jako je u mě byl už dostatečným důvodem k pozornosti u lidí s příjmy mnohonásobně vyššími po celých deset let.

            Dopíjené sklenky s vínem byly při mém spatření rychle odkládány a hlavní živý přímý účastník poslanec Zajíček si pak s gestem flegmatika  před někým zřejmě jen masíroval svrbění mezi očima, zato pan starosta se mi hned věnoval, nepochybně také jen z naočkovaného strachu o klid a tedy také z neznalosti podstaty věci.

Čím se tedy zabývali nejen oni, ale i ministři v této věci informovaní tak pochybnými svědky?

Bůh je suď a nepochybně už i volby také.

Jen tak je možné, aby i státní zástupce v mém případě přímý poukaz na nepodepsané dokumenty tak fatálně nedocenil a proč je stále na stejné funkci i pod novým hejtmanem, by byla jediná otázka, kterou bych byl snad položil i na místě nepřítomnému hejtmanovi Jiřímu Zimolovi.

Nestalo se, zato jsem si s úsměvem uvědomil podle Karla Čapka a povídky Rekord, že někteří naši jedinci – jedničky – řádně nevyřizovanými stížnosti provokují jiné jedince, třeba takové jako jsem i já, k tak jedinečným a jinak jinde neopakovatelným výkonům.

Stači lo by je pak opět „postavit  na místo“ v situaci, kde se i nemožné stane naprosto samozřejmým.

Co pan Zajíček jen viděl a pan Topolánek snad jen pocítil, pan to Zahradník nezapomenutelně už pochopil.

Ani jeden z nich se ale dosud nepokusil, alespoň ostatní přimět k nápravě a náhradě škod.

Nikomu nic zlého nikdy nepřeji, pouze svým nepřátelům přeji nejmíň dvakrát tolik co oni mě.

Já vím že už nesmím a ani nemám zájem, neboť svůj díl odpovědnosti jsem si splnil a i když nepochybuji, že budou následovat další, předpokládám že nedojde k hysterii, kterou bych si dovolil nazvat i Černou-Bílou, stejně jako Bílou-Černou nemocí.

Jádro pudla - vážení jedineční - vězí zase v kancelářích pod mnohými z Vás a Vy sami jste se svými transparentními neznalostmi, zbabělostí k rozhodování, k převzetí osobní odpovědnosti a se svým strachem o koryta, - skutečnými žábami na prameni.

A to už je snad také hlavní téma voleb pro likvidaci „jedniček“ a i vztyčených prostředníků.