Reforma jak Císařovy nové - drahé šaty

Opět další kozel zahradníkem?  

Pan doktor Julínek se vší vehemencí prosazoval reformu zdravotnictví, když byl ministrem.

Aby úspěch mohl být jistý, musíme být ale všichni nahraditelní ať už jako pěšáci či generálové,.

Pozitivní je proto dobré umět všechno vysvětlit a dokumentovat k dalšímu uskutečňování.

Vůbec mne neudivilo, jak se reforma ukázala být zcela závislá jen na osobě pana Julínka, nikoliv na funkci ministra MUDr. Julínka, ke které by toto jeho úžasné know how mělo patřit a s ní už zůstat.

Mělo patřit a že nepatří podle jeho vlastního názoru, zřejmě mu to jeho nástupkyně umožnila, aby tak nemohly být a nebyly předány ani dokumenty o nákladech zbytečně znehodnocených společnou vinou.

Rád bych věděl, kdo a kdy tyto položky vyúčtuje a zkontroluje, když toto státem financované duševní bohatství se ukázalo nakonec být privátním bohatstvím jedince se souhlasem nového ministra.

Kdo povolil že je dostupné už jen za úplatu opět jen nové paní ministryni výrokem – co za to?

Nesledoval jsem případ Snopková a Svoboda, ale i této dvojici bych dal také tolik bez žaloby.

A není náhodou že bez jakýchkoliv pochybností je tu i nákladová souměřitelnost jen s panem Nováčkem, který na kameru řekl o svém postupu v kauze Diag Human, foneticky doslova:

„To je moje knou, to je moje hou“. (Stejný nesmysl - jako nelze hrát ping, eventuelně i pong?)

Raději jsem se podíval jednak do slovníku a pak si vyslechl i správnou výslovnost.

Není to tedy knou hou – jak uvedl pan Nováček foneticky, ale nou hau v anglické výslovnosti.

Že tedy „nou hau“ znamená – ví jak, rychle mi došlo že z opačné strany viděno i čteno může potom

„hau nou“ vysloveno anglicky a slovansky cítěno také znamenat - ví úplný..., že neví nic.

Že mne někdo postaví ke snědenému krámu jako vedoucího by mi nevadilo, jsou-li předávací doklady o tom všem správně vyplněné a dalšín odpovědnost zřejmá.

O postavení a odpovědnosti paní Filipiové, ať si rozhodnou potom volby a také její nástupci.

Ani paní Filipiové jsem nestál za zásah a věcnost řešení jako u pana Julínka.

Komentář na poplatky záměrně vynechám protože si myslím, že postavit lékaře do role výběrčích je zlé.

Lékaři ordinují léčebné přípravky a musí sledovat jak působí.

Stejně důležité je abych i lékaři mohl ukázat zadarmo jaké a zda mají také nežádoucí účinky.

Kdo si to riskne za pokutu nebo ztrátu další smlouvy s pojišťovnami?

Když se mi ukáže že lékař předepisoval také léky o nichž nemohl vědět, že v zahraničí byly vedeny diskuse o jejich škodlivosti, že firma byla nakonec odsouzena k náhradě škody (viz. tisk), může začít mnohého pacienta jako mě mrazit v zádech při představě jak se tak hazarduje se zdravím všech a ani lékaři to nesmí vědět, respektive i kdyby to věděli, budou muset také držet hubu, jak řekl také na kameru pan Škromach o ODS.

Potřeboval jsem se informovat u pánů ministrů počínaje paní Stehlíkovou přes pana Ratha a všem jsem zazlíval netečnost tak, že jsem už u pana Julínka žádal osobní odpověď už nekompromisně.

Dnes záležitost vidím tak, že není rozhodující ministr, ale osoby jednající jeho jménem, které se na rozdíl od ministra nemění a ani ministr neschopný projevit zájem o skutečný obsah sa dopad stížností je neohrozí.

Moc jsem byl naštvaný na pana Davida Ratha a těšil se, že mu to Julínek dá jaksepatří "vyžrat".

Jenže to se nestalo a mohl jsem pochopit, že tu jde ještě o něco závažnějšího.

Tím že si vzal pod ochranu Michala Pohanku - u Ratha odpovědného náměstka za léčiva - mi pomohl vysvětlit asi i všechny ostatní souvislosti a domnělou neodpovědnost pana Ratha.

Tato skutečnost vysvětluje, proč páni ministři byli dál hluší k požadavkům na náhradu škod z léků a ukazuje vedle skutečných viníků na stupnici priorit ministrů, jde-li o lékařskou etiku a peníze zároveň, mohu-li mít jistotu, že moje dopisy alespoň měli v ruce.

To že vláda padla má jistě mnoho důvodů a jsou tu pak zakládány další předpoklady pádů.

Pan Julínek podle mne nepředvedl žádné výhody reformy a když i sám vidím že lékaři tápou a zkouší, nemohu je rušit, s nimi diskutovat či dokonce radit, jak nám on i pan Cikrt radili a musím spoléhat na to, že i tak jsem v dobrých rukách - avšak!!

Ani pan Julínek nezjednal pořádek v otázce závažně závadných léků ani pro fakt že náprava není levná!

Psal jsem mu o své cestě k pochopení BSE v úřadech - Bezbřehá Sobeckost Ega a upozornil že dříve než se obrátím na Evropské úřady, požádám napřed hlavního hygienika o likvidaci takto nakažených lidí v úřadech, systematicky sabotující vše co by mohlo přinést řešení. Teprve potom mi odpověděl a zůstal dál nečinným bez dalších kroků.

Pochopitelně.

Se zjištěním o závadnosti stravy v nemocnicích se nechal jen vyfotit s ohrnutým nosem nad porcí nemocniční stravy v novinách a opět nezasáhl ani nezvedl hygieně "mandle" na pomoc doktorům.

Lidé se nechodí do nemocnic stravovat.

Jsou do nemocnic přijímáni na základě potřeb a rozhodnutí lékařů, na základě potřeb procesu léčby jsou podle toho i stravováni.

Pokud byl pan Julínek schopen jako lékař jen přihlížet zkrmování nekvalitní stravy, může dnes z postu ve VZP ochotně dál přihlížet i výnosnému zkrmování nekvalitních léků.

Komu tedy dál nevadí, jak se také pod jeho pečlivým dohledem urychlí změna VZP na Výrobnu Zdravotě Poškozených s filiálkou Vymahačů Zaviněných Pohledávek?

To vše nepochybně zvýší spotřebu léků a všem takto zainteresovaným zasloužené odměny.

Považuji za těchto podmínek za zavrženíhodné že radil pacientům, jak si stěžovat na lékaře.

Doktoři jsou v takto pojaté reformě pouze loutky vydíratelné podnikateli ve zdravotnictví.

A ministr pro jejich úspěch v práci, nebyl schopen zásahu ani jako své věci znalý provianťák.

To co já píšu vychází z osobní zkušenosti s takovými léky o kterých žádný lékař nemůže s pacienty mluvit bez nebezpečí ztráty smlouvy s pojišťovnami. Podvody přece nejsou možné a přesto je neřeší..

Na uznání práce kuchařů z nemocnic a tomu odpovídající kvalitě stravy také nemá atestaci.

Lidé jsou dál všelijací a kvalitu nemocnic nerozlišujeme podle toho, jak i ustrašení manažeři zdraví na chodbách kdekoho jak nováčkové na vojně, ale v tom jak veškerý personál může vykonávat svou práci v klidu a nešířit svou nepohodu a strach o místo.

Co mohl vědět pan Julínek o hygieně reformy která připouští aby lidé z infekčního režimu vypomáhali třeba v kuchyni – prý málo lidí na práci a nutnost přesčasů.

Na druhé straně mne dvakrát pobavilo téměř autentické vyprávění o osobě blízké k takto slavným lidem.

Jak v SNOPZu si zřejmě vynucují péči přímo u vedoucích specialistů a když je nemohou pak donutit řešit navíc dokonce kritiku jimi vyslechnutou na své blízké na chodníku mimo zařízení, ještě jim za to  prásknou dveřmi. Dobrá diskuse s lékaři a hlavně úcta k nim.

Od odvolání profesora Pavla Klenera z postu ředitele hematologického ústavu v tom už nevidím tolik zábavnosti jako spíš snahu o vyvolávání ovzduší napětí a vyrušování od práce.

Není třeba domýšlet, co pak udělá i naprosto odpovědný lékař když nemá potřebná léčiva a dokonce je tu velmi vysoké nebezpečí že i z těch nejmalichernějších důvodů přijde o praxi?

Každý nemůže být hrdinou a riskovat proti bezohlednosti léta studií.

Článek dopisuji a slyším z rádia že nemocnice v Písku dostala pokutu za nevybírání poplatků.

Říká-li se: „tu máš čerte kropáč“, pak je to další doklad o nekompromisním přístupu?

Zůstává dál otázkou, kdy zaplatí lidé odpovědní za škody z léků, dál kryté i tímto reformním paskvilem a třeba jen ve zdravotnictví vymezí panu Julínkovi jen takovou pozici na které nemůže škodit ani krýt takové lidi, kteří neví jak systémově dál škodí těm nejpotřebnějším?

Jiří Sámek