Pohrobci a šibalové pana Langera - šiřitelé BSE v úřadech.

Šibalové zatím uchránění od šibačky    Tvrdý protikorupční program – kontra – Pomáhat a chránit – pořád ještě v plenkách?  

Nejde mi o snižování významu práce slušných úředníků i policistů, ale o situace kdy i oni musí mlčet.

Stále mám potíž pochopit: 

- Kdo nám tu pomáhá a pokud ano, není mi jasné jak a komu k čemu.

- Kdo co a koho chrání a pokud také ano, tak jak od čeho, před kým a před čím?

Ministrem Langerem při nástupu do funkce zmíněné nastolení tvrdého protikorupčního programu se mi ve světle těchto otázek jeví jako výroba „bezprizorných dětí“, kterým pak nikdo nevymění ani plenky.

Z hlediska pochopení obsahu prezidentem nově užitého výrazu - vyprázdněná politika – se mi pak v  každém tak závažném úředním rozhodnutí vnucuje jen představa rány bičem z lejna.

Životní zkušenost nás učí, že s takovými produkty – tedy i s produkty „vyprázdněné politiky“ - není dobré se příliš mazat, protože pak i ten slušný smrdí stejně, jak ten vyprázdněný ouřada a pohodlní to nerozlišují. 

Vnucuje se úvaha zda nechtěl jen pozvednout chuť některých naštvaných občanů opět vztyčit hlavu, aby upozornili na sebe, opět se pokusili žádat o pomoc třeba i na lince 190 inzerované také premiérem Mirkem Topolánkem, aby si tímto stavy těchto rebelů opakovaně zmapoval.

Korupce si námi hraje jak v pohádce O Kohoutkovi a slepičce a občan chodí od čerta k ďáblu.

V Písku ombudsman osobně vyjádřil svou bezmoc zasahovat a s už zmíněným nezájmem oslovených pracovníků Helsinského výboru a také nečinností protikorupční linky 190 pod dohledem Transparency International. Takových kroků bylo více, než k nim člověk vystoupá.

Je také možné že nejen tam čekají až jim drakonicky jednající viníky (podle známé pohádky) dovedeme až k peci a některý hloupý Honza z té pomyslné pece je praští, udělá si čárku, stane se tím málem králem, nebo dokonce bude hned lídrem pro další volby.

 Je jen otázkou, zdali žadatelé v nouzi a časové tísni budou chtít stále marně čekat a dívat se dokonce jak je přistiženým opět dána svoboda ze stále nepochopitelnějších důvodů.

Že někteří v sobě už tu sílu nenašli, lze pochopit ze stoupajících údajů statistiky sebevražd a stoupajících údajů o „násilí“ na úřednících a také vražd.

Zajímavé je, že ani v jednom případě – nevím o takovém – se nikdo z těchto přežívajících a odvážných ani potom nedočkal pomoci, tedy ani pak nebyl zájem něco reformovat.

Vidím v tom důkaz, že takto má být nám obyčejným lidem dál dokázáno, že s takto ze slibů „upleteným“ bičem na korupci, si ani našinec nesmí zkusit nezapráskat.

Myslím si že vím dobře o čem mluvím a píšu, protože jsem ten který to zkusil.

Prásknul jsem si i s vědomím, že když to dělám pro děti, nemůže mi před očima justice být dokazováno, že právě tak mohu zapráskat zas jen sebe.

       Jenže i právě to se jak se zdá stalo a celá záležitost tím pro mne a viníky tedy neskončila.

       Věřím, že viníci se také dočkají jako Polednová, což považuji za precedens k případům      

       všech škod vyplývajících ze zneužití funkcí veřejnými činiteli.

Nejsem zákeřný ale uznejme, že když je člověku možno ubližovat „držkou, tužkou i puškou“, platí to pro obě strany a je tedy i na mě, jaké zbraně a prostředky si k odvetě každý sám zvolí.

Proč si tedy neprásknout zas „tužkou i ústy“ do té „voňavky“ na počest už třetích Velikonoc?

Řekne-li si to většina přesvědčených o právech, která jsou jim upírána, mnozí další konečně uvidí jak se jim kdekterý úředník snaží vnutit přesvědčení, že ta slepá paní s páskou přes oči je asi i blbá, když pod její ochranou a dohledem i soudce udělá fatální právní kotrmelce.

Nebo je náhodou že zájem o nezávislé soudní moci poškozuje jen David Rath a současně se Obvodní soud vzepře Ústavnímu? Kde je tedy centrum rozumu a moci? Viz.Právo 14.4.2009

Má jistota že tento podivný princip ovládl i špičku státních zástupců tak, že se před ní sklonila sama paní spravedlnost není nijak uklidňující, ale stává se mi stále zřetelnější a reálnou.

Jde opět o tak zásadní věci, jak zmínil i pan režisér Jiří Menzel poté co připraveným proutkem na festivalu v Karlových Varech udělil lekci z morálky producentu Sirotkovi.

Je příznačné že, i on musel dokazovat že mu neujely nervy jak se také psalo a že je normální. I hloupý úředník když už nemůže ani takto lavírovat, snaží se protivníka prohlásit za blázna.

Mnohý svou vlastní neschopnost takto zakrývá a kupodivu se to i vinou soudců často daří.

Nešlo mi také o akt vzteku a ani o surovost, jak se všichni takto postižení vždy snaží tvrdit.

      Cenu tohoto výchovného aktu pro Sirotka vidím také v jeho ceně rehabilitační a to nejenom pro samotného pana Menzela.

On první ukázal veřejně, jak na šibaly – šibačkou.

       Zde vidím velmi inspirativní impulz pro každého, kdo takto odpoví na každou ničemnost.

Je sympatické jak objevně nesnobsky i pan Menzel odmítl být po zbytek života za blba.

       Pan Jiří Menzel je také Beran jako já a již tehdy mi odkryl velmi podstatu svého jednání uvážlivě sympatickou větou: „Škoda, že se v životě tak nedá srovnat všechno“.

       Navíc je mi známo, že jistá skupina lidí dokáže najít řešení právě tam, kde by ho servilní ani nezkoušeli hledat. Přitom právě tato řešení bývají často tak jednoduchá jako geniální.

Rozhodně tím ale nemyslím jen ono jednoduché: „Na hrubý pytel, hrubá záplata“.

Ten kdo nepochopí ani podstatu toho výroku, si bude muset zkoušet vlastní přístupy a řešení.

Kdo se opakovaně a v atmosféře vyprázdněné politiky ocitá opět a opět ve stejné a ještě horší situaci, pokud nerezignuje, pochopí i obsah rčení: „Z (jejich?) lejna bič stejně neupleteš“.

Protože i potom jsem nalezl dost důvodů držet své emoce na uzdě a nemínil se ani náhodou vzdát v zájmu dětí, pochopil jsem hloubku poznání těch, kteří i to na sobě museli už dokázat: „A i kdyby, stejně s ním pak nezapráskáš“.

(záleží ale na volbě prostředí a materiálu?)

        Nejsem z těch, kteří se v tak zásadních věcech morálky snadno vzdávají a třebaže by to tak mohlo někomu připadat, zkusím pracovat i s tím méně špatným řešením z těch nejhorších.

        S vědomím, že ten kdo ten Augiášův chlív spravuje, se pak zasmrdí víc než já když si i po něm „prásknu“, což jsem také učinil, konstatuji z části ono už předem očekávané:

„ A i když zapráskáš, tak zase jen sebe“

- jenomže …

        Možná to tak na první pohled vypadalo a když se ti ustrašení od mne nenápadně odvraceli, už jsem dobře tušil, že není pravda, že musím vždy zapráskat zas jen sám sebe.           

        Znám svou cenu a i dnes vím v čem je má jistota a slabiny protivníků,

Proto ten „bič“ v jejich „šťávě“ napřed vymáchaný některé už přiměl si přiznat vinu a jít pryč.

Mě to ale nestačí a požaduji vedle odškodného, splácet i úplným zákazem výkonu aktivní politiky.

Že vláda i proto z mého pohledu padá je sice dobré, nicméně nyní je nejdůležitější ohlídat, aby se šibalstvím už profláknutí politici nemohli uchytit opět u plného korýtka a nemohli znovu provokovat další nespokojence k „šibačce“.

Je na to právě dnes velmi, velmi citlivá doba a také statisticky by mnozí už inkasovali vícekrát.

Že dnes už nejde o pouhou propagaci líbivosti politiků a slabost pro barvy jejich stran nebudu vykládat znovu poté co jsem napsal, že:

„ …když politik – „duchovní pastýř“ jen jednou zkusí odvést své ovečky na E55, zůstane už navždy jen pasákem“. Jde o to, aby takoví byli vylučováni bez ohledu na barvu stran.

Josef Lux byl daleko stručnější, když řekl jen. – Jednou a dost!

Pokud politik ani ve stavu nouze nezareaguje a neodpovídá, ať nepočítá ani s mou tolerancí.

     Nemusím tak vysvětlovat že článkem: „ODStraní SAVO hravě, všechny s máslem na hlavě“ jsem mířil na šibaly obecně, kdekoli v úřadech, tedy nejen na ty z ODS na funkcích.

SAVO =  Svědomitě Administrativní Výběr Odborníků a je tedy prostředek k očistě úřadů.

Sám jsem se Savem nevědomě udělal jednu velmi bolestivou zkušenost a ta mne inspirovala k zavedení tohoto daleko humánnějšího způsobu varování šibalů před pácháním jakýchkoliv nepravostí.

Za nepravost považuji už skutečnost že každý občan si musí napřed vydělat na to, aby mohl platit advokátům za práci, kterou jim beztrestně připravuje kdekterý výše zmíněný ŠIBAL

(Šíleně Ignorantský Bezostyšně Arogantní Lumpenaparátník) - možná z toho mají dokonce provizi.

Je proto nemorální, když právní zastoupení při projednání úředních pochybení napáchaných stylem ŠIBAL platí takovým také stát.

Jak tedy má volič pochopit že také v tom případě platí na blba kterého jemu podobní drží na funkci?

Pak může úřad vykonávat každý, kdo pro udržení na funkci umí odepsat lidem bez hrubek:

„Pokud se cítíte poškozen na svých právech, obraťte se na soud“. Na to přece nepotřebuji titul.

Když takto  odpovídá úředník který prokazatelně nepochopil cenu chybějících podpisů na dokumentech a někteří neodpoví ani v tak viditelném případě, je pohroma jistá.

Není tedy náhodou, že mnozí z nich už mají na krku vinu za milionové ztráty, která z nich dělá už předem bezdomovce i s těmi, co je v rozporu se zákonem vědomě dál kryjí.

Bude už konečně i toto hledisko zásadním kritériem pro vstup do politiky a následně pak setrvání v politice?