Nezávislost soudu nemůže ohrozit veřejné telefonní číslo

Nezávislost soudu ohrožují jen na zákonech nezávislí - berkové. V Píseckém deníku ze dne 20.4.2009, se František Štván svým článkem vyjadřuje ke kroku Davida Ratha. Dále vycházím třeba i z článku Jiřího Vavroně o půlmilinu lidí ročně jen u psychiatra, (tj 30 mil za poplatky a recepty od lidí v úředně vyvolávané nouzi třeba krizí) a také dávám cenu vlastních zkušeností po lékaři opravdu svědomitém, ale marném hledání příčiny stavu za jehož projevy není nic víc než únava z úřadů a devítiletý stres a v podstatě závěr sdělení, buďte rád, že se nic nenašlo svědčí o vyhazovaných penězích. Z článku - Kde je hranice normálního strachu - MUDr Jolany Hejlové z psychiatrické léčebny u Honzíčka v Písku už od roku 2003 vím, že strach, starosti či stres devastují imunitu a tím i celý organizmus do té míry že příčiny rozmanitostí psychosomaticky podmíněných - z duše na povrch těla jdoucích - onemocnění jsou i pro lékaře velký oříšek a ty dělají z lidí pro lékaře beznadějné případy. Když i lékař tápá, lékárník i Julínek jásá. MUDr.Jan Hnízdil to řekl stručně: "Když vůl hodně utáhne, tak mu ještě víc naloží a záda ho taky rozbolí". Já jsem díky tomu pochopil, že vůl ale patří ke žlabu a ne ke korytu, jinak se musí víc ohýbat (stres a potlačované svědomí) a proto i úředníky záda rozbolí. Sami si musí určit zdali je to z práce, nebo za trest.  Rozumím dobře? Že když mám papíry na to, jak je můj stav v normě a dokonce k dotazu na smysl článku jsem od autorky dostal bonus-odpověď "pro nás nejste pacient" už před kardiokolapsem a pak také po něm a dosud nejsem závislý na žádných lécích, mohu být úřadům "mamutem" a úředně beztrestně loven dál? MUDr.Karlu Nešporovi jsem doručil do Bohnic snímky z jeho přednášky v Písku a na dotaz o podkladech pro důkazy k projevům psychsomatických projevů účinků stresu jsem dostal stejnou odpověď a poděkování za snímky. Ani MUDr Jan Hízdil  na přednášce v Písku mi nemohl říci že je oprávněn na recept napsat: "Předvolat úředníka k vyšetření, v zájmu zdraví pacienta", tchýni a jiné rodinné elementy si ale už volal. Prostě úředníka si musí Každý Srovnat Pádnými Důkazy (vidíte zas je tu KSPD)  zcela sám, tedy, stojíme Každý Sám Proti Darebáctví, anebo se Konečně Společně Postavíme Darebákům? Oni to asi ještě neví, ale nemíním jim být volem, když jsem Beranem a Štírem a ještě k tomu čínsky Tygrem: Jistě pak každý pochopí s jakou chutí jsem odpověděl u soudu státnímu zástupci na otázku zdali jsem byl u psychiatra kladně a s ještě větším gustem si vyžádal předložení stejných dokumentů na straně žalobců.   

Nezávislost i po částech - per partes– závisí v plnění ustanovení zákona i morálního rámce zvyklostí.

Metoda per partes je také postup výpočtu, využívaný nejen ve vyšší matematice a účetnictví.

Laik ihned pochopí jeho podstatu – určení definičního oboru – tedy přesných a jasných mezí platnosti.

Meze – v životě jde o souhrn pravidel, podmínek, předpisů…zákonů, včetně nepsaných zvyklostí.

Stručně řečeno, o morálce, povinnostech a právech se slušný laik učí z příslušných předpisů.

Je strašné, když tak „zdánlivě malicherný nedostatek?“ – chybějící podpisy – přehlíží ekonom, právník, rozhodnutí soudu a je-li opět tato skutečnost soudu sdělena, nic se neděje - nevadí jim forma ani obsah.

Slušný člověk se hned cítí podveden a začne jednat třeba sám, když i zákon je mu tím nanic.

Slušného soudce u slušného soudu ochrání už sama jeho úcta ke stavu a nikoliv detekční rám.

Jsem laik, ale ne hlupák a že jsem usiloval o pomoc písemně námitkami u řady institucí, pak k tomuto článku mohu přiložit i kopie odpovědí řady institucí, včetně Úřadu pro ochranu osobních  údajů i prezidenta.

Poslední odpovědi od Okresního soudu i Krajského soudu jsou už opravdu jen zábavné, pro každého kdo nechápe, jak takto provozovaným hazardem zničí spravedlnost i zcela holé existence a ničemy chrání.

Že zákon má platit vždy a ne jen někdy, ale vždy jen když se to hodí, ukazuje i beztrestné použití výkladu znaku (&) žalobcem k netečnému soudci u zkratky Š & S  jako – Šibal - &sf&ltové střechy.

Soudce nic - advokát nic – a když jsem já laik „vyletěl“, uklidňovali oba právě jen mne.

Škoda značná na mé straně, od té doby hazardně zdvojnásobovaná počtem úředních faulů, už snad udělá z těch Štvánem zmíněných křehkých duší i klienty psychiatrů, když ne napřed úředníky - bezdomovce.

             Bylo logické, když vlna demokracie začala s navracením „komunisty“ ukradeného      

              majetku, ale podezřelé, když končil zas v rukách někoho jiného a na restituenty

              zas nebyl čas? Každému kdo hlásí jak nemá komunisty rád, hádám kdy promoval

              a neměl-li takové zázemí, proč nám to říká až nyní a čím se tedy dostal na funkci.

              V listopadu 89 jsem byl na jednání KC OF v Klubu Jitexu – dnes Kulturní klub

               města Písek a pokoušel se udržet mikrofon u úst člověku který štěstím plakal, že ten  

               komunistický režim padl. Byl vězněn za války opakovaně, opakovaně i „ošklivými“  

               komunisty a po věznění v koncentráku poslán jimi dokonce ještě na Jáchymov.

               Prostě hnus, větší i potom, co mi o něm asi stejně starý, známý pán řekl doslova:

               „Víš on ten osud dokáže být pěkná mrcha. On totiž nebojoval proti Říši jak tvrdí,

               on už za Němců kradl jenom tak, že byl za to také třikrát už Němci zavřený.

               Naposled byl i on s recidivisty soustředěn asi tři týdny ve sběrném koncentráku.

               Že byl odtud „osvobozen“, to využil k získání funkcí, ale nepřestal krást a tak byl

                znovu napomínán i chráněn, aby nedělal ostudu straně. Nakonec seděl zas dokonce

                třikrát a opět byl zavřený tak nešťastně, že když při posledním trestu potřebovali

                doplnit stavy na Jáchymově na povrchu, tak on s notorickými recidivisty se dostal i   

                tam. Teď dělá ze sebe politického vězně a těží z toho zas jen k ostudě ostatních. 

                Bohužel - řekl ten ateista - i takoví jdou už opět nahoru.

                Už nežije, ale já si na jeho slova v takových situacích vždy vzpomenu.

Dál dochází k tak závažným činům a že když policie nesdílí můj názor, tuším co ji asi ovládá.

Že František Štván psal také o působení šibalských peněz (nejen v českých?) mne neudivuje.

Rok 2006 byl už tak nabitý aférami a „sexem“, že jsem nakonec šel a sek sem ji šibalovi taky. Předcházelo tomu mnoho marných žádostí, i dar s upozorněním premiéru Paroubkovi který už nemohl realizovat. V novinách nebyl vzkaz že když s těmi šibaly on nepohne, bude „šibačka“.

Zvolal jsem: „Pošli to dál šibale“ a tím šibačka byla, ale ošizená o další tah. Z tisku vím jak se mé hlasité informaci, že jsem Paroubkovi vše už napsal, mohli vysmát dosud nepotrestaní radní.

Podpisy – hlavní bolest neznalosti z nepsaných pravidel a nakonec i pravopisu ukazují, že v administrativě se nešíří rychlostí světla ani relevantní informace, ale jen drby a to daleko vyšší rychlostí tak, že na přečtení platných ustanovení s hrubkami si nikdo z oslovených asi ani nerozsvítil. Příčiny hrubých pochybení morálky i práva vidím právě v oblasti v psychiky.

Příběh probíhá dál jak podle románu Hrabě Monte Christo, nebo jak jinak lze ještě chápat nečinnost státního zástupce a to dokonce ve funkci prezidenta Unie státních zástupců?

Pepa Nos zpíval kdysi pro mne neskutečně hloupou písničku Kdo jde pořád doprava – doleva – dopředu atd. Já se mu nyní omlouvám, protože není hloupá, ale je až neskutečně pravdivá.

Proto se i administrativou svázaní psychopati točí stále na jednom místě jak korouhvičky.

Jak jinak se vžít do chápání nezávislosti soudce, který je organizačně i existenčně závislý na hodnocení svého předsedy Okresního soudu a ten jak jinak na předsedovi Krajského soudu a ten je přímo podřízen a závislý na hodnocení hejtmanem kraje, kterého jsem zcela cílevědomě „proláskověl – sek sem mu jí“, právě proto, že mi psal: „Plně se stavím za názory svých podřízených … atd“. nebo „Pokud se cítíte na svých právech poškozen, obraťte se na soud“, anebo „Jedině soud může rozhodnout o oprávněnosti vašich nároků“.

Prostě další kola, kolečka i papíry.

Kde bych na to asi bral peníze, když na každé rozhodnutí úředního šimla musím mít soud?

Může pak o náhradách, úředními šimly páchaných i krytých škodách jednat „nezávislý“ soud?

Soud lidí zcela závislých stupňovitě na svých nadřízených až pod kuratelu hejtmana, který se za jejich názor opět rád postaví a to tím spíš, že státní zástupci i soud mu nesmí, nechtějí, neumí ani jednou rozetnout bludný kruh neschopnosti jím chráněných úředníků, určit viníka i výši škod způsobených třeba jen od začátku chybějícími podpisy a ty hned předepsat opravdovým grázlům?

Když platím u hokynáře, nediskutuji o ceně kterou předem znám.

Když se nebojím hájit ani u soudu už krajně humánní způsob obrany svých nároků a nároků dětí před neschopností úředníků, musím zaplatit zdravím, existencí a podmínečným odsouzením?

Po volbách tito ceny podpisu na dokladech neznalí lidé opět povýšili funkčně i platově. To je tedy hlína.

Komu vadí že trvám na psychologických posudcích žalobců, ale i výměně lavice se státním zástupcem, prezidentem Unie státních zástupců, který také ani neví na co je rozsudek podložený dokumenty s chybějícími podpisy? Na co jsou tresty za zpracování neprověřených informací.

Napovím všem krásným výrokem, sympaticky užitým už právě Františkem Štvánem:

„Nad takovými doklady má člověk opravdu potíž udržet pod kontrolou i řitní svěrače“.

Jakkoliv se snažím vtipně vyložit tak vážné věci, problém nám nevyřeší ani zdravotnictví.

Jak mě a nám ostatním mohou pomoci i lékaři existenčně závislí smlouvami na politicích sabotujících postih lidí, kryjících škody u pacientů vzniklých z vadných léků?

Viz.tisk a také pořad  paní Jílkové Máte slovo – o lékařích, jehož průběh v předstihu 36 hodin mohu „věštit“.

Počítat s pomocí Ústavního soudu už také nemá cenu, protože ani soud nižší instance k němu též necítí úctu.

Takže když bych si i půjčil a stál opět proti ničemům kteří mají vše placeno a ještě jsou za svou neznalost zaplaceni, někdo dole si stejně beztrestně postaví hlavu a já si mohu počkat zas do dalších voleb? 

A tak když ani já už z úředních rozhodnutí nevyčtu nic víc, jak korupční závislosti, cítím potřebu opět se rozmáchnout bejkovcem a "proláskovět" takového šibala.

Vím že už nesmím, to mohou udělat ti zas další.

Možností se bránit je stále dost. Jednou z těch nejbližších je také prezidentovi a i jím zmíněným nositelům už tolik vyprázdněné politiky, o tom všem k volbám ještě veřejně i zazpívat.

Jiří Sámek Písek 

kspd.samek@seznam .cz