Neplatiči-politici a s nimi jejich tajtrlíci-úředníci, také už ....

Neplatiči-politici a s nimi jejich tajtrlíci-úředníci, také už začnou vypadávat na ulici?  Z článků v tisku o ukončení našeho předsednictví v EU mi vyplývá, že když 220 úředníků má dostat padáka, rýsuje se záloha kvalitních náhrad za zkorumpované kamarádíčky v úřadech. 

Dále je vážně zmíněno, že: „Česká republika je pověstná kvalifikovanou a dobře fungující státní správou, proto jí Evropa dala důvěru“. – uvedl to Pavel Kohout ministr zahraničí.

Mohu mít důvod pochybovat, že nás po dobu předsednictví v Bruselu reprezentovalo 220 nepotřebných, doma jinak nepoužitelných úředníků? Jistě ne.

Tito lidé po řízení které bych nazval SAVO - Systematický Administrativní Výběr Odborníků dostali příležitost prokázat své kvality a bylo by nesprávné právě jim dávat padáka.

Ve zcela opodstatněných případech mohou předběžně nahrazovat úředníky provinilé proti etickému kodexu pracovníků ve státní správě i samosprávě, lidi pro které už zákony někdy neplatí a to stále častěji vždy, když je to pro ně výhodné a z moci úřední brání i toto zjišťovat.

Může být k smíchu když se ví že politik nadržuje svým známým a nekompromisně prosazuje likvidaci malých dlužníků?

Každý můžeme udělat chybu, tedy i politici ale většina z nich asi neví, že za chyby se platí?

           Pokud zástupce vrcholného orgánu na kameru obhajuje tvrzení v rozporu s ostatními rčením: „toto je můj právní názor“, neříká nic víc, že zákon platí ale pro něho -v té chvíli-ne.

Je tu tedy opět namístě otázka: „Kdy ještě někdy neplatí“?

Odpověď se nabízí:„Vždycky, když se to hodí“, aby stěžovatel nesměl a nemohl ani „uhodit“?

           Takový člověk blufuje a hazardně zvyšuje cenu jak škod, tedy i odškodnění, vždy 2x.

Chybu může udělat i moudrý člověk, ale ten na rozdíl od nemoudrých ji dokáže včas odhalit a také hlavně včas napravit. Je logické, že lidé znalí věci z úřadu neškodí druhým a tím i sobě.

Toto pravidlo ctí bez rozdílu právě i hazardní hráči, ne už podvodníci skořápkáři.

Udělá-li chybu moudrý, nejde o chybu zásadní a vůbec ne fatální, což jen nemoudrým uniká.

Další zásada říká, že žádný vedoucí pracovník nesnese podřízeného, který je chytřejší než on.

To ale také vylučuje aby podřízený, nepožívá-li výsad šaška, zpravidla mohl včas ochránit svého šéfa jinak, než zase podvodem a stává se tedy opět pouhým lokajem - nositelem BSE.

Nejen rozpad mocnářství nám zanechal bohatství v moudrosti pohádek ale i Pepíka Švejků.

Systematicky „zkoumat“ odkaz Járy Cimrmana ukazuje, že sám Josef  Švejků měl vždy dost moudrosti a nadhledu ke srovnání se s většinou tehdejších nadřízených, podobných dnešku.

Právě řada našich pohádek učí přemýšlet o tom co nebývá na první pohled okázalé, zato později z toho plynoucí cena a ponaučení, mají pro vnímavé čtenáře nedozírný význam.

Chytrá horákyně - ani bosa ani obuta, ani pěšky ani na voze – zlatou střední cestu také našla.

A Hloupý Honza? Který se rozhodl odevzdat králi nalezenou hroudu zlata tak každému lokajovi u dveří musel slíbit úplatek, tedy díl z odměny která ho „určitě“ čekala, našel řešení.   

            Honza také nebyl tak hloupý jak všichni zas mysleli a historicky podal důkaz že už i hloupí museli tehdy umět počítat nejméně se zlomky a jen tak všem lokajům před očima krále mohl rozdělit beze zbytku šedesát ran, které si za odměnu vyžádal na udiveném králi.

Teprve potom král pochopil, co on sám všechno neměl vědět a Honzu pak rád odměnil.

Kdo má ještě lepší historický důkaz pro zachování matematiky na všech úrovních vzdělání? 

           Dnes se mi kdekdo připomíná jak říkal, že spravedlnost je především otázkou peněz. Článek o uplácení v justici mne nemůže rozhodit stejně jako tvrzení čelného představitele, že: „Soudce je vždy pánem sporu“. Snad by se vyplatilo dodat že věřím, že jen do voleb v říjnu.

Rád to uznám pokud se zákon, asi pod tlakem, sám nesnažil uchopit jako dítě mýdlo ve vaně.

Ten pán a nejenom on se dodnes také nemohl dozvědět, kdo všechno mi neumožnil i jemu ukázat nepodepsané listiny, na nichž stojí všechna další (pro mne neplatná) rozhodnutí.

Logicky lze dojít k závěru, že v takových „pánech sporu“, kteří se brání doložit obsah jednání také audiozáznamem, mohu vidět také jen lokaje paní Justice, kteří se ve mně snaží ještě vzbudit dojem, že paní Justice není jen z principu slepá, ale také hluchá a nepochybně i blbá. 

Pochopí takový soudce proč jsem i k závěru orgánů činných v trestním řízení připojil jen formulaci z tisku: „že nad takovými závěry mám potíž udržet pod kontrolou i řitní svěrače.“? Kulantně vyjádřeno a bez možnosti podsouvat mi výmluvy na další nepředpokládané vlivy.

          Době husitské nikdo neupře punc revolty nespokojených a utlačovaných, vyúsťující v defenestraci na proradných místodržících s úplatnými konšely i s jejich lokaji.

Řečmi o extremizmu, násilí a také o programech k jejich řešení se dosud žádný tlachal nedobral podstaty jejich vzniku. Proto i soudce před svým nadřízeným neovládá řitní svěrače.

Tohle zjistit a připravit se tím o „práci“ už ani nikdo z nich nechce a je to doložitelné.

Nebylo by proti čemu bojovat, zvláště když se ví že pes je zakopán právě za dveřmi úřadů a tak mnohý „šťoural“ také u nich, díky lidem s BSE za takovými dveřmi s pátráním skončí.

Nevím, jestli někdo vypátrá v lidové slovesnosti, zdali už i husitská doba potřebovala znát akčně podbarvený příběh - Obušku z pytle ven - příběh o okamžitě potrestaném darebáctví.

Je také možné, že tehdy už vznikal jeho náčrt v hrubých rysech a má-li být snad politickým odkazem té doby, směle mu dejme přívlastek - Ponaučení z krizového vývoje - doby husitské?

Je před volbami a bylo by mi hloupé radit, kdo koho má či nemá volit.

Stačí si uvědomit s kým jsme měli tu čest jednat a jak se k nám ve svém postavení zachoval.

Právě proto, že má zkušenost se zcela konkrétními lidmi na funkcích není lichotivá, kladu si otázku, koho z nich příště volit či nevolit, tedy kdo je garantem zákonnosti v té či oné straně.

Že jsem nezohledňoval stranu u funkcionářů, nebo funkcionáře a stranickou příslušnost při hledání řešení na úřadech, mohu konstatovat: „Ohleduplně se chovající politik je mi milejší i jako „papaláš“ třebaže ani lidé pod ním nejsou zcela v normě, ale mohu věřit, že si je srovná“.

Takový má ještě trochu času, nikoliv naopak. Špatné vedení si strany musí vyměnit samy. Zažili jsme vajíčkovou smršť a mnohé toto davové šílenství hlavně jen pobavilo.

Když paní Kuchtová dostala také vajíčkem už jako ministryně školství, šel jsem okolo že doprava stála a slyšel mládež v opojení a lahvemi v ruce volat: „Zničili nám budoucnost“.

Ten den ještě v poslanecké sněmovně při mé první a jediné návštěvě přede mnou stoupali do schodů tři vysocí-urostlí poslanci a s humorem komentovali zvuk z interpelací, že:

„Paroubek ještě plače“.

Budou volby a rozhodně i jim chci také položit otázku: „Máte-li co ještě nabídnout voličům, vysvětlete proč jsem nikomu z odpovědných-vašich kolegů, nestál ani za odpověď, zatím co právě pan Paroubek mi odpovídal a to opakovaně“.

Není sám a proto jsem napsal, že i pan docent Havel je fík- profík.

Nevím kolik takových ještě do politiky zamíří, jen ku prospěchu voličů.

Vůbec mi nevadí když kdokoliv zcela oprávněně flákne ničemu, který se schovává za funkci.

Vajíčkové šílenství mládeže mi připomínalo spíš paralelu s Bílou nemocí, která nešla zastavit.

Mrzí mne, když sama spravedlnost podporuje extremizmus v podobě nepostihovaného zneužívání funkčních postavení. Tím vyprovokované důrazné vyjádření nesouhlasu občanů neschovávajících se za anonymitu davu postihuje jako násilníky a viníky na funkcích chrání.

Všichni máme nárok něčemu nerozumět a že vůbec nechci hájit ani předsedu Paroubka, jen chci vědět proč on je papalášem. Proč ti co se mu smějí asi zato že při svých možnostech mi byl důvodem k sebrání sil a uchování víry že ti co mi působili škody jsou také postižitelní.

Připustím-li pro klid na veřejnosti že pan předseda Paroubek je papaláš, nebude to u něj nic hanlivého a přeji si vyjádřit pojmenování těch, kteří z toho mají radost a propásli příležitost dávat svým podřízeným padáky za neznalost povinností a významu zastávané funkce. 

Myslím že to jsou také neplatiči-politici a tak jako podřízení nesamostatní úředníci-tajtrlíci jimi chránění, musí končit na ulici, aby také škody nám ze svého, ne ze státního nahradili.

Budou volby a tak se pokusím pochopit snahy ničemů z kandidátek rčením: „Hin sa hukáže“.