Když ani řeka nespěchá do moře - jsou povodně a to už jde o hodně

Mám takový zvyk, že i při vědomém vyslovení naprosté pitomosti vnímám co dělají ti okolo. Myšlenka zastupitelů vybudovat garáže pod Velkým náměstím v Písku se mi zdála na první pohled tak hloupá, že jsem ji okamžitě anuloval konstatováním: „Tak proč ne rovnou Metro?“!!

U WC v Treneíni Jioí Sámek

        Kdysi viditelně vyčerpaná prodavačka odsekávala na všechny dotazy zákazníků:

„Nemáme!“ „Nemáme!“ – Já přišel do obchodu téměř s písničkou Ivana Mládka na rtech a sledoval vedoucího, který chodil okolo a vůbec mu nevadilo chování, vlastně prosby té ženy v „posledním tažení“ o chvíli na vystřídání.

Napětí blíž a blíž ke kase přiměřeně houstlo tak, že sám jsem už nečekal uspokojivou odpověď.

A skutečně. - Nemáme! – zapůsobilo i na mne po první otázce jak šlehnutí a tak jsem si ještě přisadil už bez chuti jí to zazpívat: - A špagety v prášku? – Nemáme! – sekla po mě bez zaváhání už podruhé.

Někteří lidé okolo rozjasnili obličeje a byli už k ní alespoň shovívavější.

Teprve venku mi došlo, že kdby mne ta ranařka mne zpacifikovala z přetlaku, neřekl bych vůbec nic.

Asi mám delší vedení, když mi až pak zatrnulo po takové provokaci?

Takhle odvážně ji donutit přiznat, co i ti lidé věděli a vedoucí stále ani netušil?

        A v čem nás tahle dávná epizoda může spojit s minulostí a poučit přímo v dnešku?

Řekl bych že v mnohém, pokud není problém ve schopnosti se porozhléd nout a včas ohlédnout.

I to se stalo v Písku u mostu, tehdy se projektovalo kino kryt-Portyč, jako dnes garáže bazénu.

K ohnivému výkladu zastupitele o zbudování protiatomového krytu pod úrovní hladiny řeky poznamenal jeho kolega voják, asi toto:

„Honzo máš rozum?  Víš jaké otřesy vyvolá atomovka a ty bys do toho sám vlezl - se utopit?“

Oponenturu o kvalitní izolaci spodních vod už ponechávám stranou i z hlediska dnešních cen.

O tom že protiatomový kryt, Kino-kryt měl od samého počátku problém s průsaky vody i bez otřesů mohli zvídaví jen už slyšet. Také po povodni 2002 nikdo neříkal že právě kryt zůstal suchým.

        Podobně jako v matematice z pravidla o násobení dvou záporných čísel (-1 x -1 = +1), tedy že součin dvou záporných čísel je číslem kladným, jsem si opět uvědomil že z podobně chápaného smyslu operace „pitomost“ krát „pitomost může být = „nápad“ mi opět plyne, že i naivkové si dělají nárok na život ba dokonce i na funkci.

Brainstorming -je právě - Kolektivní metoda objevování která funguje na podobném principu, tedy účastníci v kolektivu dávají návrhy na řešení diskutovaného problému za podmínky, že nikdo nesmí ostatní účastníky i jejich návrhy odsuzovat a ani zesměšňovat.

Netvrdím tím ale, že i naivní prosťáčci právě tím také získají nárok na funkce kdekoliv.

Potíž je hlavně v tom, že když naivka začne investovat z moci úřední bez požehnání ostatních, budou škody značné, v lepším případě pak budou náklady zbytečně vysoké, pokud je naivka řízen, ne-li ovládán přímo jako bílý kůň.

Napadlo tohle někoho už při jízdě královny Katky bílou stopou po Starém mostě 18.5.2007 v Písku?

Strakonický deník toto plýtvání (cca 500 tisíc za tekutý dusík) hodnotil článkem Naši furianti, poté co já jsem si ho pojmenoval podle filmu Pumpaři od Zlaté podkovy, dávno před Libercem.

Veřejná kontrola a osobní zastupitelská odpovědnost, nyní před volbami a v době vysokých srážkových úhrnů pomůže zúčtovat takový hazard s financemi snad i za povodně 2002 a Kulturní klub.

Když vyřčené slovo neberu zpět ani párem volů, stačím hájit sílu myšlenek jen argumenty.

Metro v Písku je opravdu pitomost srovnatelná s dotazem na špagety v prášku v samoobsluze.

Na druhé straně by šlo využít jámu zaplavovaného krytu ke spuštění razícího štítu a pod řekou s ním popojet do stanice Kulturní klub – Velké Náměstí, pokračovat na Živec, dál do stanice Smeták. Odtud zadem přes Václav a vyústit ho ve stanici Sulan, i jako povodňový „obchvat“.

Takovým nápadem jen „nasucho“ jsem zúčtoval i s těmi, kdo by ještě rádi hrabali peníze na stavbě garáží i pod Velkým náměstím v Písku, v neprobádaném podloží bez ohledu na historii a stejnou zkušenost učiněnou už pro nás ve stále ještě nedalekém Trenčíně - viz. přiložené foto.

Není-li mi rozumět, stačí si vzpomenout na odkrytí vrstev na Bakalářích, i ulici Komenského, nebo si dojet na Štúrovo námestie v Trenčíně, kde také objevili studni a na nedalekých veřejných záchodcích si prohlédnout důvod ukončení podobných aktivit „už za komunistů“.

Tahle „hloupost“ má ale jedno velké plus, jak nám ukazují zkušenosti s přívalovými dešti.

Obejít lze takto Krumlov, Budějovice, Písek, Prahu atd. a tím lze snáze projektovat protipovodňová opatření s jistotou, že vodu vypustit někam je snazší než jí bránit hrazením.

Vtipnost úvahy vidím i v tom, že takto lze vodu pustit klíčovými místy „za kopec“ z velké části  do dosud ani neuvažovaných, jinak nepřístupných suchých poldrů a tam s ní pracovat jako s depozitem v rámci sledované hydrologické situace.

Když jsem řekl v roce 2002 že zbývá už jen možnost „tu přebytečnou“ vodu pytlovat a jen  vyhazováním na břeh uchránit níže položená města, vyjadřoval jsem naprostou bezmocnost před vodním živlem, pokud už není jiná možnost ho okamžitě zvládat lokálními zásahy .

Přitom obchvat tunelem od Smetáka k Sulanovi je použitelný i pro Krumlovské meandry.

Skutečnost že voda rozlitá po polích mimo obydlí je v době dotací za neobhospodařovanou plochu menším zlem, než voda v zaplavovaných obydlích, nemá cenu zde vyzdvihovat.

Reaguji tímto podnětem na přednášku o hydrologickém plánu povodí Vltavy i Moravy a na nudný nezájem některých zastupitelů Jihočeského kraje v době řádného zasedání.

Vnímám dlouhodobě neschopnost i nezájem a myslím tak závažné úvahy málokdo z nich zvládne i podle toho, že ve své věci s chybějícími podpisy jsem se znovu vědomně postavil Bezbřehosti Sobeckého Egoismu (BSE) zcela konkrétně odpovědných zastupitelů Jihočeského kraje 23.6.2009 v Českých Budějovicích, abych si znovu mohl zmapovat rozsah zasaženého "území" což je nezbytné právě v období před volbami. Dnes se každý rádoby hrdina identifikuje s mistrem Janem Husem a nepřipouští si, jak by jím byl kritizován za chyby kterými vážnosti svého postavení sám škodí a možná i defenestrován.

Ani toto není tak daleko od tématu záplavových škod když tvrdím, že tato lavina se teprve vzdouvá na extremizmu živeném z kanceláří a jen diplomatická odpověď není vůbec správným řešením, stejně jako přepážky pro styk s lidmi za téměř už neprůstřelnými skly a k tomu účelu také směřující elektronizace styku s občany.

           Vidět namontované zábrany u Starého mostu v Písku mnohého vedlo k úvaze, zda také vydrží.

Nebylo by lepší spočítat, o kolik lze jen jedinou „rourou Metra“  od Smetáka k Sulanovi jen v Písku snížit hladinu vzedmutí u Starého mostu v Písku oproti r 2002, případně jinak zaručit průtok povodní bez nutnosti opakovaného vyklízení a montáží nákladných zábran?

Při běžné ceně záplav cca 6mld/rok změnit průtočnost namísto ještě těsnějších regulací.

Také bude dobré celorepublikově zakalkulovat vliv hektarů vydlážděných ploch na tento jev.

Skutečnost že voda šla i přes Starý most, ukazuje na dnes už nevyhovující odhad i propočet.

Možnosti nových poldrů k vyvedení povodně  za kopec, by ušetřily o hodně i Prahu nakonec.

Jiří Sámek