Historka téměř opět předvolební - pro zasmání i zapamatování

Do města opět přijel cirkus.... Mnoho diváků i s dětmi přilákalo nezvyklé číslo a slíbená vysoká odměna.

Když před slona v cirkusu postavili jakoukoliv misku na pamlsky, nepustil ji, dokud mu do ní nedali nějaký úplatek. Jen tehdy se slon pustil korýtka, aby si pamlsek vzal a jen v té chvíli mu mohli misku vzít.Úkol byl jasný – dostat slona od korýtka bez pamlsku a zničení misky, ale za tučnou odměnu.Siláci samozřejmě neuspěli když slon asi i stál na chobotu něžně obtočeném kolem korýtka.Cirkus už burácel smíchem, když také děda z nedaleké vsi si s hůlčičkou začal slona obcházet.Všechno bylo na dědovi k smíchu a snad i tomu slonovi, zvlášť mu ztěžka odkláněl ucho.Děda koukal slonovi pod ocásek. To bylo snadné a opět si hůlčičkou zkoušel ukotvení talíře.Při další obchůzce mu zas koukal pod ušní boltec, opět nadzdvihl i ocásek - a švihl.Slon byl v tu ránu pryč, po něm zůstalo jen nedotčené korýtko a tak děda odměnu dostal.Po době dlouhé asi jako volební období se do města cirkus opět vrátil.Pro hvězdu večera - v lóži už natěšeného staříka - hned ztížili podmínky, ale zvýšili i cenu.

Tomu kdo dokáže přimět slona pustit se na chvíli i prázdného korýtka a zakývat hlavou, pak ještě jednou zakývat a hned zatroubit prý cenu dají, když slon hlavou nakonec zavrtí a ještě zatroubí.

Jen tomu prý cenu dají.Smích přešel všechny diváky a siláci rychle poznali že tohle je už i nad jejich síly i rozum.A tak děda šel hned první, asi díky lázeňské péči a za vyhrané peníze, už bez hůlčičky.Sotva odklonil slonovi ucho, slon kývl, ale chobotem si zase rychle obtočil korýtko.

Děda slona obcházel, slon sebou vrtěl.

Jak mu děda jen zvedl druhé ucho, slon opět vysoko kýval hlavou a chobotem troubil jak pominutý.Po třetí obchůzce a zvednutí ucha slon vrtěl hlavou a jak troubením ofukoval diváky v lóžích tak, že by byl i dědu porazil.Za to se mu dostalo láskyplného poplácání, pohlazení po chobotu a děda si šel pro cenu.Odměnu mu dali i s nabídkou místa hlavního krotitele cirkusů a s prosbou aby vysvětlil, jak nyní toho dosáhl, když jejich slon se jim nikdy nejevil takhle učenlivý, tak jak on jim ukázal.

Stařík referoval.

Všiml jsem si že mne poznal podle toho, jak sebou vrtí a optal jsem se jestli si mne tedy ještě pamatuje.A protože už hůř slyším, ptal jsem se zas a také jsem ho i na tohle upozornil.Když odpověď uslyšeli všichni diváci, chtěl jsem už jen vědět jestli by si to nechtěl zakusit ještě jednou, kdyby to bylo zas nezbytné… Každý z nás dostáváme pro život – obrazně řečeno do torny - také maršálskou hůl.Je tedy nesporně věcí každého z nás, jak s ní v životě nakládá.