Teorie všeho

Civilizace doposud vyplodila dvě hlavní teze vysvětlení našeho světa. Vědecký materialismus versus víra v boha. Evoluce versus kreacionismus. Hmota versus duše.

Avšak obě roviny existence si navzájem v mnoha aspektech oponují. Jsou protikladné a absolutně neslučitelné. I když...

Přírodní věda disponuje nejdůvěryhodnějšími metodami poznávání objektů. Kritériem pravdivosti je souhlas předpovědi s experimentálními výsledky. Většinu aspektů našeho světa popisuje docela přesně a to až do nejjemnějších detailů lidského těla nebo do nejvzdálenějších koutů vesmíru. Nedokáže však dát uspokojivou odpověď na otázku smyslu lidského bytí, ať už jednotlivce nebo celého lidstva. Tady začíná boží teritorium. Víru v boha můžeme z tohoto úhlu pohledu považovat za užitečný protipól přírodovědeckého materialismu. Na zeměkouli se ale dvě vysvětlení nevejdou. Jeden svět potřebuje jen jedno vysvětlení. Pokusil jsem se navrhnout oběma stranám smír a obě vize skloubit do jedné všeobjímající teorie všeho. Výsledek je více než překvapující. Dokonce nachází i odpovědi na otázky, které by jednotlivá paradigmata sami ve svém poli působnosti těžko hledali.

Proč si člověk od nepaměti láme hlavu a snaží se světu přijít na kloub?

K čemu je věda prospěšná Bohu?

Jaká je boží motivace stvořit vesmír se Zemí?

Jak došlo k Velkému třesku?

A navíc. Všichni jsme tak trochu božími dětmi.

Protože bůh stvořil vesmír ve Velkém třesku, aby v něm dal vzniknout životu. Ze života povstanou inteligentní bytosti, které osadí dušemi. Duše vznikají z boha. Miliardy let se budou vyvíjet karmickou cestou a nakonec z nich povstane další bůh, původce dalšího velkého třesku. Tím vznikne nový vesmír. Ve velmi inspirujících světech se může zrodit dokonce více stvořitelů. Časoprostorových bublin může být nekonečné množství.

Podle posledních genetických závěrů nebyli neandrtálci našimi přímými předky, ale pouze slepá vývojová větev. Asi před 40000 lety se na planetě Zemi objevila nová rasa. Skutečně přišla z ráje, jak je popsáno v Bibli? Podvědomě vnímáme ráj jako panenskou přírodu. Oblast, někde v jižní Africe, kde se podle archeologů objevili první jedinci druhu Homo sapiens sapiens. Nevyvinuli se ovšem přírodním výběrem, jako ostatní živočišné druhy. Bůh geneticky modifikoval jeden pár neandertálců. Lidstvo povstalo z Adama a Evy, prvních lidských bytostí s duší.

Lidstvo bylo miminem, které Hospodin musel krmit a ochraňovat. Oficiální archeologické prameny uvádějí, že se pralidé živili sběrem, ve skutečnosti se však jednalo o „pseudonáhodně“ nalezené kousky biomateriálu. Konkurence byla veliká, tolik jídla by sami najít nemohli. Někdo jim musel občas nějaké podstrčit. Tak velcí, neohrabaní jedinci se sběrem potravin uživit nemohli. Předkové nedisponujícími žádnými drápy, zuby nebo rohy by určitě bez ochranné boží ruky nemohli úspěšně projít úskalími evolučního boje o přežití.

V další fázi vývoje se po vzoru šelem naučili, zabíjet a jíst své oběti. Pojedli ovoce ze zakázaného stromu. Tím „ovocem“ nemohlo být nic jiného než krev. Musela přijít odplata, či řekněme usměrnění v podobě doby ledové. Bůh tak zchladil lidskou agresivitu a historie mohla v mladší době kamenné přivítat první zemědělce. O poznání klidnější bytosti než bývali lovci, kteří už neměli potřebu zabíjet na počkání. Nebeský otec nás tedy mohl popostrčit technologicky trochu dopředu. Naučil nás používat kovy. Nastala doba bronzová, ergo doba železná.

Lidstvo bylo ve stádiu ročního batolete. Jako si ono začíná uvědomovat své rodiče, tak i lidé poprvé objevili myšlenku boha. A jako je svět batolat plný záhad, podobně si i člověk v neolitu neuměl vysvětlit některé podivné přírodní úkazy. Nezbylo mu než je klasifikovat jako projevy božích nálad. Uvědomme si, že děti též často nespravedlivě obviňují své rodiče.

Mezitím začaly vznikat první civilizace. Každá z nich byla provázána s nějakým náboženstvím. Všude na světě lidé odjakživa uctívali boha případně i více bohů. Starověká božstva představovala monumentální bytosti s nadpřirozeným schopnostmi. Podle psychologů rovněž takto dítě vnímá své rodiče. Na západní polokouli Bůh sepsal smlouvu s Abramem. Na východní pomohl najít Sitthartovi zlatou střední cestu. Doposud jsem měl čest seznámit se pouze s dějinami západní polokoule, a proto se dále budu věnovat výhradně jim. Věřím ale, že na východě by bylo možno najít podobné historické rysy.

S prvními civilizacemi vzniklo také písmo. Člověk začal chodit do základní školy své historie. Naučil se číst a psát. Lidská paměť byla od nepaměti krátká a učenci mohli s jeho pomocí předávat těžce nabyté poznatky až za hranice svých životů. Jejich následovníci už nemuseli všechno zkoumat od začátku. I když antický svět položil základy vzdělanosti, nakonec zkolaboval v prostopášnosti. Snad zapomněl na své bohy a stal se velmi hříšným. Římané zneužívali lásku. Zabíjeli na požádání. Lidský život pro ně neměl žádnou cenu. Jedinec degeneroval ve víně a leností v lázních. Vývoj lidstva se úplně zastavil. Pro boha bylo navíc nepřípustné, aby jeden člověk vlastnil jiného. Jak víme, otrokářský systém byl průvodním jevem antiky.

A tak muselo přijít vykoupení. Na svět přišel boží syn. Ježíš byl po primáti Evě a praotci Adamovi třetí člověk osazený duší. Byl vzkříšený z mrtvých a bůh mu daroval moc Ducha svatého. To znamená, že mohl osazovat další lidské bytosti duší. V Novém zákoně je tento úkon popsán mnohem poetičtěji, když se uvádí, že na člověka sestoupil Duch svatý. Od té doby se lidé mohou honosit duší. Nevím jestli všichni, nebo jen někteří. Křesťanství začínalo dobývat svět. Rodilo se však v krvi. První křesťané byli nemilosrdně pronásledováni.

Celý středověk byl dobou nejintenzivnějších válek a zabíjení. Pachuť krve hlodala v člověku více a více. Lidský život měl nejnižší hodnotu v celé jeho epoše. Duše se musely neustále vracet, aniž by zakusily dostatek zkušeností. Vývoj lidstva jako celku se za více než tisíc let pohnul jenom minimálně, ačkoliv byla u moci církev. Zpočátku byla sice duším, svým ovečkám, užitečná. Pak se ale tak rozrostla, že přerostla v příliš masivní a mocné monstrum. Prosadit se v každé tak vlivné organizaci vždy vyžaduje ostré lokty. Jak známo v takových se bohužel vždy prosadí nepoctivci, sobci a intrikáři. Boj o moc stvořil zrůdu inkvizice. Dogmata vyloženě brzdily vývoj lidstva. A tak za více než milénium a půl středověku celé lidské vědění v podstatě nepřekročilo stín jedné jediné knihy. Bible.

Malé děti se také často upínají na jedinou knihu. Chtějí slyšet dokolečka jediný příběh. Jsou dogmatičtí a kdybychom nechali volný průchod jejich emocím, jistě by byli i krutí. Třeba ne tak krutí jako bývala inkvizice, ale určitě si ještě plně neuvědomují cenu života, ani že mohu být původcem bolesti druhých. Podobně si dnes představujeme chování středověkého člověka. I když obyčejní lidé byli možná štědřejší a srdečnější, než jejich vládcové a rytíři v bitvách. Možná, že i naivnější. Stejně tak vnímáme malé děti. Paradigmata v podstatě zamrznuly na antickém modelu. Pro středověkého člověka byl bůh stále ještě hlavní silou hýbající vesmírem, jako jsou rodiče v očích svých ratolestí.

Držíme-li se analogie vývoje jedince a historie, pak si renesanci a výkvět barokního umění můžeme přirovnat k dalším dvoum třídám základky. Pro toto období byl typický rozkvět umění. Barokní obrazy a hudba patří dodnes k nejkrásnějším lidským výtvorům všech dob. Děti si na prvním stupni také hodně kreslí a zpívají. V tomto období stále ještě vznikaly nové duše, populace mohla narůstat až do bodu, kdy už Euroasie začínala být civilizaci těsná. Bůh milostivě dovolil Kolumbovi objevit Ameriku. Toto tvrzení bych doložil faktem, že na lodích, na kterých vyplul přes oceán, bych se já osobně neodvážil přeplout Lipno. Ať mi nikdo nevykládá, že kocábky dávných mořeplavců nebyly pod ochranou boží ruky.

Amerika za nějaký čas vynalezla nové společenské uskupení. Demokracii. Pod jejími křídly mohly žít duše, které si už prošly raným stádiem vývoje a byly tudíž ohleduplnější a cílevědomější. Lidé si více vážili života a to nejen toho svého. Muž a žena byli schopni déletrvající lásky, proto jim bůh dovolil i déle žít. Aby prodloužil průměrnou délku jejich života, započal rozvoj lékařských věd. Civilizace postoupila do třetí třídy základní školy, kde získala základní znalosti z přírodovědy a vlastivědy. Sice z dnešního pohledu velmi nepřesné, ale alespoň už Země nebyla středem vesmíru. Dokonce si její obyvatelé uvědomily, že spolu s ní obíhají kolem Slunce další planety. Ani blesk už nepovažovali za projev božího hněvu. Na scéně se dokonce objevila gravitace. Za svoji snahu na poli vědy a za krásné vysvědčení dostala civilizace dárky v podobě parního stroje, později i automobilu, nebo například letadel.

S rostoucím objemem znalostí klesal vliv církve, která tak ztrácela monopol na vzdělanost. Duše se mohly více osamostatňovat. Alespoň na první pohled bůh už nebyl všemohoucí. Většina reality se totiž dala docela dobře vysvětlit pomocí Newtonových, Maxwellových a Keplerových zákonů.

Za čas se bohužel ukázalo, že s tak rychlým vývojem vědy nestíhá držet krok karmický vývoj duší, které ještě nebyly dostatečně vyspělé. Dítěti také nemůžete půjčit motorovou pilu. Církev ustoupila ze svých pozic a věda nedokázala prázdné místo ideově zastřešit. Vznikla krize hodnot, která vyústila v první a druhou světovou válka. Dobře víme, že se chystala i třetí, jaderná, ale na tu nakonec nedošlo. Naštěstí. Bůh přece nemohl dopustit, aby jsme mu svými žabomyšími spory zničili celý projekt. Navzdory tomu se nám málem povedlo spáchat ekologickou sebevraždu. I když jsme se nakonec dokázali vzpamatovat a vyhnout se betonové a freonové devastaci planety, bylo to o fous. Stejně jsme výrazně pošlapali boží zahrádku. Podívejme se pravdě do očí, Země už na mnoha místech nepřipomíná zelený ráj.

Na prahu nového tisíciletí lidstvo procitnulo do své v pubertální fáze. Řadový občan konzumní společnosti si nedokáže nic odepřít. Jsme drzí, svéhlaví, neovladatelní. Současnost zaplňuje nadbytek zábavy, včetně nezkroceného sexu. Taková globální technoparty, která nepřináší jen rámus a nepořádek, ale bohužel bývá také často okořeňována drogami.

Moderní doba však nepřináší pouze samé zápory. Masivní nástup křemíkových technologií v posledních deseti letech může nasvědčovat jedinému. Vytváří se celosvětová síť inteligentních bytostí. Jednotlivé duše budou lépe propojené, budou mít lepší přístup k informacím, aby spolu mohli lépe komunikovat a spolupracovat. Až se to naučíme, spojíme svoje schopnosti a začneme naplňovat svou misi. Projekt je zatím ve stádiu zrodu. Hadronový urychlovač částic je jenom začátek cesty, jejímž cílem by měl být nový velký třesk...