Ježíš jako underground

Opravdu jsem chtěl s blogováním seknout. Svým způsobem se mi ulevilo. Po tolika letech jsem se zbavil okovů a zhluboka se nadechl. Jenže pak přišli Vánoce.

Každoročně chodíme na procházku do pražských kostelů obdivovat zdejší betlémy. Jednak, abychom spálili přebytečné kalorie ze štědrovečerní večeře a jednak, abychom Ježíškovi poděkovali za dárky(děti) a vůbec všechno ostatní(dospělí). Nejinak tomu bylo letos.

I stalo se, že jsme se navštívili kostel Nejsvětějšího Salvátora naproti Karlovu mostu. Zrovna začínala mše, takže jsem se cítil nepatřičně, jestli nerušíme. Děti s manželkou zamířili k betlému, podívat se na Ježíška, já se však na chvíli zastavil u poslední řady lavic. V tom kolem mě prošel pan Halík. Byl oblečen do bílého pláště, šel sloužit tu mši. Krátce jsme si vyměnili pohledy a dokonce se na mě usmál. Na ten okamžik nezapomenu. Určitě mě nezná, ani snad znát nemůže. Přesto se na mě podíval, jakoby mě měl do podrobna přečtenýho, jakoby by mě znal už dávno. Vím, že hodně píše a že píše dobře. Zdálo se mi, jako by mně tím úsměvem, tím vteřinový impulsem, jenž snad vycházel ze srdce, chtěl povzbudit. Piš, synku, byť by tvé texty měl číst jen jeden jediný čtenář.

Rozhodl jsem se, že tedy budu psát dál.

V souvislosti s nedávnou oslavou pětadvacátého výročí sametové revoluce se rozhořela diskuze nad otázkou, co je to underground? Jestli se má vymezovat proti mainstreamu, jak tomu v české kotlině velí historická tradice, nebo jestli si má někde v ústraní tiše šlapat vodu alternativní kultury, jak je to běžné třeba v Americe. Ostatně prvotní undergroundové myšlenky praotce českého (československého) undergroundu Ivana M. Jirouse prý ani protirežimní nebyly. S kapelou Plastic people of the Universe chtěl hrát na nepolitickou notu. Do disidenství byl namočen až pod tíhou pozdější událostí. Částečně ho do her politických zatáhl Václav Havel a částečně sami estébáci, neboť ho nenechali na pokoji a tak ho vlastně zatáhli do jejich polarity světa, která znala jen dva druhy lidí. Přítel režimu, nepřítel režimu. Dál už to znáte. V ůnoru roku 1976 mladé máničky zahráli v hospodě U hasičů v Bojanovicích. Pro sprosté slovo nešli daleko, tak jim komunisti přišili výtržnictví a v inscenovaném procesu je poslali do chládku. Mlýnské kolo dějin se ale roztočilo. Následovala Charta 77, režim se začal bortit. Bortil se dvanáct let, než přišli noví mladí (studenti) s nápadem rozpoutat na Albertově sametovou revoluci.

Zaplať pán Bůh, vyšlo to. Dneska už nám nevládnou ideologie. Máme kapitalismus, vládnou prachy. Už jsem o tom jednou referoval (link: <a href="http://salvet.blog.idnes.cz/c/396731/Totalita-penez.html" target="_blank"> Totalita peněz</a>), takže jenom stručně. Peníze vládnou na úřadech. Peníze vládnou ve firmách. Peníze vyhrávají volby. Dokladem je agent Bureš a jeho výtah k moci. Masivní předvolební kampaně a okupace (pardon koupě) do té doby nejmocnější české mediální společnosti MAFRA; Bez peněz lze přežít jen těžko. Kapitalismus vítězí na celé čáře. Peníze rozhodujou o všem. S kým se oženíme, kde budeme bydlet, kolik budeme mít dětí. Nikomu to nevadí, každej si může kecat, co chce. Lidé už pomalu na nic jiného nemyslí, po ničem jiném netouží.

Dokonce se poprvé v moderních dějinách nastupujících generací stalo, že současná nastupující generace za jedno s režimem. Alespoň v těch končinách, kde žiji, mladí lidé dnes nijak, ani proti ničemu neprotestují. Nezakládají punková, ani ekologická hnutí. Nevymýšlejí si svůj vlastní, neokoukaný styl. Nijak zvláštně se neoblékají, nechovají, ani se nijak jinak nechtějí odlišovat od generace svých rodičů. Odevzdaně jedou jimi nalinkovanou lajnu. V podstatě usilují o stejnou věc, jako jejich rodiče. Ztotožnili se s jejich životní filozofií, jejich cílem. Stejně jako oni chtějí být bohatí a možná v tom ještě své rodiče překonat. Dnešní mladá generace uvědoměně kolaboruje s establishmentem. Nastává ráj na zemi.

Ale co bude s undergroundem, když šedivý vlci ze sedmdesátek pomalu vymírají? Souhlasím, obě dvě historické formy undergroundu jsou přežité. Kapitalismus není režim ideologický, ani nijak zvlášť nesvobodný (alespoň co se svobody projevu týče) a hrát si na nějakou alternativu je dnes už také dost okoukané. Ať chceme nebo ne, s alternativními uměleckými styly se v posledním čtvrtstoletí roztrhl pytel. Alternativní kultura nás obklopuje na každém kroku. Každý další pokus o alternativní umění, alternativně vůbec, ale vůbec nevyzní. Většinou je totiž jen pozlátkem, nesplňuje politické zadání rezistence. Punk is death, tedy alespoň ve své původní syrové podobě. Nikoho neláká stylizovat se do role vyvrhele od popelnic, vrávorající na hraně společnosti, odmítající materiální výdobytky. (Exploited, název nejslavnější punkové kapely = angl. použitý, vyhozený)

Underground je mrtev. Ať žije underground!

V souvislosti s nedávnými Vánocemi mě napadlo, čím zaplnit tu prázdnou díru na trhu. Ježíš byl ve své době vlastně taky takový představitel undergroundu. Jako Jirous. Sice neměl kapelu, ani nepsal básně, ale před dvěma tisíciletími se umění ještě moc nenosilo. Za to se mezi lidmi hodně vyprávěly příběhy a těch měl Ježíš v repertoáru hodně. Známá jsou zejména jeho podobenství. Některé jeho hlášky by se jistě staly perlami undergroundu, kdyby je vyřkly jiná ústa, než ústa Kristova.

Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.

Matouš 19,24; Marek 10,25; Lukáš 18,25

Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem (...) Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.

Jan 8, 7

Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.

Jan 8, 12

Jděte a učte se, co to je: Milosrdenství chci, a ne oběť.Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

Matouš 9, 13

Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu z pramene vody života zadarmo.

Zjevení 21, 6

Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.

Matouš 10.8

Lazare, vstaň a choď

Hustý, co?

V Čechách žijeme takové náboženské specifikum. Jsme vlastně takovým ateistickým ostrůvkem v srdci Evropy. Kdokoliv se dnes ve slušné společnosti zmíní o své víře, bývá počastován soucitným pohledem. Vím, odstranit škody způsobené školní docházkou bývá stejně obtížné, jako odstranit analfabetismus (citát Respekt 51-52 L. Martínek 7 miliard otisků prstů).

Nemůžeme se pořád vymlouvat na to, že v kontrastu s katolickým Polskem, jehož víru se komunistickým normalizátorům zlomit nepodařilo, si ,,strážci veřejných pořádků“ u nás počínali mnohem svědomitěji a pečlivěji. Vštípili do hlav našich rodičů, že všichni flanďáci jsou fanatici, netoužící po ničem jiném, než upalovat nevinné ženy na hranici a že projevy duchovního života je třeba potírat jako projevy duševních chorob. Protože jsme již druhá, třetí generace vychovávána v tomto duchu, můžeme voskovou sochu Ježíše Krista v místním Wax muzeu směle zařadit do skupinky undergroundových osobností.

Rozhodně lze u něj nalézt spoustu punkových atributů. Samotný Vánoční příběh každoročně vypráví o spasiteli, který nebyl žádný princ na bujném oři. Kristus se narodil se do chudých poměrů. Ve chlévě, na seně, protože se pro jeho rodiče nenašlo místo ani v tom nejnuznějším zájezdním hostinci. Je k undergroundu přímo předurčen. Nestará se o život králů, ani jiných celebrit. Zajímají ho jen chudí a nemocný. V době své největší popularity přijede do Jeruzaléma na oslátku, bez zbytečných okázalostí, nechá se ovívat pouhými palmovými ratolestmi. Jedinou minci, kterou kdy mohl vlastnit, odmítá se slovy ,, Císaři, co je císařovo.“ Roli vyvrhele, vrávorajícího na hraně konzumní společnosti, odmítající materiální výdobytky Ježíš naplňuje dokonale. Před dvěma tisíciletími, stejně jako dnes. Vždycky stál a stojí mimo hlavní proud. Dokonce lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že estébáci ani pravdoláskaři by ho nezlomili, že by s tímto jeho postojem nepohnuli.

Křesťanství odjakživa vířilo spodní proudy. Ačkoliv tomu honosně vyzdobené katolické kostely nenasvědčují, první křesťané povstali ze sociálně nejslabších vrstev. Také většina Kristových následovníků žila v pokoře a skromnosti. Někteří dokonce chudobu dobrovolně přijali. Jmenujme například Františka z Assisi, nebo Anežku Českou. Znáte někoho, kdo by se vzdal veškerého bohatství a dědictví svého otce jako František z Assisi? Lze najít větší projev odporu vůči autoritě otcovské? Zkuste dnes na sebe navléct plášť z pytloviny jako on, ovázat si jej v pase motouzem a pokorně se vydat na pouť do Říma. Dovedete si představit něco víc nepředstavitelného, něco víc cool?

Nechci, aby to vypadalo, že někoho do něčeho tlačim. Ideologie procházejí určitými fázemi vývoje. Bývají prosévány sítem dějin. Undergroundová pozice svědčí církvi mnohem lépe. Církev by neměla vládnout, teokracie se neosvědčila a je dobře, že dnes stojí mimo mocenské mechanismy. Křesťanství dozrálo do pozice, ve které nikoho do ničeho nenutí, spíše snaží být záchytným bodem pro ty, kteří již sami vykročili na cestu. Křesťanství, které neposílá své novice bojovat za svou pravdu do války. Taková verze křesťanství se líbí i mě. A takové křesťanství vždycky hlásal ve svých knihách i pan Halík.

Od Salvátora jsme vyrazili na Karlův most, dále pak pokračovali na Malou Stranu, na Hrad...

… u maltézáků na Kampě měli zavříno (nepochopitelná věc, kdy jindy by měly být kostely otevřený než na Vánoce?)....

...Pražské Jezulátko bylo pro tentokrát oblečené jen do voskové košilky, žádné šatičky (aby se tak nachladilo v tom mrazu)....

...ta mumie ve vitríně u sv. Tomáše, je fakt, ale fakt drsná...

...do chrámu k Vítovi (Vojtěchovi a kdoví komu ještě) jsme se letos nedostali. Fronta až k Jiljí, nechtěli jsme čekat....

...za to u kapucínů to bylo letos bez fronty. Bekavý ovečky, tak jako každý rok, krásně bekaly (mechanicky, nikoliv elektronicky). Zaujalo mě zdejší odvážné pojetí křížové cesty. Při pohledu na železné minimalistické sošky mě napadlo, jestli tohle zrovínka není underground. Nevím, jestli to menší bratři tuší, ale ani bych se nedivil, kdyby dané téma bylo autorem ve stylu undergroundovém schválně zpracováno. Navenek tak rozhodně působí. Dal bych sem nějaké ukázky, ale nesmělo se tam fotit. Určitě se tam zajděte podívat.

...došli jsme až na Petřín ke starokatolíkům. A tam jsem objevil další exempláře. Výzdoba u sv. Vavřince se již plně nese v undergroundovém duchu. O tom nemůže být pochyb. Zdejší oltářní krucifix, busta Krista s vlasy vlající poněkud jedním směrem, snad aby vzbuzovaly dojem, že byly vystaveny silnému větru a konečně betlém, již nesou všechny znaky undergroundového uměleckého směru naprosto nepokrytě a otevřeně.

Zdroje: Respekt 51-52 L. Martínek 7 miliard otisků prstů<br />

Bible