Hlava v koši

(pilotní báseň ke stejnojmenné blogové sbírce básní aneb až se ucho utrhne .....................................)

Zpěvem křičím,
tóny skřípou,
hlas medvěda v brlohu.
Jiným sypou,
já však ničím
dav zaujmout nemohu.

O závod větru,
byť snažím se
nikdy asi nepoběžím,
Dva a půl metru,
bych přetrh se,
do výšky nevyskočím.

Těžko se mi na to zvyká,
nemaje hlas na slavíka,
ani moje tělo
si královna atletika
příliš neoblíbila.
Cos to, matko,
cos to porodila!?

Moje verše,
moje slova,
malebně se nevinou,
ku potěše,
ucha čtenářova,
romantickou krajinou.

Celebritám šanci skýtá
genialita skrytá.
Však kde nic, tu nic,
nula z nuly pojde.
Ba co nic,
nikdy víc,
nedostanu se do učebnic.
Kdy už mi to dojde?
Sebekritiko, lásko milá,
Je to síla!
Cos to, matko!
Cos to porodila!?

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši

...