Františkovo vidění....

(kompozice:) Barevné pozadí. Léto, jižní Itálie, modré nebe, odpolední siesta. Louka před polorozbořeným kostelíkem. Dva mladíci zde odpočívají, leží ve stínu olivového hájku, žužlají suchá stébla trávy a povídají si o Kláře, která jednoho z nich neskonale, ale neopětovaně miluje:

 

Někdy roku 1224 se sv. Francesco z Assisi projížděl krajem na cestě do Romagny ve společnosti bratra Damiána, aby zde získal duchovní užitek.

,,Hrabě z Montefeltro nás pozval na Slavnosti dožínek“

,,Vás nebo nás, Damiáne?“

Cestovali však jen několik hodin dopoledne a několik hodin nad večer. Polední vedro srpna jižní Itálie bylo úmorné. Tehdy sesedávali z koně a snad někde ve stínu olivovníku se oddávali siestě. Napůl bdělí, napůl ve spánku spolu vedli fádní teologické disputace.

,,Dobře víte, že sám by jste nikam nejel. Skromný doprovod je určitě povolen. Aristokrat nikdy necestuje sám“

Řekněme si pravdu, slavnosti tohoto typu se zřejmě Francescovi líbili. Neoplakával své mládí a rytířské sny, ale s jeho konverzí nebyl spojen žádný odklon od světských radostí. Francesco vždy raději navštěvoval hříšníky než lidi vyznačující se svatým životem, vždyť jest psáno, že lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.

,,Pohlédněte, jaký já jsem aristokrat. Snad purkrabí královny chudoby, jak jste se sám před časem ráčil vyjádřit. Bude tam ona?“

,,Kdo, ona? Slečna Favarone bývá ozdobou takových dýchánků. Je rovněž šlechtického původu, takže. Hrabě Montefeltro ji určitě neopomene pozvat. Jejímu půvabu se nevyrovná žádná s dvorních dam....“

,,..a krom toho Vás nepřestává častovat neslušnými pohledy. Z jejích očích touha po vaší blízkosti přímo tryská“

,,Vroucně slíbila, že mně bude následovat, kamkoliv se mé neposedné nohy zatoulají. Klidně i do náruče bídy a chudoby, zavedou-li mě tam ostruhy osudu. Nebo k branám pekla, bude-li to nezbytné“

,,Miluje vás, pane Bernardone, Proč její lásku neopětujete? Vždyť jiní by její náruč vyvažovali zlatem. Proč její toužící srdce stále zraňujete?“

,,Žárlíte, pane preláte? Mé srdce je otevřené všem lidským bytostem! Nechce se uvázat okovy jen jednoho vztahu....Vždyť víte, koho si doopravdy hýčká ve svém nejniternějším středu.“

,,Jenže vysvětlujte tohle ženský, ta si chce uzurpovat srdce mužovo jen pro sebe. Co mi jsme se toho nacestovali, abychom unikli osidlům lásky. Od Benátek, po Alpy. Provence, rodiště vašeho otce bychom bývali navštívili, kdybychom jsme se v zimě nemuseli harcovat do Říma na audienci u papeže. Jen, abychom jsme ji unikli. Dokonce i do křižácký války proti mohamedánovi jsme se nechali naverbovat.“

,,Vždycky jsme se pak ale museli vrátit a vraceli se v naději, že už tu čekat nebude, že se snad konečně vdá, nebo zamiluje do někoho jiného. Vždycky tu ale věrně čekala. Láska bláznivá. Se slzami v očích, němá výčitka. Tehdy mi jí bylo opravdu líto. Tehdy jsem bylo pokušení podlehnout jejím svodům a padnout jí do náručí nejsilnější....“

,,... jenže... Jenomže nemohu ji milovat, nechci. Svět je nádherné místo k životu a my jej nestihli procestovat ještě ani půlku. Svoboda je krásná věc. Klára by mi nasadila chomout a z cestováním by bylo utrum. Když ptáčka do klícky chytají, pěknou písničku mu zpívají.“ v ,,..vy jste mi ale divný patron, jen co je pravda. Svátost manželskou odvrhujete, světských radostí jste se vzdal a majetku. Jen, co vzpomenu na dědictví rodu Bernardone.... kostelík jsme mohli opravit a ještě rozdat chudým. Není snad s plným měšcem lepší pořízení, než se žebráckou holí?“ v ,,Inu, mohli ...ale.. Můj otec byl, je a vždycky bude neurvalec. Nedělejte si iluze, musel se pěkně ohánět ostrými lokty, aby ten majetek nashromáždil. Spoustě lidem ošklivě ublížil. Jejich krev a slzy lpí na těch penězích. Copak by z toho pak mohl mít Kristus radost? Navíc majetek svazuje, snad ještě víc než manželství. Pán mi ukázal cestu a já po ní kráčím už nepočítaně let“

,,Giovanni Battisto, pěkně prosím, nezačínejte zase s těmi vašemi vizemi. Historku o tom, jak jste přežil požár konopného pole, probouzeje se obklopen plameny a jak vás z jejich spáru vyvedla ručka andělská, jste dával k dobru snad tisíckrát.“

,,Kdyby mě tenkrát Klára nezachránila, tak tady teď spolu necestujeme, drahý bratře...Jednou po mnoha staletích, lidé budou žít v blahobytu, budou se dožívat vysokého věku, ale stejně nebudou šťastni, ani z poloviny tak, jak jsme šťastni mi, ve století třináctém. Nebudou žít s láskou, mnozí zanevřou na Boha, hanobit budou památku Kristovu. Denně se budou spíjet vínem a pálenkou. Bezohlednými činy budou ničit osudy druhých, uvrhávaje je do propasti bídy. Když pak budou s velkou lítostí své polozmrzlé, vyhládlé a nemocné oběti konejšit, pod umělým sluncem v mrazu a chumelenici, teprve tehdy si uvědomí provázanost lidských osudů. Tehdy už ale bude pozdě na to něco měnit. Někoho zachraňovat. Chci bojovat za budoucnost našich potomků. Napravit jejich mínění, dokud je ještě čas. Svou chudobou jim chci jim být vzorem ... dobrým příkladem“

Damián, který unaven, se nakonec nechal dlouhým proslovem svého souputníka ukolébat, líně odežene mouchu a na půl huby, jen tak aby se neřeklo, utrousí sotva slyšitelnou jízlivou poznámku. Otočí se na bok a chrupe dál. Jediná rozumná činnost v upoceném letní odpoledni....

….zatímco František trochu pootočí kormidlo svého monologu, jsa hotov Damiánovi horlivě vysvětlovat , že sv. Kláru nemiluje a nikdy ji milovat nebude.(ačkoliv, jak bylo psáno v Kvítcích: František miloval všechny bytosti), ale po chvíli se uklidní, navrátí se do poklidných vln teologicky fádního monologu....

,,... a tak mi Pán poručil, volaje na mně jakoby z dálky, ozvěnou, Františku!...“

Nakonec i on podléhá únavě a usíná, přičemž se mu v polospánku vrací vzpomínka na ten osudový požár, na Hospodinovo naléhání,, Jdi,, Františku a oprav můj dům“..Nazdařbůh se přikulí k Damiánovi, přátelsky mu položí ruku na rameno a šeptá si spíš pro sebe, než aby rušil přítelův spánek.

,,Výborný nápad. To jdi Františku a oprav můj dům. Ano, my to spolu dokážeme....“

ale Damiánovi to zní už jen jako chrápání na pozadí nikdy neutichajícího koncertu cikád v horkém letním odpoledni, na louce před polorozbořeným kostelíkem v Porciunkule.

Pokračování předtím!

Foto: José de Ribera: sv František z Assisi.
Zdroje. F. Cardini: František z Assisi
Wikipedia