V Magazínu Dnes jsem narazil v rubrice CO NA TO DĚTI na názory dětí souvisejících s důchodovou reformou. Intuitivně naprosto přesně vystihly ve svých odpovědích princip zajištění lidí na stáří.
Za zcela přirozené považují to, že se o rodiče postarají děti ("Koupím si jídlo a co budu potřebovat a zbytek jim pošlu," říká devítiletý Šimon).
Naprosto dokonalé jsou odpovědi na otázku redatorky, co budou dělat ti, kteří děti nemají. "Když nemají děti, tak si za život naspoří spoustu peněz," říká jeden, zatímco druhý glosuje: "Jasně, nebudou platit za děti, tak si naspoří."
Děcka tak bez dlouhých studií vnímají dva základní principy zajištění na stáří:
1) průběžný systém fungující na principu platby rodičům (více či méně solidarizované) se souběžnou výchovou nové generace, která bude platit jim
2) fondový systém pro ty, kteří děti nemají.
Jak je možné, že studovaní věhlasní ekonomové z NERVu nejsou schopni tak jednoduchou věc pochopit? Jak je možné, že si pletou průběžný systém s kapitálovým a nejsou schopni vnímat rozdíl v principu jejich fungování? Proč se snaží reformovat průběžný systém využitím principů kapitálového? To je jako by rozbitý elektromotor opravovali doléváním benzínu. V lepším případě lze odhadovat, že se jedná o skupinovou profesní deformaci a zaslepenost, v horším případě o účelové nepochopení.
Ale mohou být v klidu, i mezi dětmi se najde kvalitní dorost. Nejnadějnějším adeptem na vysokou vládní pozici je osmiletá Valérie, která by důchody lidí bezdětných vyřešila takto: "Musí si ochočit nějakého člověka a ten je bude živit". Přesně to je princip řešení navrhovaný NERVem i prosazovaný Nečasovou vládou.
