Přístup k řešení důchodové reformy přehlíží naprosto klíčové souvislosti, zcela pomíjí odstraňování nebo alespoň zmírňování příčiny potíží průběžného systému. Jak je v kraji zvykem, snaží se pouze odstraňovat následky, čímž zároveň prohlubuje příčiny. A o hlavní příčině nestability průběžného systému v ČR i zahraničí je tento příspěvek.
Bylo nebylo jedno malé království, ve kterém žili šťastně a spokojeně zemědělci a měšťané. Zemědělci velmi trpělivě orali svá políčka, obdělávali, šlechtili, sklízeli. Měšťané si vydělávali ve svém městě a volný čas trávili zábavnými kratochvílemi. V království odjakživa platilo, že se zemědělci musí zadarmo rozdělit s měšťany o vypěstované plodiny. Radovánky ve městě začaly být tak lákavé, že stále více zemědělců opouštělo svá stavení a stávalo se měšťany. A stále více měšťanů se domáhalo plodů práce stále méně zemědělců. Nikomu nepřišlo divné, že si měšťané berou zadarmo stále více vypěstovaných plodin a že zemědělcům už nezbývá ani na vlastní obživu. Nakonec v celém království nezůstal jediný zemědělec a měšťané umřeli hlady na slamnících plných dukátů.
Přesně tímto způsobem funguje současný důchodový systém nejen český, ale i ve většině zemí Evropy. Zemědělci (rodiče) trpělivě pěstují své bylinky (děti), investují do nich, starají a strachují se o ně, věnují jim čas, přijímají úděl nižší životní úrovně, spousty omezení a svazující odpovědnosti. Měšťané (bezdětní) si užívají svobody, zasvětili svůj život vydělávání peněz a radovánkám. Což jim ani v nejmenším nebrání se v důchodu jako supi vrhnout na plody práce a úsilí jiných lidí, na odvody nové generace do sociálního systému a nechat se touto generací živit. Je celkem zákonité, že se stále více lidem nebude chtít žít život ubohého zemědělce v sousedství bohatého měšťana, v důchodu těžícího z plodů práce zemědělce. A jak bude ubývat rodičů a přibývat bezdětných, bude rodičovství čím dál tíživější, až poslední rodič v Čechách raději podstoupí sterilizaci.
Uvedený pohled je přirozeně zjednodušující s účelem poukázat na hlavní princip. Nikterak tím nechci zlehčovat či zpochybňovat roli bezdětných osob ve společnosti.
Bohužel premiér Nečas zcela přehlíží klíčový princip důchodového systému a jeho deformaci díky změnám provedeným v posledních desetiletích. Dokladem nepochopení zákonitostí demografického vývoje je jeho prohlášení:
„…musíme akceptovat tento demografický vývoj, nespekulovat, jestli jde změnit nebo nejde změnit , neoddalovat rozhodnutí řečmi typu zvyšme porodnost apod., to prostě žádný stát nezvýší a nedokáže to zařídit, je třeba to akceptovat, jak jsem již řekl, tak jako voda, že teče z kopce směrem dolů, ne nahoru , vzít jako fakt tento demografický vývoj a přizpůsobit tomu nejenom důchodový systém, ale i všechny ostatní systémy.“
Ano, pane premiére, můžeme vzít fakt demografického vývoje pouze na vědomí a čekat na vymření nebo zaplavení republiky přistěhovalci. Ale můžeme si také uvědomit, že jakékoliv nastavení systému, ať vědomé či nevědomé nebo nedej bože „bezděčné“ ovlivňuje populační vývoj buď v pozitivním nebo negativním smyslu. A rezignovat na pochopení principů a zákonitostí populačního vývoje, smířit se s negativním populačním vývojem je stejně nezodpovědné jako se smířit s vysokou mírou korupce, s dramatickým poklesem biodiverzity nebo s rostoucím rizikem terorismu.
