Shodou okolností jsem v době, kdy se rozhodovalo o odcházení/neodcházení ministrů, zašel na Havlův film Odcházení. Necítím se na odborně uměleckou analýzu tohoto díla, ale dojem ve mně zanechalo hluboký.
Velmi působivé zobrazení nadsazených psychologických profilů protagonistů odchodu jednoho vysoce postaveného politika a nástupu jeho pokračovatele ve mně vyvolávalo silné asociace s postavami současné vrcholné politické scény.
Havlovi se velmi trefně podařilo vystihnout povrchnost politiky a její orientaci na osobní prospěch pod praporem vznešených plků. Ještě před dvěma roky bych asi považoval míru zobrazení tohoto fenoménu za přehnanou, ale poté, co jsem na chvilku nahlédl pod pokličku ekonomického odvětví zvaného politika, mi už ta nadsázka přijde celkem mírná.
Vřele doporučuji tento film, ale ne pouze ke zhlédnutí, ale především k zamyšlení, jaké důsledky má taková deformace na životy miliónů lidí.
V jednu chvíli jsem Havla podezříval, že to není komplot Škárky, Kočí, Tluchoře, Topolánka, Kalouska nebo kohokoliv jiného, co vyvolalo vládní krizi, ale že to byl právě dramatik Havel, aby uvedení svého filmu okořenil reálným dramatem odcházení na politické scéně. To by se ale velmi přepočítal, protože dosáhnout odcházení zkompromitovaných politiků v okamžiku, kdy jde o nutnost semknout se k udržení moci všech třech koaličních partnerů, pod hrozivými preferencemi levice servírovanými agenturou STEM, je nadlidský úkol.
Havlovo heslo se tak už neobejde bez dovětku Jana Masaryka:
"Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, ale dá to fušku."
