Ne, Langkawi není jen pro snoby…

Dánka Diana, kterou jsme potkali v národním parku BAKO, když už se její měsíční cestování po Malajsii chýlilo ke konci, nás od pobytu na Langkawi zrazovala. Že prý je tam dost turistů a špinavé moře. Osobně tam ale nebyla. Doporučovala nám Perhentian islands, jenže my už měli koupené letenky a rezervovaný hotel. A vůbec, našim známým se na Langkawi líbilo, tak proč si kazit první dojem, že?

Pulau Beras Basah, Langkawi

8.8. – 12.8.2009, Malajsie, Langkawi

Jen tak pro zajímavost, Langkawi je skupina 99 tropických ostrovů a ostrůvků při severozápadním pobřeží malajského poloostrova. Na hranici s Thajskem. Samotný název LANGKAWI vznikl spojením slov LANG (helang – orel) a KAWI (červenohnědý). Orel červenohnědý. Žije jich tu požehnaně a můžete si je i nakrmit:-).

Odlet z Kuala Lumpur se zpozdil skoro o dvě hodiny. Naštěstí jsem byla zabraná do knížky o foxteriérovi jménem Robin a neřešila to. Ondra asi taky něco četl… Let na Langkawi trval slabou hodinku a ten výhled, když jsme přistávali, bych Vám přála zažít. Jestli je ráj a jestli se tam dostanu, myslím, že bude vypadat nějak takhle. Po cestě do hotelu jsme pozorovali stáda vodních buvolů. Někteří si právě dávali bahenní koupel, tak jim čouhala jen hlava. Jiní už ji měli za sebou a byli celí šediví.

V hotelu Frangipani začala naše snobská jízda. Že prý nemají námi objednanou chatku s výhledem na moře, ale nevadí, dostaneme o stupeň lepší ubytování, aby nám to nebylo líto. No, dostali jsme královské apartmá v thajském stylu, s rohovou mega vanou, ze které se dalo okýnkem dívat do ložnice a odtud (v případě roztažených závěsů) až na moře. Ta vana byla samozřejmě větší, než jakou máme v našem boleslavském 2+kk. O indickém bytu nemluvě, tam ani žádnou vanu nemáme:-). Pod terasou bazén se slanou vodou a pěšinka na liduprázdnou pláž. Ráj nás přivítal dokonale.

„Je to tady jak v říjnu na Balatonu“, remcal Ondra, když jsme se druhý den ráno uvelebili na lehátkách u bazénu. Poprvé – a bohužel naposledy, protože…kdo by se natíral krémem, když je zataženo a pofukuje…a ten zatracený rovník tak blízko, blizoučko! Zkusili jsme se vykoupat v moři, ale po desetiminutovém zápasu s obřími vlnami a se slanou vodou v dýchacích cestách, jsme to vzdali. Součástí cestovního pojištění je sice i repatriace do vlasti, ale doma by asi radost neměli.

Že jsme se spálili jako dobytci, nám nedošlo úplně hned. Oblékali jsme se na návštěvu obřího akvária (Underwater World) a trochu nás to bolelo. Jenže jsme pospíchali, abychom stihli krmení tučňáků, lachtanů a vyder. Nebyl čas prozkoumat rozsah a závažnost popálenin. Ve vodním světě byly expozice jako tropický deštný prales, mořský život nebo dobrodružství Antarktidy. Přikládám pár fotek, které stojí za to.

Následující dny na Langkawi byly ve znamení krémů po opalování a snahy zůstat co nejdéle ve stínu. Půjčili jsme si na celý den auto. Celkem levně, v přepočtu asi za 600 korun. Víte, jaké tu jezdí značky? Perodua a Proton. Pak Suzuki, Isuzu, Hyundai, Honda a Toyota. Škodovka ani jedna. „Naším“ Perodua Myvi jsme se vydali k lanovce, vedoucí na nejvyšší bod ostrova, Gunung Mat Cincang (cca 700 m.n.m.). To bylo vzrůšo! Na posledním úseku není lano podepřené ani jedním jediným pilířem! Před námi vysoká skála, pod námi prales. 

Největší legraci jsme měli z „chlívečků“ při čekání na kabinku lanovky. Přikládám foto, to se musí vidět:-)! Největší rozladění v nás vzbuzovaly muslimské ženy, kterým z černých hábitů koukaly jen oči. Když šplhaly po příkrých schodech a klopýtaly přes své černé šaty, pod kterými měly ještě džíny…Bylo nám jich líto. V tom horku a při fyzické námaze – musely být vyčerpané. Jejich partneři v kraťasech a polokošilích, ony navlečené. I když – jednu výhodu to mělo. Nahoře na vyhlídkovém mostě to foukalo tak divoce, že se mi sukně zvedala až ke krku a navzdory mé snaze ji připlácnout zpátky ke stehnům mohli okolostojící pobaveně pozorovat můj marný zápas i barvu spodních kalhotek. Ženy v černém byly těchto strastí ušetřeny. 

Dole pod lanovkou jsme zavítali do mini zoo. Krotcí jeleni a králíci, nic víc, ale bylo to milé. Celí rozněžnělí z krmení zvířat jsme se vydali do kopce k vodopádu Telaga Tuhuj. Krátká, ale účinná procházka (zejména pro naše lýtka). Až na ty přidrzlé opice kolem stezky. Divte se, že si opice dovolují, když je přitroublí turisté obdarovávají svými svačinkami a laskominami všeho druhu. Navíc absolutně ignorují cedule jako „žádné igelitové tašky!“ a pak jsou překvapení, když jim houf opic vyrve igelitku z ruky, v bezpečné vzdálenosti prozkoumá její obsah a vyžere z něj vše, co se sežrat dá. Do důmyslně zabezpečených odpadkových košů už opice také pronikly. Nesnaží se je otevřít. Prostě do nich vlezou a odpadky vyhází ven. 

Auto jsme vraceli až následující den v jednu odpoledne, a tak zbyl čas i na návštěvu „hlavního“ města, KUAH TOWN. Je důležité hlavně kvůli velkému přístavu, z něhož se dá dostat na okolní ostrovy. V přístavu se nachází známé náměstí ve tvaru pěticípé hvězdy, „Eagle square“ s obřím orlem – symbolem ostrova – uprostřed. 

Poslední den před přeletem do Kuala Lumpur měníme auto za člun a vydáváme se s dalšími osmi turisty na „Island hopping“ neboli „ostrovní hopsání“. Jedná se o výlet na tři okolní ostrovy, s koupáním v jezeře se sladkou vodou. Člun na obřích vlnách skutečně hopsá, ale máme z toho spíš legraci, než aby nám bylo špatně. Foťák chráníme zabalením do osušky, takže během té veselé jízdy mnoho fotek nevznikne. Z dálky sledujeme těhotnou ženu, pokojně ležící na zádech s mírně pokrčenýma nohama. Dlaň má položenou na vypouklém bříšku.

Její tělo je tvořeno kopci a pahorky ostrova Pulau Dayang Bunting. Neboli – ostrova těhotné ženy. Uvnitř ostrova je nádherné jezero, kde si s chutí zaplaveme. Ženy v černém jdou i se svými arabskými manžely na šlapadla. Cestou z ostrova zajedeme do jeskyně plné netopýrů. Je mi jich líto, rušíme je – a co teprve ten smrad z motoru! Naštěstí je náš průvodce rozumný a do jeskyně jen nakoukneme. Třešničkou na dortu je krmení orlů v zátoce, obrostlé ze všech stran mangrovy. Orli v nich hnízdí. Vzadu v člunu je igelitka plná syrových vnitřností a zbytků masa. Průvodce je nahází do vody. Pak stočí člun a zátoku máme jako na dlani. Během několika vteřin se začnou slétat králové oblohy. Je na ně nádherná podívaná. Lang kawi.

P.S. Na Langkawi se dá dělat úplně všechno, ale s klidem tam taky nemusíte dělat vůbec nic.