Důvěřuj, ale prověřuj a v Indii si to raději udělej sám!

Kdybych tenhle článek začala zvoláním „Indové jsou totálně neschopní!“, karma by mi vyletěla až do aleluja a v diskusi by se vyrojily desítky různorodých příspěvků. Ale protože si nemyslím, že všichni Indové jsou neschopní, a protože paušalizovat se nemá, vystačím si s celkem jednoduchým konstatováním, že přílišná důvěra se v Indii opravdu nevyplácí.

Maruti Suzuki Swift

Událo se v Gurgaonu, ve státě Haryana, během právě uplynulého víkendu.

V sobotu pořádali naši čeští kamarádi oslavu na počest jejich nového bytu. Sešlo se nás u nich devět, z toho osm Čechů jako poleno. K večeři byl hovězí guláš z vodního buvola a spousta pochutin, které měly evokovat tolik postrádané české dobroty. Včetně čerstvě upečeného chleba. Byt byl náležitě pokřtěn, nikoli šampaňským, nýbrž již zmiňovaným gulášem, který sama hostitelka vycmrndala v obýváku. V povznesené náladě jsme se rozešli do svých domovů až po půlnoci.

Provoz v Gurgaonu byl minimální, takže jsme bez úhony dorazili do našeho obytného komplexu. Zajeli jsme do podzemní garáže – a už asi po sté, co tu bydlíme, jsme museli konstatovat, že „zas nějakej debil si stoupnul na naše místo!“ Když se tohle přihodí ve dne, obvykle z garáže zase vyjedeme ven a zaparkujeme někde před domem. Jenomže takhle pozdě v noci už před domem skutečně není žádné volné místo. Stání v podzemní garáži jsou velmi nápadně označena čísly bytů (červené číslo ve žlutém poli), k nimž náleží. Takže pokud si někdo zaparkoval auto na našem stání, udělal to úmyslně, nikoli z nevědomosti. Navíc má na okně samolepku, takže je to někdo z rezidentů.

Jsme unavení a rozčílení. Po vzájemné dohodě zaparkujeme auto za oním hříšníkem. Přibíhá chlápek z ochranky a mele něco hindsky. Patrně to znamená, že tady nemůžeme auto nechat, protože tím blokujeme výjezd toho, kdo zaparkoval před námi. „This is MY PLACE!“ gestikuluje na chlapa Ondra a odcházíme se domů vyspat. Je nám jasné, že nás přijdou ráno vzbudit, abychom auto přeparkovali, ale to nám nevadí. Alespoň uvidíme, kdo nám zabral místo a vyčiníme mu.

Nedělní dopoledne, 11 hodin. Zvoní telefon, ozve se hindština. To volají strážci od hlavní brány. „Můžete mluvit anglicky, prosím?“ „Píp, píp, píp…“

Nedělní dopoledne, 11:10, zvonek u dveří. Ondra jde otevřít. Vidět mě ochranka v pyžamu, asi by to neustáli :-). „Sir, parking…“ dvě slova, která lze rozlišit ve směsici hindí a pokusech o angličtinu. „OK, 10 minutes“ slyším Ondrovu odpověď. „NO, NO, NO 10 minutes, now!“ chlap chce, aby šel přeparkovat okamžitě. Nakonec si vyžádá klíče od auta, že to udělá sám a odchází. „Myslíš, že tenhle trouba někdy řídil něco jiného než kolo?“ ptám se Ondry. „To by si snad neřekl o klíče!“ dostane se mi odpovědi. (Ó jé, tady se ozvala naše evropská logika.)

Nedělní dopoledne, 11:25 „Co mu tak dlouho trvá?“

Nedělní dopoledne, 11:30, zvonek u dveří. „Sorry, sir…“ chlápek vrací klíče a omlouvá se, pak chce odejít. Ondra: „On to fakt odřel nebo co!“ Zastavuje chlapa, aby neodešel, pak už bychom ho totiž taky nemuseli najít. Jdou spolu dolů do garáže. Auto má úplně vylomené zrcátko na levé straně. (Řízení je v Indii napravo.) Ten dobrák couval a vylomil ho o sloup.

„No, nejdřív jsem mu vynadal, ale on mi stejně nerozuměl. Říkal, že mi dá 500, aby se o tom nikdo nedozvěděl, ale to už přišli další chlápci z ochranky, tak jim sám vylíčil, co se stalo.“ Ondra je z incidentu nervózní, protože auto není naše, ale firemní. Půjčujeme si ho na víkend. Když řešíme, kolik může stát výměna zrcátka, volá manager celého komplexu a nechá si od Ondry převyprávět, co se stalo. Pak se ptá, co tedy jako chceme. „Aby bylo auto jako předtím!“ odpovídá Ondra. Manager nabízí, že s autem pošle někoho do servisu. To odmítneme. Co kdyby náhodou… Pak se ještě dozvíme, že byla chyba svěřit klíče chlápkovi z ochranky, který neumí řídit. „No tak proč si o ně ale řekl?!“

Odpoledne se jdeme na auto podívat. Nešťastník tam stojí, přivedl si na posouzení někoho z rodiny. Prohlížejí společně auto a radí se, co s tím. Jdeme k nim. Teď vidím na vlastní oči toho „chlapa“. Vypadá tak na dvacet, ale možná je mu i víc, Indové jsou drobní, tak se jim věk těžko hádá. Upíná na Ondru své veliké telecí oči a čeká, co se bude dít. Zrcátko je narafičené v původní poloze, ale stačí do něj jen lehounce šťouchnout a už se zase bezmocně houpe na kabelech. Ondra vytahuje z kapsy širokou lepenku a upevňuje zrcátko tak, aby bylo možné s ním ráno jet do práce, aniž by otlouklo dveře. DVEŘE! Oba najednou koukneme níž – na dveřích se na nás šklebí tři pořádné zářezy. Místo bílého laku jen obnažený kov.

„Co je tohle?“ ptá se Ondra odevzdaně. „Morning, sir, sorry.“ „Tohle tady ráno nebylo…“ kroutí Ondra nevěřícně hlavou. Chlápek nás zběsile ujišťuje, že ano, že to taky udělal ráno. Koukám do těch jeho vykulených očí a ptám se: „ARE YOU DRIVER?“ („Jsi řidič?“) Chlápek začne vehementně gestikulovat, že ne, NO DRIVER, on přece není žádný řidič!!! Asi si myslí, že je to pro něj dostatečná obhajoba, že je z toho vlastně venku, když není řidič. „Tak proč jsi řídil???“ Zbytečné, nerozumí nám. Říká Ondrovi něco o dvou tisících za výměnu zrcátka. „To není moje auto, NO MY CAR,“ vysvětluje mu Ondra. „NO MY CAR...“opakuje po něm chlápek a vykulí oči jak nejvíc to jde. „To je company car, uvidím co mi řeknou zítra. Tomorrow.“ „Tomorrow…“opakuje zase Ind.

Jdeme za managerem. Přemýšlíme o tom, že toho pitomečka třeba vyhodí. Z čeho uživí rodinu? Sahal Ondrovi na špičky bot, když ho prosil, aby to nikomu neříkal. Takhle se ponížil! Je nám ho líto. Ondra manažerovi vysvětluje, že rozhodně nechceme potrestání toho kluka, že už je potrestaný dost. Auto je pojištěné, takže asi nebudeme chtít peníze za opravu. Manager říká, že pokud doneseme fakturu s náklady, musí ji uhradit společnost, která zajišťuje ochranu objektu a kluka zaměstnává. Znovu opakujeme, že nechceme, aby kluka vyhodili. Ale bude to fungovat? V Indii je tolik lidí, kteří mohou okamžitě nastoupit na jeho místo. Teď už víme, že jsme mu ty klíče neměli dávat, jenomže občas se stane, že zapomeneme na to, že jsme v Indii a prostě se spolehneme. Na něco nebo na někoho. Na to, že elektrikář znovu zaizoluje kabel, který předtím odizoloval. Na to, že bude splachovat už tolikrát opravený záchod. Na to, že společenská akce začne v oznámený čas a ne o dvě hodiny později. Na to….Ale co.

Hezký den všem.