Raná péče – terénní sociální služba zaměřená na pomoc rodinám dětí s postižením. V rámci úspor ve státním rozpočtu se však tato služba stává jednou z mnoha na seznamu služeb ohrožených. Opravdu se bez ní obejdeme? A jak?
Raná péče dříve: Za totality prakticky neexistující. Vlastní zkušenost: v době, kdy u mě byla diagnostikována sluchová vada, byli rodiče vybaveni pouze základními informacemi od odborného lékaře ....a: poraďte si, jak umíte. Co však máte dělat s malým dítětem, které dostane sluchadla? Jak na něj mluvit, jak ho naučit, aby si své dva strojky opatrovalo, na co dbát, čeho se vyvarovat? Jak se vyrovnat s tlakem okolí, které pokládá zraňující otázky? (v době, kdy se tělesně, smyslově a duševně nemocní běžně zavírali do ústavů, byl tento tlak společnosti mnohdy až nesnesitelný). S kým si o této problematice popovídat? Jak zvládají sluchové postižení dítěte jiné rodiny? Jsou vůbec nějaké jiné?
Maminka tenkrát na mnoho otázek odpovědi nedostala a musela si poradit sama. Postupovala víceméně na základě intuice a neustálého pozorování mé maličkosti. Takzvaně za pochodu zjišťovala, co mi prospívá, co ne, jakým způsobem je možno alespoň částečně zpomalit stagnaci sluchu. Citelně však chyběla odborná podpora, přesvědčení o zvládnutelnosti situace a informace. Mírně řečeno – nebylo to jednoduché.
Raná péče dnes: šok a bolest ze sluchového postižení dítěte bohužel zůstává. Změnily se však možnosti, kam se mohou rodiče obrátit o pomoc, s kým mohou prodiskutovávat otázky, které je pálí. Ano, sice si tyto informace musí rodiče vyhledat víceméně sami, stále je dost pediatrů a foniatrů, kteří o konkrétní službě nevědí, ale jsou tu! Pokud je přístup k internetu, není problém je najít. Problémem je, že jsou tyto služby pro rodiče zcela zdarma. Tedy závislé na dotacích. Tedy v existenčním ohrožení.
Proč je vlastně tato služba tak potřebná? Vypůjčila bych si, s dovolením, slova maminky, klientky rané péče, která uvádí hned několik důvodů. Zde jsou některé z nich:
„…protože je schopná reagovat téměř okamžitě. První konzultaci jsem absolvovala jako zhroucená matka během 48 hodin od okamžiku, co jsem zavolala na Středisko rané péče. Reálná vize budoucnosti mi dala alespoň částečnou vůli jít dál.“
„…protože je schopná věnovat velké množství času. První dvě konzultace zabraly dohromady 5,5 hodin. Žádný lékař není schopen nám věnovat tolik času.“
„…protože je schopná psychicky podpořit. To asi člověk, kterému se hroutí jeho svět pod rukama, potřebuje nejvíc. Nikdo si nepřipouští, že se mu narodí postižené dítě. Když se tak stane, jste v šoku a nevíte jak dál. Pracovník rané péče má zkušenosti, které nejlepší kamarád těžko zná.“
„… protože je schopná nabídnout širokou škálu materiálů pro práci s dítětem dle jeho vývoje. Pracovnice vždy přinese několik pomůcek, díky kterým rozvíjíme další možné schopnosti našeho dítěte dle jeho možností. Rodiče nemohou nakoupit všechno a také nedokáží správně odhadnout, co je pro jejich dítě v dané chvíli vhodné.“
„…protože je schopná přijet až k nám domů. Prostředí domova nerozptyluje dítě v jeho práci s pracovníkem rané péče. Pro rodiče je to obrovská úleva od povinností spojených s cestou kamkoli, počínaje balením a konče unaveným dítětem po několika hodinách v autě.“
„…protože je schopná odpovídat na aktuální otázky různými formami – konzultace, telefon, e-mail.“
„….protože podává ruku tonoucímu a zajímá se nepřetržitě o jeho stav nejen v době hospitalizace, ale i dlouho po ní.“ Atd., atd.
Možná někteří z vás namítnou, že my jsme si tehdy poradili i bez rané péče. Ano, poradili. Nic jiného nám ostatně nezbývalo. Musím však zdůraznit, že my jsme tak trochu představovali výjimku. Byla jsem v té době těžce nedoslýchavá, byla jsem v určité výhodě. Rodiče s úplně neslyšícími dětmi neměli žádnou možnost výběru. A dnes? Pokud stát bojkotuje v rámci stálých a snad nikdy nekončících škrtů pomoc rodinám se zdravotně postiženými dětmi, pak kde to jsme? Kam se to vracíme? Odpověď je nabíledni, chtěla bych si však zachovat trochu slušnosti a snad i optimismu, tedy neodpovím. Stále totiž věřím, že si naši zákonodárci začnou vážit svých voličů a zaměří se spíše na prevenci, jíž je raná péče součástí, nikoli na represivní řešení již zanedbaného. Rozdílnou finanční náročnost těchto dvou přístupů snad ani netřeba komentovat.
Děkuji všem, kteří zvládli dočíst až k tomuto místu. Ještě víc děkuji těm, kteří se nad problematikou alespoň na chvilku zamysleli!
