Kultura a sport zase na posledním místě

Na základní škole jsme se učili o Aténách a o Spartě. Většina z nás se identifikovala s moudrými a kultivovanými Aténami. Pro dnešní situaci nacházím předobraz spíš v Bibli: klanění se Zlatému teleti.

Na svůj předchozí blog o stavu kultury Kdo se snad ještě zajímá o kulturu? jsem dostal řadu reakcí. Někteří pisatelé upozorňovali, že jsem kulturu pojal hodně zúženě a správně psali, že do kultury patří i naše chování nebo oblékání. U dětí nejde jen o to, vzít je jednou za rok do divadla, ale měli by vidět, jak se maminka s tatínkem pravidelně oblékají do lepších šatů a odcházejí slavnostně naladěni do divadla. Návštěva divadla v „módních“ roztrhaných džínách a barevném nátělníku s hanbatým anglickým nápisem rozhodně není kulturní chování a odkazuje právě na ten úpadek, o kterém jsem psal.

Hodně se mluví o tom, jaké nenahraditelné škody zanechá na našich dětech rok online výuky. Troufnu si říct, že zanedbání učiva není podstatné. Žáci a studenti od prvního stupně až po univerzity ho snadno doženou, dostudují samostatně, případně jim některá témata nebudou nikdy chybět. Ta nevratná škoda nastává v oblasti socializace. Dětem chyběl a stále chybí styk s vrstevníky i učiteli. Možná důležitější úlohou školy než předat nějaké množství faktů je umožnit dětem tvořit si svůj vlastní názor, setkávat se s různými názory (vrstevníků i pedagogů) a na jejich základě si formovat svůj postoj ke světu a jeho otázkám.

Není náhodou, že za online vyučovací hodinu odpřednáším jako vysokoškolský pedagog (v ryze odborných předmětech) přibližně o třetinu víc. Ten čas v běžné kontaktní výuce strávím se studenty nad jejich otázkami, pochybnostmi, nebo upozorněním na něco aktuálního. Diskuse pak pokračují neformálně v atriu nebo při obědě.

Včera vláda zveřejnila své plány na rozvolňování protiepidemických opatření. Znám je stejně jako většina ostatních obyvatel jen v obrysech, z tiskových prohlášení. Nevěřícně jsem ale zíral na informaci, že divadla se otevřou až jako úplně poslední (sport předposlední a o univerzitách tam nebyla ani zmínka, ty se snad podobně jako v Anglii vůbec otvírat nebudou?). Zato ministr Karel Havlíček ujistil otevřením všech obchodů a služeb k 3. květnu a zvlášť vypíchl kadeřnictví. Divadla (kina, koncerty) zjevně nikomu nechybí. Nebo jsou takto nekulturní jen členové vlády? Já mám ve svém okolí řadu lidí, kterým rozhodně vadí zavřená divadla víc než skutečnost, že si náhradní žárovku nebo počítačovou myš musí objednat na internetu.

Do značné míry chápu smysl vládních nařízení, nechápu ale jejich prioritizaci. Na základní škole jsme se učili o Aténách a o Spartě. Většina z nás se (často pod vlivem diskusí s učiteli) identifikovala s moudrými a kultivovanými Aténami. Neuměli jsme si představit, že by to někdo měl jinak. Zdá se mi, že dnes toto dilema už není aktuální. Pro dnešní situaci nacházím předobraz spíš v Bibli: klanění se Zlatému teleti.