Jaká data o onemocnění covidem mi chybí

Již od začátku září bylo jasně vidět, že vývoj počtu obyvatel nakažených covidem sleduje téměř přesně loňské údaje, pouze vlna epidemie letos nastoupila o jeden měsíc později. Tomu ale neodpovídá oficiální komunikace státu.

Je příznačné, že se nástup nové (čtvrté?) vlny covidu časově téměř přesně shoduje s únavou obyvatelstva z protiepidemických opatření a jejich náhlého masového zanedbávání. V době, kdy se epidemie velice rychle rozjíždí, řada z nás odložila roušky a navíc přestala být dostatečně obezřetná při setkávání s jinými lidmi. Obrázkem toho může být stav, kdy v pražských divadlech třetina i polovina diváků snímá roušku po začátku představení. Současná i nastupující vlády nás dennodenně ujišťují, že již nedojde k úplnému lockdownu a zejména nebudou plošně zavřeny školy. Ano, je to zbožné přání jak politiků, tak i celého národa, ale jak si tím mohou být politici tak jisti, když statistická data ukazují na přicházející velký průšvih (srovnatelný s loňským podzimem).

Jako statistik pracující v oblasti veřejného zdraví sleduji každodenně covidové statistiky zveřejňované Ministerstvem zdravotnictví (resp. jeho Ústavem pro zdravotnické informace a statistiku). Již od začátku září bylo na průběhu křivek jasně vidět, že vývoj čísel sleduje téměř přesně loňské údaje, pouze vlna epidemie letos nastoupila o jeden měsíc později. V době, kdy již každému statistikovi muselo být zřejmé, že křivky počtu covidových pacientů i počtu hospitalizovaných a počtu pacientů vyžadujících vysoce intenzivní péči stoupají téměř shodně s předchozím rokem, byli politici plni optimismu, že letos k žádným problémům nedojde. Velká část národa je proočkovaná a řada lidí si vytvořila protilátky, když onemocněním prošli. V současné době roste počet nakažených stejně, jako tomu bylo loni zhruba o 18 dní dříve, nemocnice se plní stejně jako loni, jen s měsíčním zpožděním. Jedinou (nejistou) nadějí zůstává, že se tato vlna zastaví o něco dříve než loni.

V té souvislosti je nesmyslné srovnávat současná čísla s březnovými (např. MFD ve středu: „Stejný počet nových případů byl evidován naposledy koncem března.“ Podobně informuje denně Česká televize). Zatímco v březnu epidemická vlna klesala, dnes je na vzestupu. Smysl tedy dává srovnávat současnou situaci se začátkem října loni. Pak dostaneme ale srovnatelné údaje i o počtu pacientů v nemocnicích. Optimismus, že nyní je jich méně než v březnu, rozhodně není na místě.

Jedním z důvodů, proč na situaci obyvatelé nereagují adekvátně, je komunikace vlády (ale i opozice) od počátku pandemie loni v březnu. Zpočátku byly statistické údaje téměř státním tajemstvím. Nyní už se zveřejňuje ledacos (https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19), díky za to, podstatné údaje pro rozhodování jednotlivců však stále chybí. Navíc řada proticovidových opatření vlády zjevně nebyla a není motivována snahou zabránit kontaktu s virem, ale měla i úplně jiné (nevyřčené) motivy – například donutit lidi k očkování (jak vidíme nyní), nebo nutil lidi nosit roušky (na začátku prázdnin), aby se takové opatření nemuselo po prázdninách zase zavádět. Zjevná také byla snaha loni i letos v září a říjnu posunout nepopulární opatření až po volbách. Výsledkem toho je, že velké množství lidí vládě nedůvěřuje. Nejen vládě, bohužel celému systému.

V současné době je zřejmá velká snaha přimět všechny obyvatele, aby se chovali ohleduplně. Aby dodržovali proticovidová opatření a aby se dali očkovat. Tomu ale vůbec neodpovídá, jaké údaje stát zveřejňuje. K odpovědnému rozhodování bychom potřebovali v první řadě vědět, kde jsou ohniska nákazy. Ideálně adresně (ta a ta škola, ten a ten podnik, svatba v té a té obci). Prý to stát nemůže zveřejnit kvůli ochraně osobních údajů. Pofiderní právo Pepíka Procházky má přednost před právem tisíců jeho spoluobčanů nenakazit se a nezemřít! Minimálně by ale stát měl zveřejňovat statistická anonymizovaná data. Co mi chybí? Údaj o počtu nakažených, hospitalizovaných a vyžadujících intenzivní péči podle toho, zda byli dotyční očkovaní či nikoli, a kolik z nich bylo očkovaných jakou vakcínou a před jakou dobou. Je známo, že vakcíny mají různou účinnost, která také různě rychle vyprchává. O tom všem se ale spíš spekuluje. Jistě by nás všechny zajímala reálná data. V každé té kategorii bychom se měli dále dozvědět, kolik je v tom mužů a kolik žen, rozdělení podle věku (alespoň na čtyři věkové kategorie – děti, mladiství, lidé v produktivním věku, senioři). U každé takové kategorie by mě zajímal i podíl očkovaných. Kusé informace profesora Duška z tiskových konferencí to nenahradí. Jsou vždy vytrženy z kontextu, navíc si často odporují (plní se nemocnice mladšími neočkovanými ročníky, nebo seniory očkovanými již před dlouhou dobou, nebo dokonce školními dětmi?). Opět si nemohu pomoct od pocitu, že taková prohlášení mají za úkol především vystrašit určitou skupinu občanů, aby se očkovali. Tato data nemusí stát zveřejňovat denně, stačil by jednou týdně přehled za předchozí týden.

Sleduji i vědeckou literaturu (zlatým standardem jsou články v časopisech Lancet a Nature). Od loňského února, kdy se covid v Evropě objevil, uplynula krátká doba. Proto jsou vědecké informace kusé a stále se aktualizují. Pochopím tedy, že se vláda pohybuje v nejistém prostředí a musí svá rozhodnutí často a rychle měnit. Nepochopím ale například, proč budoucí opatření zakládá na minulých (historických) datech a nikoli na predikci, kterou lze z loňských dat poměrně přesně stanovit. A proč nás neinformuje o tom, na jakých vědeckých informacích má svá rozhodnutí a opatření založena.