Zapomenutý župan a zlomené srdce

[ Věnováno A., která si to nejspíš nikdy nepřečte ] Toto byl můj předposlední zápis v deníku na seznamce. Psal jsem ho na rozloučenou. Cítil jsem, že moje dny na seznamkách pomalu, ale jistě končí. Tak jsem dělal inventuru. Tahle historka byla vyprávěna už aspoň milionkrát v různých variantách. Takto se stala mně.

A. měla vtipný profil, krásnou fotku a byla moc milá. Psali jsme si jen jako přátelé, sdíleli jsme spolu ty sladké chvíle naděje. A pravidelné bolestivé pády.

Vysvětloval jsem jí svoji teorii, že skutečná láska je jako první cena ve Sportce. Že sice o ní budu snít dál, ale stejně půjdu každý den do práce. Pravidelná výplata je pravidelná výplata. Dokonalý je nepřítel výborného. Pokorně přiznávám, že namísto Veliké Životní Lásky se spokojím s jakymkoliv kouskem lásky, který padne mým směrem.

Samozřejmě mi nevěřila. Nesouhlasila. Chtěla Dokonalou Lásku. Tu Pravou. Vůle dělat kompromisy příchází holt až s vyšším věkem. Někdy ani pak ne. Možná je to někdy dobře. Nevím.

Za těch pár měsíců, co jsme si psali, ji hned dvakrát zlomili srdce. Byla opatrná a nespěchala. Pečlivě si vybírala. Dlouho si psala. Odkládala všechny ty kafe a skleničky a kina. Ti kluci byli sympatičtí, chytří, milí. Ale, řečeno ženskou terminologii, jen co došlo na "to", vykašlali se na ni. Jednoduše ji začali ignorovat. Přestali psát, zvedat telefony. A ona si užívala depresí, mazala profil a po nějaké době zas ho vytvářela. A začínala od začátku.

Kdysi na začátku našeho psaní dělal brácha výprodej županů a já jsem se jí zmínil, že jich beru asi tucet, pro maminky, tety a kamarádky. A ona řekla, že prej, že župan se vždy hodí. Ať jí taky jeden teda vezmu. Za dvacku, no neberte to! Mám ji ho přinést, až půjdeme někdy na kafe. Ce que femme veut, Dieu le veut. Přání dámy je mi rozkazem. Župan jsem koupil.

Nikdy na to kafé nešla. Nebyli jsme si souzení. Konec konců, byla o kus mladší, o velký kus vyšší a o hodně velký kus krásnější. Mám teď ve skříni přebytečný župan. Vždy, když ji otevřu, vybavím si A. Jak tam stojí na fotce před zřízeninou hradu, co kdysi patřil mým předkům, v oblíbené turistické póze a tááák strááášně krááásně se usmívá.

Já Ti chtěl to srdce zlomit taky, drahá A.

Stejně by Ti ten župan byl nejspíš malý. No nic. Nějaká dívka chce župan? Takový obyč, lososový, asi na metr sedmdesát. Za kafé.