Pohlavní nemoci aneb všechno je jednou poprvé

Když od někoho v kanceláři chytíte chřipku, nijak silné emoce to u nikoho nevyvolá. Proč silné emoce vyvolávají zrovna nemoci pohlavní?

© Ján Žabka

Tak jsem kdysi začal psát o seznamkách, že možná přinesu trošku úlevy všem stejně postiženým. Dnes bych s dovolením otevřel další delikátní téma. Dokonce mírně související. Proč  jsou nemoci pohlavní tak velký průšvih? Že se to chytlo u soulože? Inu, že dospělí lidi souloží, to se jaksi obecně ví, ne? Navíc už docela dlouho. Jsou-li nezadaní, v čem je problém? Přesto chytit syfla je společensky e-e, zatímco chytit chřipku je banalita...
Jistá dáma mě nedávno obvinila, že ode mne něco chytla. Tím něco bohužel chřipku nemyslela. Myslela tím skutečnou pohlavní nemoc. Naštěstí ne AIDS ani ty tradiční nemoce, ale ono ani ty chlamýdie nejsou prý žádná maličkost. Učinila to s celou parádou, veřejně a na internetu. A ještě na všech mých pracovních a osobních emailech, SMS, Facebooku a třech veřejných diskusních serverech. A ještě slíbila, že napíše mým dětem a pošle na mě právníka. Moc milé.
Chlamydie jsou fakt odporná nemoc. Koukal jsem se na web, je tam informací, až se jednomu zvedne kufr. Blbě se to léčí a rádo se to vrací. Ze začátku se nic moc neděje, ale časem se mrchy můžou rozlézt do celého těla a způsobí jednu z tuctu opravdu vážných nemocí. Dlouhodobě je to prostě strašný průšvih. Viz www.chlamydie.info aj.
Dotyčná dáma napsala, že už teď je ji špatně, že má zničené klouby, že už nikdy nebude mít děti. A za všechno můžu já. Ona totiž byla bez chlapa kolik let, takže to jasně musí mít ode mne. Chjo.
Její vzkazy nebyly zrovna zdvořilé a bohužel adminové ztratili trpělivost a většinu jejich příspěvků vymazali. Nestihl jsem si to ani uložit do svého soukromého archívu. Ale kdo sledujete občasné vášnivé diskuse tady u blogů, umíte si jistě živě představit. Ještě ten den se mi ozvaly některé moje kamarádky a expřítelkyně. Taky kamarádi (expřítele zatím nemám). Povětšinou mi psaly kondolence, cože mě to potkalo za dámu. No jo, za hloupost se platí...
Ale jejich okamžitá a bezvýhradná podpora mě v mojí depresi šíleně potěšila. Ještě pořád mě dojímá, kolik jich pořád čte můj blog. Nicméně to mě nezbavilo povinnosti obvolat všechny ostatní. A upozornit je na to, že tenkrát ten krátký flirt se mnou možná nebylo nejlepší rozhodnutí jejich života. Život je plný takovýchto malých potěšení.
A pak už bylo třeba se objednat na testy a podívat se pravdě do očí...
Na internetu se píše, že chlamydie má až 50% mužů a 70% žen bez příznaků, ale dál je roznášejí. Takže vlastně zdaleka není jisté kdo od koho to chytil. A vůbec, když má něco 70% lidí, není nemoc je spíš NEMÍT? No nic.

Čekárna byla hned v sedm ráno plná důchodců. Důchodci na venerologii? Normální kožní je na druhé straně budovy - buď něčemu nerozumím, nebo se v těch domovech důchodců žije stejně vesele jako kdysi na koleji...

Mimochodem, víte o tom, že při pohlavních nemocech musíte mít občanku? Lékařka má ohlašovací povinnost. V duchu si procházím seznam svých ex. Třeba bude chtít jejich jména a adresy. Tolik jich zase nebylo. A samé slušné ženy. Silně nepromiskuitní. Do žádné bych nikdy pohlavní nemoc neřekl. Od které jsem to jen mohl chytit? Najednou se na ženy dívám úplně jinýma očima... A mám přiznat i tu vdanou? Bude mít doma peklo. Sakra!

Do čekárny přichází sousedka Lída. Vdaná. Trošku trapas pro obě strany. Rozpačitě se zdravíme. Konverzace vázne. No vážně, o čem se diskutuje v čekarně venero? Jak to jde, Lído? Ale už mám toho syfla jen trochu, v pondělí už můžu do práce... Zůstáváme u zdvořilého  úsměvu, ještě že mám sebou knížku.
Vyšetření samotné je čiré potěšení. Nejsem příznivec zasouvání předmětů do močové trubice. Nebaví mě laskavé komentáře doktorky "teď s tím kartáčkem budu trochu otáčet". A už vůbec mě netěší její "výborně, už jen čtyři poslední a máme to". Zlatý zubař. Přestal jsem skučet u čůrání až někdy k večeru.

Par kamarádek mi zavolalo, že si koupily testy v lékárně a že dobrý. Děkuju řediteli vesmíru za ty dary. Pomalu se smiřuju s tím, že mám pohlavní nemoc. Začínám si zvykat na tu myšlenku. No co. Jsou i horší věci. Mnohem horší. Dojdu si pro antibiotika a pár týdnů budu bez sexu. Nebo pár měsíců. Teď žádná se mnou nebude chtít ani na kafe. Asi bych toho seznamování stejně už měl nechat.

Řekl jsem si, že aspoň o tom napíšu. Mít pohlavní nemoc mi sice jen těžko vynese karmu, ale mám podezření, že čtenářů si tento článek najde hodně. Průšvihy přitahují jako magnet.

Včera jsem si odevzdaně došel pro výsledky a pro recept. Ale osud nikdy nepřestane s těmi svými vtípky.

Všechny testy jsou negativní.

Ted přemýšlím, je to na žalobu za pomluvu?