O hrozně prima holce, co nikdy nikomu neřekla - miluju tě

Přiznala se mi jednou, že nikdy žádnému muži neřekla "miluju tě". Ani jednou za celý život.

Opravdu se mi jednou přiznala, že nikdy žádnému muži neřekla "miluju tě". Dospělá žena, měla za sebou deset let manželství, dvě děti. Za svůj život poznala ne jediného muže. Myslela si, že všechny ty muže za ta léta milovala. Ale nikomu z nich to nikdy neřekla.
A já řekl - prosím?
Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Je dobře umět své city držet zkrátka. Ale občas je třeba se nechat unést... Člověk si pak připadá tak nějak víc skutečný, ne?
Já jsem zcela jistě několik žen za svůj život miloval. Žádné z nich jsem ani na vteřinu neváhal to říct. A jsem rozhodně tomu rád. I když je už neuvidím. I když už mě teď spíš jen štvou. Stejně si pamatuju, že jsem je miloval - a tak trochu jsem s tím vlastně nikdy nepřestal. Možná lásku překryjou jiné city... vztek...  klidně i nenávist... ale skutečná láska se neztrácí...
Tak nevím. Možná ona s nikým z nich nebyla doopravdy šťastná. Nebo si to jen tak namlouvala? Nějaký klasik řekl, že nikdy nebude šťasten člověk ten, jehož trápí představa štěstí většího.
Netvrdím, že to byl její případ. Možná mám malinké podezření. Ale těch patnáct let jsem nebyl s ní. Tak dobře ji neznám. Takže nevím. Třeba se jen bála.
Našla si nedávno muže, kterého miluje. Doopravdy miluje. Psala mi, že tentokrát to ví, že tentokrát to je doopravdy. Že tomuto muži to tentokrát řekne. Že už s tím čekala dost dlouho.
Stálo ji to hodně síly. Hodně sbírání odvahy. Hodně přemýšlení. Detaily byly komplikavané. Myslím ty detaily, co tady stejně nemůžu uvádět.
Ale nedávno, jeden pěkný večer se skutečně odhodlala. Po hodině váhání, po dobré večeři, po sklence vína. Konečně.
Řekla mu - miluju tě.
A on řekl - prosím?
No ano, byl tam tak trochu kravál. A ona se tak trochu styděla. Mluvila tak trochu potichu. Tak trochu se celý  svět proti ní spiknul. A on se pak zeptal - co říkáš?
Celá zničená jen potřásla hlavou. Takové věci přece nejde opakovat. Že nic důležitého.

Kdo ví, kdy to zase zkusí příště...
Bude poučení? No jasně: když chcete někomu vyznat lásku, řekněte to nahlas a zřetelně. Stejně nechcete, aby si druhá strana myslela, že si nejste jisti, ne?
A hlavně, neodkládejte to příliš dlouho. Druhá strana by už mohla mít ve stáří problémy se sluchem...

Přiznala se mi jednou, že nikdy žádnému muži neřekla "miluju tě". Dospělá žena, měla za sebou deset let manželství, dvě děti. Za svůj život poznala ne jediného muže. Myslela si, že všechny ty muže za ta léta milovala. Ale nikomu z nich to nikdy neřekla.

A já řekl - prosím?

Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Je dobře umět své city držet zkrátka. Ale občas je třeba se nechat unést... Člověk si pak připadá tak nějak víc skutečný, ne?

Jí jsem zcela jistě několik žen za svůj život miloval a žádné jsem ani na vteřinu neváhal to říct. A jsem rozhodně tomu rád, i když je už neuvidím, i když už mě teď spíš jen štvou, stejně si pamatuju, že jsem je miloval - a tak trochu s tím nikdy nepřestal.

Tak nevím. Možná s nikým z nich nebyla doopravdy šťastná. Nebo si to jen tak namlouvala? Nějaký klasik řekl, že nikdy nebude šťasten člověk ten, jehož trápí představa štěstí většího.

Netvrdím, že to byl její případ. Možná mám malinké podezření. Ale těch dvacet let jsem s ní nebyl. Třeba se jen bála.

Našla si nedávno muže, kterého miluje. Doopravdy miluje. Psala mi, že tentokrát to ví, že tentokrát to je doopravdy. Že tomuto muži to tentokrát řekne. Že už čekala dost dlouho.

Stálo ji to hodně sbírání odvahy. Hodně přemýšlení. Detaily byly komplikavané. Ty detaily, co tady nemůžu uvádět.

Ale nedávno, jeden pěkný večer se skutečně odhodlala. Po hodině váhání, po dobré večeři, po sklence vína. Konečně.

Řekla mu - miluju tě.

A on řekl - prosím?

No byl tam trochu kravál. A ona se trochu styděla. Mluvila trochu potichu. Tak trochu se svět protí ni spiknul. A on se zeptal - co říkáš?

Celá zničená jen potřásla hlavou. Takové věci přece nejde opakovat. Že nic důležitého.

Kdo ví, kdy to zase zkusí příště...

Bude poučení? Jasně: když chcete někomu vyznat lásku, řekněte to nahlas a zřetelně. Stejně nechcete, aby si druhá strana myslela, že si nejste jisti, ne?

A hlavně, neodkládejte to příliš dlouho. Druhá strana by už mohla mít problémy se sluchem...