Sex s ex aneb dokonale naplánované rande

Ono všechny ty rozvody a rozchody obvykle zabírají dost času. Často se v té době už hledá někdo nový. A pak se dvojice milenců ne-tak-úplně-ex a ne-ještě-zcela-nový může dočkat zajímavých překvapení.

© Ján Žabka

Tuhle ženu jsem vybíral opravdu kvalifikovaně. To už jsem byl zkušený seznamovač. Zeptal jsem se na všechny důležité věci. Vypadala rozumně po všech stránkách. Hezká, chytrá, vzdělaná 30ka, designerka s velice zajímavou prací. Z Kladna, ale to není zas tak daleko. Neměla ani deset dioptrií, ani berle, ani prášky na hlavu. Kašlala na esoteriku, jedla maso a nechodila do kostela. Děti chtěla, ale ještě prý má čas. Psala, že nestojí o týdny dopisování, prý je třeba se očíhnout, jestli je tam náznak té fyzické jiskry. Zbytek jsou detaily, na psaní bude pak ještě času dost. Realistický pohled. Dokonalá žena, ani si ji nezasloužím. Byl jsem rád, že chce se mnou vůbec na rande.

Docela jsme si sedli. Byla oplácaná trochu víc, než bych si přál. Ale říkala, že není na diety. Před rokem změnila stravu a životní styl a pomalu se postava uklidňuje. Za rok deset kilo dolů a furt to pomalu padá. WOW! Při vší úctě (*), na ženu zcela nevídaně klidný přístup. Asi nečte ženské časopisy. Co myslíte?

Byla deset let vdaná, ale manžel nechtěl děti. Ona ano. Takže se před rokem rozvedla a začíná znovu. Říkal jsem, že děti klidně, ale že by se s tím nemělo zas tak moc spěchat, aspoň ten rok chození, ne? Ona prý, že je to v klidu, že prý spíš dva. Brala to s nadhledem. Všechny bezdětné třicítky berou ty děti s nadhledem. Za střízliva.

Pří čtvrté dvojce vína se rozbrečela nad fotkami mých dětí. Proč prý všichni ty děti mají, jen ona ne. Taky už by chtěla mít to břicho a cítit ten život v sobě a tak. Fajn, tohle aspoň bylo pro změnu úpřimné. Obvyklá reakce žen, kterým stále někdo připomíná ty jejich biologické hodiny. Pak nakukují do kočárků jako já v šestnácti do výstřihů. Vlastně jsem na to zvyklý. To mám za to, že si vybírám bezdětné třicítky.

Zase jednou se hodila moje zásoba papírových kapesníků. Držel jsem ji za ruku a čekal než se vybrečí. Co taky jiného. Vlastně jsem ji hladil po předloktí, měla krátké rukávy. Mezi smrkáním mi řekla, ať toho nechám, že má strašně citlivou kůži. Prej ji to strašně vzrušuje. Přestal jsem. Skoro na půl minuty.

Velice rychle bylo po pláči. Říká se, že slzy dělají sladké rty. Tentokrát to byla docela pravda. Její pozornost se najednou upnula úplně jiným směrem. Je neuvěřitelné, jak dusná erotická atmosféra může vzniknout v hospodě plné lidí, když od sebe navíc sedíte na metr a jen se držíte za ruce. Dotek kolen pod stolem, na halence se sám od sebe rozpnul další knofík. Bylo jasné, že na prvním rande se dál nepůjde. O to to bylo horší.

Ve vestibulu metra jsme se ještě trošku líbali. A tak. Docela vášnivě. Dlouhé pláště leccos skryjou. Stejně doufám, že na nás nekoukala žádná kamera. Tohle líbání bych na YouTube viděl fakt nerad. To "a tak" už vůbec ne.

Na druhém rande byla stejně prima a nakonec jsme skončili u mě. Objevila pro mě další slovenskou kapelu, docela se mi teď líbí. Byl jsem línej vařit a odflákl jsem večeři jako obvykle nějakým salátem. Jak je v tom cizrna, rukola a harisa, já jsem spokojen. Ale jí chutnalo taky. Po přiměřené době jsme skončili na gauči.

Opravdu byla velice lehce vzrušivá. Gentleman takové věci neříká, ale nikdy jsem neviděl ženu se svlíknout tak rychle. Po malinkaté chvilce hlazení dala jasně najevo, že se jí to líbí. Docela dost. Já překvapeně říkám, hele!, odsud to vypadalo skoro jako orgasmus! Zmohla se jen na zadýchané, to teda! Koukal jsem jak malý Jarda. To jsou mi ale věci! Já si ještě ani nesundal košili!

Zeptala se, kolik je hodin. A dál už to bylo všechno posr*nou stranou navrch.

Utahuju si s ní, děti brečí, manžel čeká? Ona prej, její ex nerad vidí, když chodí pozdě dom. Vždy se ptá, kde byla. A na dnes nemá moc alibi, prý je jen někde na schůzi. Pulím oči jako když šlápneš na žábu. Cóóó? To pořád bydlíš s ex? Nerozvedla jsi se před rokem? No, to jo, ale ty byty, dyť to znáš. Hmm. No dobře, ale co ti má co kecat do příchodů a odchodů? No, my máme stále společnou domácnost...

Tak ona je rok rozvedená, ale stále bydlí s ex. Hledá si nového chlapa, ale stále spí se starým. Prý každý den. A snáší jeho žárlivé scény. Jsou věci, které nepochopím. Vlastně ani nebyla vdaná, žili spolu jen na psí knížku. Teď nevím, opravdu se rozešli? Řekla mu vůbec o tom? Chtěla, aby žárlil? Nebo jen sháněla milence? Nebo dokonce jen nějakého dodavatele genů? Nebo ještě něco, co mě ani nenapadlo?

Třeba si přečetla něco o kolektivizaci venkova? Společně vlastnit, společně obdělávat? Pro mě teda už dávno nevěra není důvod k vycházce na Nuselák, ale JZD si taky zakládat nechci.

Rozpačitě jsem ji doprovodil na tramvaj. Přestala odpovídat na vzkazy. Asi jsme si nakonec tak docela nesedli.

Tento příběh mi leží v žaludku. Je to pěkná ilustrace faktu, že i když se připravíte na všechny možné problémy, nikdy nejste připraveni na VŠECHNY možné problémy. Připravujeme se řešit problémy, co jsme už kdysi řešili a zapomínáme, kolik krásných fungl nových průšvihů na nás číhá hned tady za rohem.

Můj nejoblíbenější aforismus: Vždy se připravujeme na tu PŘEDCHOZÍ válku. 

Sakra!

Zase nic.

(*) Opravdu mají vši úctu? Vší úcta, psí uši, kočičí svědomí, kam jen lidi na ty obraty chodí?