Sebral jsem sílu a začal blogovat. Pak jsem sebral odvahu a ukázal to
světu. A světu se to, zdá se, docela líbí. Můj první článek si za první tři dny přečetlo
bezmála tři tisíce lidí, dostal se do první desítky dle čtenosti
i karmy a dokonce proklouzl do sekce "Zaujalo nás". Těší mě to zcela
nehorázně. Jdu to pořádně oslavit. A vy, mojí drazí čtenáři a hlavně
vy, moje drahé čtenářky, nalijte si do sklenky něco dobrého a pojďte si
se mnou připít.
Dovolte, abych pronesl slavnostní přípitek. Je malinko delší, ale pro můj blog jako stvořený.
Jednou se jeden mladý muž procházel po opuštěné pláži a rozhodl se, že se vykoupe. A jelikož široko daleko nikdo nebyl, šel se koupat nahý. Nechal šaty ležet na hromádce na písku, navrch položil klobouk a šup do vody.
Ale osud tomu chtěl, že zrovna šly kolem tři zvědavé dívky. Samozřejmě, že byly zvědavé, znáte nějaké jiné? No a tyto dívky zahlédly hromádku šatů a pěkného chlapa ve vodě a že budou zlobit. Sebraly mu veškeré oblečení, zlomyslně mu nechali na písku jen klobouk a schovaly se opodál.
Muž vyšel z vody, přikryl si kloboukem ty věci, které by normalně schovaly plavky a rozhlíží se. A tak tam stojí, drží pravou rukou klobouk, levou si cloní oči před sluncem a volá:
- Haló! Vraťte mi moje oblečení! Prosím!
Dívky vyšly z úkrytu, přišly trochu blíž a teprve teď vám je chytla ta skutečná zvědavost. Zvědavost přeukrutná. Co asi skrývá ten klobouk? A ta první, nejodvážnější, na něj volá:
- Vrátíme. Ale to bys musel zvednout PRAVOU ruku nad hlavu!
Co měl mladý muž dělat? Uchopil klobouk levou rukou a pravou zvedl nad hlavu. Klobouk zůstal na místě.
Druhá dívka se zarazí a hned na něj volá:
- Ne, ne. Musíš zvednout LEVOU ruku nad hlavu!
Úbohý mladý muž zase uchopil klobouk pravou rukou a poslušně zvedl nad hlavu levou. Klobouk stále zůstával na místě.
Až pak té třetí, té nejchytřejší, se to rozleželo v hlavě a volá na něj:
- Ne, ne. Počkej! Vrátime ti šaty, ale musíš zvednout nad hlavu OBĚ ruce!
Ta to panečku měla promyšlené! Nezbývalo nic jiného než poslechnout. Náš úbohý mladý muž, teď už v obličeji rudý jako rak, bezmocně zvedl obě ruce nad hlavu. A klobouk STÁLE zůstával na místě. Dívkám se zklamaně protáhly obličeje...
A teď, přátelé, pozvedněme naše číše a připijme si na tu tajuplnou, magickou sílu, která udržela klobouk ve vzduchu i bez rukou. Kéž nám nikdy nedojde a nikdy neschází!
Na zdraví!
