Ošklivou klidně, ale ne hloupou a prosím, PROSÍM, ne čarodějku!

V dnešní době není lehké být ošklivou ženou. Proto to byl takový šok. Fakt ošklivá. Zanedbaná pleť, neupravené vlasy, žádný make up, oblečená jako socialistická důchodkyně. Hromada tuku. Bude mít sexy mozek?

© Ján Žabka

V dnešní době není lehké být ošklivou ženou. Ne proto, že by měla nějaký těžký osud. Proto, že to vyžaduje velký kus snahy. Kus ignorance. Každa žena přece umi použít make up a dojít si ke kadeřníkovi. Nakombinovat pár povedených věcí ze sekáče. A dokonce i bez posiloven a diet lze klidně mít pod metrák. Všechno, co žena potřebuje, je trocha dobré vůle. Já vím, do krásek ze žurnálu to třeba bude mít daleko. No a co? Hodně chlapů na to kašle. Příjemná žena, co o sebe dbá, s ní půjdu na rande kdykoliv. Bez váhání. A nemusí být žádna modelka.

Proto to byl takový šok. Byla fakt ošklivá. Jak jsem psal nahoře. Prostě žena, co o sebe vůbec nedbá. Taková průmyslová sabotáž ženství. Říkám si, Roberte, nitro!, to nitro je důležité! Ale tentokrat to vyžadovalo neskutečné množství námahy.

Měl bych se vrátit na začátek. Psala, že dokončuje knihu. Fantasy. To na mě velice zapůsobilo. Druhá Rečková? Chodit se spisovatelkou, panečku, to by bylo něco! Domluvili jsme odpoledne kafe.

Čekal jsem na ní, protože, světě, div se!, tentokrat jsem přišel dřív. Postaval jsem před kostelem a vykecaval se, byla tam moc pěkná pokladní. Zrzovláska s vlasy do pasu. Jen tak pro jistotu jsem si vzal její telefon, člověk nikdy neví. To mi snad musel poradit sám Velky Inženýr, nemohl jsem ani tušit, jak moc to číslo budu vzápětí potřebovat. Leč nepředbíhejme.

Konečně přišla. Hm. Ona teda už předem psala, že není žádná modelka. No a? Já taky nejsem žádná modelka. To jsme na tom více méně stejně. A prý je tlustá. To si myslí každá žena. Já taky nevypadám jako reklama na hladomor. Fakt jsem si myslel, že jsem připraven na všechno. Nevadí, o obal přece nejde. Určitě má sexy mozek. Začali jsme si povídat.

Ona si přivydělává jako vykládačka karet. Pro mě jsou tito lidi v nejlepším případě baviči. Obvykle podvodníci. Přesvědčovala mě, že je to vědecké. Hodně psychologie a tak. Byla nad věcí a já ničemu nerozuměl. Viditelně jsem sám sebe dostal do pasti racionálního myšlení a svět kosmických energií, který existuje jen na magneticko-éterické úrovni, je mi uzavřen. Nedokážu se otevřít novým světům a pracovat s energií. Leda s tužkovými baterkami.

Postupně jsme se dostali k čarodejnictvi, magii, voodoo ritualům a dalším vědeckým disciplínám. Říkala, že dělá jen bílou magii. Černá je nemorální. Ale uměla by to, samozřejmě. Já tiše trpěl. Co jsem komu udělal? Eli lama sabachtani.

Já tyhle šarlatány tak nesnáším! Už jsem si zvykl, že na prvním rande se řeší znamení a toleruju to. Beru to, jako že chlapi se zase koukají na velikost ňader. Obojí je naprosto jedno. Ale budiž. Já jsem Ryby, ty máš 75B. Prima. To už se teda známe. Už o sobě víme to nejdůležitější. Teď prstýnky. Jak říkala Kačka: Znám v každem znamení grázly i hodný. Blbce i chytrý. Tak proč to vůbec řešit? Kačka je mnohem laskavější než já, já bych spíš byl sprostý. Učím se být tolerantnější, ale jde to ztuha...

Prý kolegyně čarodějka se jednou nechala ukecat. Klientka chtěla hodně peněz. Nadarmo ji říkala, že za to krutě zaplatí. Klietka naléhala. Nakonec se nechala ukecat a příslušné kouzlo udělala. Do týdne se manžel vyboural a skončil na křesle. Dostala hodně peněz od pojišťovny. Fungovalo to. Ale stálo to za to? Vidíte, černá magie se nevyplácí.

Většinu času jsem proseděl s otevřenou pusou. Takové lidi jsem osobně nikdy nepotkal. Přesněji řečeno, nikdy s nima dobrovolně nejdu na kafe. Úžasná kombinace ignorance a sebevědomí. Představuju si, že v jiné době a v jiném těle mohla být třeba šílený jezuita a s chutí by upalovala ubohé dívky. Nebo aspoň fanatická komunistická funkcionářka a ničila by lidem životy jen proto, že zapomněli udělat nástěnku. Zlatá stihačka! Kdysi jsem taky chtěl být vědcem. Vědu mám rád. Snažil jsem se chabě namítat obvyklé věci. Že věda znamená něco úplně jiného. Ne pověry a pohádky. Že pak i taková podkova nad dveřma je pro ní najednou vědecká. Jsem úplný magor, že se jsem se snažil. Moji čínštině vůbec nerozuměla.

Ale jak si byla sama sebou jistá. Vysvětlila mi, že to je vědecky podloženo. Opravdu. Samá věda. Psychologie. Už zase...

Tohle bylo jediný rande, ze kterého jsem prchnul. Sprostě jsem zdrhnul. Zatáhl jsem tu malou Stellu a kafe a už jsem byl pryč. Snad jsem zamumlal něco jako, že už půjdu.

Neběhám ani na tramvaj, ale z téhle restaurace jsem málem klusal. Co kdyby vyšla ven a zavolala na mě?

Za prvním rohem jsem se přestal klepat. Proboha! Co jsem to potkal? Chce to něco jako paňaka. Nebo něco lepšího.

Volám slečně pokladní. Nebudeš končit? Potřebuju paňáka a aspoň na chvíli se bavit s normální holkou. Zavři kasu a pojď. Pití platím. Neříkej, že ne, tohle je první pomoc. Neřekla ne. Stejně už zavírala. Chytla nás průtrž mračen, ale za deset minut už jsme cucali Mojito a Manhattan.

Děkuji Ti osude nebo Velký Inženýre, žes mi připomněl to číslo. Jak se teď hodilo! Prokecali jsme snad pět hodin. Tahle byla milá, chytrá a navíc moc hezká na koukaní. Sice vegetarianka, ale nikdo není dokonalý. Domluvili jsme si oběd na pozítří. Život přece jen není pouhá posloupnost průšvihů, nepravidelně po sobě jdoucích. Občas.

Ale čarodějku už prosím ne. Hlupáky lze tolerovat, ale sebevědomí hlupáci jsou za trest. I u spisovatelky bych už teď asi váhal. Popálené dítě se bojí ohně. Umyté dítě se bojí vody. 

A ta cena útěchy se nepočítá. Devatnáctka není žádná vážná známost.

Zase nic.