Noci plné vášně... s workoholičkou

Byla, řekněme, novinářka. Změna je vždy atraktivní. Její předchůdkyně si k snídani četla Blesk. A jednou málem volila Paroubka. Naštěstí zapomněla jít k volbám. Tetelil jsem se blahem, že budu chodit se vzdělanou ženou. S přiměřeně pravicovými názory.

© Ján Žabka

Vlastně jsem si ji původně všimnul nejdříve jen pro její dlouhé blonďaté vlasy. A hezkou postavu. První pohled je první pohled. Povrchní chlap je povrchní chlap. Tautologie je tautologie. Ehm. No, nejsem nijak speciálně na hezké blondýny, ale když byla teda ještě vzdělaná a měla zajímavý profil, proč to nezkusit?

Psala hezky. Byla vystrašená, protože měla francouzské hole. Prej to chlapům vadí. Mě je to teda šumafuk, motal jsem se okolo postižených léta, ve srovnání s nima jsou francouzské hole prkotina. Aspoň se můžu ulejt ze všech těch obvykle povinných společných inline-kolo-lyžování. Budeme se courat po kinách, divadlech a jazzklubech. Jaj!

Sice jsme trochu řešili, jak bude v noci pochodovat s miminem na rameni a čekat až si mimčo odkrkne, ale to prej chvíli není problém. A podobně. Ja tyhle věci vždycky řeším malinko napřed, víte? Raději všechno domluvím ještě před první schůzkou, od dělění majetku při rozvodu až po společné důchodové připojištění. Pak už na mě nečekají nepříjemný překvapení.

Teoreticky. V praxi se vždy najde nějaká maličkost, co mě nenapadne. Samozřejmě. A ta se zákeřně připlíží, aby mě kousla do zadku, zrovna když už to fakt nečekám. Jako tenkrát.

Už jsme po pár týdnech domluvili konečně rande, měla předtím hodně práce. Naše komunikace sice nebyla intimní, ale hodně jsme se na sebe tešili. Měla za sebou dlouhý vztah a zlý rozchod a dlouho se na chlapa ani nekoukla. Mě už to seznamování taky lezlo krkem. Jak říkám, hodně jsme se na sebe tešili. Ve středu ji nakonec do toho něco vlezlo, přehodili jsme to na příští týden.

Příští týden ji do toho taky něco vlezlo.

Ten další taky.

A ten další taky.

Teď už tušíte pointu, drahé čtenářky. Nebudu vás nudit nekonečným překládáním schůzek. Trvalo to dva měsíce. Pořád měla hrozně moc práce. Posílala mejly ve dvě v noci a občas o půl páté ráno. Nakonec se zhroutila vyčerpáním a skončila v nemocnici. Na druhý den si nechala přinést notebook, aby udělala aspoň něco, když už je teda celý den v posteli. Měla toho tolik. Psala v mejlu, že se bojí, že ji šéf vyrazí, že nestíhá.

Ale aby to nebylo jen na ní. Jednou jsem přesunul rande i já. Byť jednou jedinkrát. Hrál jsem celý den golf a nevzal jsem si čepici. Já se spálím i o půlnoci za úplňku, co teprve záříové slunce? Navíc se moje do ruda spálená pleš začala na třetí den loupat. Umíte si představit jakej jsem byl fešák? Cáry bílé uschlé kůže slezající z lebky.  Něco jako línající nosorožec. Nebo reklama na lepru. Takto na rande, to opravdu nejde. Uznejte.

Za ty dva měsíce jsme se neviděli ani jednou. Když se podruhý zhroutila vyčerpáním a z práce ji odvezla sanitka, pochopil jsem narážku. Občas mi to stačí říct jen asi sedmkrát a hned mi to dojde. Vzdal jsem se. To už i ty maminky s malejma dětma mají nakonec víc času. Než tyhle workoholičky.

Holky, opravdu musíte tolik pracovat? Hrajete se na chlapy? Ani u chlapů to není cool. Workoholici před něčím utíkají, před čím utíkáte vy? Před samotou? Takto jí fakt neutečete. Není lepší se aspoň na chvíli zastavit, hadí ruce po straně, hadí ruce vepředu, motýl a mlýnek? Nebo jen hodinka klidu a sklenička vína?

Workoličku už nikdy! Jednou jen a víc už ne! Quoth the raven, `Nevermore.'! (*)

Zase nic.

P.S. Díval jsem se na staré mejly a prohlížel si zase staré fotky. Pořád se mi líbí. Nechápu, proč psala věci jako "modelku nečekej". Jitko, už je Ti s tou prací líp? Nezkusíme jedno rande aspoň dodatečně? Asi to tady nečte. Nebo je na tom s tou prací pořád stejně...

(*) Pamatujete na střední školu? Havran a Nevermore? Tenkrát mi to přišlo docela strašidelný:

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dveře - a pak už ne.
"Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne."