Napsala, že má ráda žluté růže a že se moc těší. Čekal jsem dvě hodiny. Už se neozvala. Nevadí, ozvala se jiná.
Dlouhé husté zvlněné černé vlasy, trochu mi připomínala na fotkách Cher. Asi tak v době Pod vlivem úplňku. Byla snad lékařka, hezky se s ní povídalo, veselá kopa. Říkala, že má ráda žluté růže. Taky říkala, že hledá toho nejlepšího přítele. Na můj dotaz, jaký je rozdíl mezi dobrým a nejlepším přítelem, mi to vysvětlila docela jednoduše. S nejlepším přítelem i spí. Domluvili jsme si první schůzku, já jsem poprvé a naposled koupil na (první) schůzku kytku a tuším si i vzal sako.
Čekal jsem skoro dvě hodiny. Nepřišla, neozvala se. Poslal jsem ji pro jistotu mobil, ale na poslední chvíli, třeba se nedostala k internetu. Popíjel jsem Plzeň, hrál na mobilu Tetris a melancholicky koukal na růži na stole. A můj vztah k ženám se pomalu, ale jistě dostával zase na jinou úroveň. Vysr*t se na chlapa hned na první schůzce? No nic. Zvedl jsem se a zaplatil. Co teď s růží? V hospodě ji nenechám, do koši ji házet je blbý gesto a domů ji rozhodně nepotáhnu.
Rozhlídl jsem se po restauraci. Všude samé páry, jen u sousedního stolu pár a atraktivní dívka. Říkam, promiňte, že obtěžuju, ale už pro to nemám upotřebení a vy jste zde jediná lichá, tak jestli se neurazíte. Neurazila se. Poděkovala, já taky a poroučel jsem se.
Dávám si u báru ještě posledního panáka na uklidnění, když v tom ke mně přijde pán. Že prý dámy mě pozývají, ať se k nim připojím u stolu. Inu, lepší než se doma vzteky užírat. Rád jsem přijal.
Asi jsem vypadal dostatečně melancholicko-mrzutě, aby se mě společnost vzorně snažila rozptýlit. Byli prima a víno teklo proudem, mrzutá nálada byla brzo tatam. Vlastně asi po hodině mi to secvaklo a uvědomil jsem si, že toho chlapa vlastně znám z povídání a že je to dobrý kamarád mého dobrého kamaráda. Svět je malý. No to se muselo hned zapít. Pořádně.
Hezky nám to uteklo. S lichou dámou jsme si velice rozuměli, krásně se smála. Mohlo ji být tak 28, byla krásná, já vtipný, jiskřilo to jako prskavky o Vánocích a najednou ji doprovázím domů. Teď se obvykla pointa přímo vnucuje, co? Zklamu vás. V metru mi řekla, že za pár dní odlítá někam za velkou louži. Pracovat, aspoň na pár let. Takže to nevypadá na nic dlouhodobějšího. A na ty dva dny jsme oba zas tak moc o nic nestáli. Odjela metrem domů a já si neřekl ani o číslo.
Zase nic.
