Matematika a sex aneb jak se optimálně seznamovat

Pár poznámek k seznamování z hlediska matematiky. Nejspíš to nikoho nedonutí změnit svojí seznamovací strategii, ale mě to docela zaujalo.

Následující text je volně podle knížky Mathematics and Sex úspěšné (a velmi pěkné) matematičky Clio Cresswell

Řekněme, že seznamování vypadá zjednodušeně takto. Máte před sebou ve fronte řadu potenciálních partnerů a chcete si z nich vybrat toho nejlepšího. Posuzování, kdo je lepší, je čistě na vás. Každého můžete zkoušet, jak chcete. S někým si budete psát na seznamce, s někým se zakecáte v báru, s někým pojedete na dovolenou, jak jen chcete. Máte na to kolik chcete času. Jen je musíte brát postupně a když nějakého odmítnete, už se k němu nemůžete vrátit. Možná to v životě tak přesně není, ale budiž. Jak budete postupovat?

Předpokládejme, že je před vámi ve frontě sto, jen ať ty čísla jsou jednodušší. Konec konců, když si spočtete všechny (i plánované) milence za celý život, všechny flirty (i ty nepovedené), není to zas tak nesmyslné číslo. Mimochodem, nikde v celém článku nemluvím o sexu, jestli si to do zkoušení přidáte, to je taky jen na vás...

Přemýšlejte se mnou. Když si vyberete hned toho prvního, jakou máte šanci, že je to ten nejlepší? Toho nejlepšího nejspíš ani neuvidíte. Jaká je šance, že bude hned první? No asi 1 ku 100, ne? Řekněme 1%. To teda není nějak velká šance.

Stejně tak, když je vyzkoušíte všechny a vyberete si až toho posledního, zase je jen šance 1%. Sice jste už toho nejlepší potkala, ale odmitla jste ho v naději, že uvidíte někoho ještě lepšího. Obojí se občas v životě stává, že...

Tak jaká strategie dává největší šanci na úspěch?

Matematici tvrdí, že nejlepší šanci máte, když budete postupovat takto: Vyzkoušíte prvních 37 kusů a všechny odmitnete. Tomu se říká průzkum trhu. Pak zkoušíte dál a jak padnete na někoho lepšího než těch prvních 37, už si ho nechte, je to s velkou pravděpodobností ten nejlepší. Nebo skoro nejlepší. Prý se takto šance zvyšuje z 1% na 37%.

No těch 37% ve srovnání s 1%, to je slušné zlepšení, ne?

Pokud vás děsí představa, že půjdete na kafe 100x s někým jiným (jakože mě docela jo), jen si udělejte svůj plán, kolik partnerů chcete vyzkoušet maximálně. Já třeba vydržím tak 30 prvních schůzek. Takže mám vyzkoušet prvních 12 nezávazně (pro vzdělané, co umí i procenta: 37% z 30 je tak asi 12). To už jsem možná stihl. Čili teď až potkám divku, která zacloní ten první tucet, mám ji hned bafnout za ruku a šup na radnici.

Ve skutečnosti jsem už těch kafé určitě vyzkoušel dost. Takže teď první žena nebo dívka, která bude lepší než dámy z mých 25 příběhů na tomto blogu (plus něco zatím nepublikováno) mě utáhne na vařený nudli. 

Zkusme ještě variantu stejného problému. Řekněme, že vlastně nechcete toho nejlepšího (ať už jsou vaše kriteria jakákoliv). Možná, že už vás život poučil, jak je to s těmi ideály, takže si dáte skromnější cíl. Třeba, že chcete jednoho z první desítky těch nejlepších. Na to stačí otestovat prvních 12 a pak si nechat kohokoliv, kdo je lepší než onen první tucet. Vaše šance na úspěch se hned zvednou na 77%.

Takže při cíli 30 schůzek absolvujete a odmítnete první čtyři a pak už jen čekáte na partnera, který je překoná. Inu, držím nám všem palce.

Jo, a speciální varianta problému pro L.: Když vyzkoušíte partnera, nemusíte ho hned vyhodit, můžete si ho chvíli nechat a zkoušet zároveň dalšího. To už víc začíná připomínat skutečný život, viďte?

Dá se dokázat, že když umíte zkoušet najednou 7 (slovy: sedm) partnerů, šance na úspěch se zvednou na 99%. Ale pokud u tohoto postupu dostanete občas facku, nevymlouvejte se, že vám to poradil ten Robert z blogu...