Mám si vzít na schůzku bloggerů tanga?

[ Věnováno A. ] Jak jsem rok trpěl na seznamkách, pořád jsem si připomínal, kolik tak příležitostí k seznámení jsem v životě promeškal...

Třeba tuhle v restauraci vedle u stolu seděla Naomi Campbell. No, možná to byla jen její vzdálená sestřenice, já ty modelky zas tak moc od sebe nepoznám. Ale vypadala sakumprdum stejně. Přitažlivěji než cirka milion v malých použitých bankovkách. Dokonalé křivky a úžasný odstín té nejlepší hořké čokolády. Měl jsem co dělat, abych na ní nezíral s otevřenou pusou.

Seděla s nějakým postarším pánem a usmívala se. Na mě. Říkám si, Roberte, zase jednou si něco namlouváš. Potřebuješ lepší brýle. Jenže když dáma se podívá muži přímo do očí, usměje se a jemně pokyne hlavou do strany, znamená to v Praze U architekta i v džunglích rovníkový Afriky jedno a to samý. Půjdeme?

Nevím teda, co přesně měla v úmyslu. Ale pochybuju, že se chtěla jen za rohem v soukromí zeptat, kolik je hodin. Třeba jsem tenkrát v dvouřaďáku a s vlasama vypadal líp než ten její dědek. Třeba se, ehm, seznamováním živila. Už to nezjistím.

Seděl jsem tam se svojí manželkou. Tak jsem jen na krásku odvedle mávl fungl novým prstýnkem a pokrčil rameny. Doufám, že ne příliš lítostivě. Zaksichtila se kysele a bylo to.

Některé příležitosti prostě přišly v nevhodnou dobu. Ale co ta hromada příležitostí, co jsem odsabotoval, protože jsem hlupák?

Jak jsme tenkrát hledali u klienta spolu se slíčnou asistentkou po všech kancelářích, kdeže končí ten koax. Až jsme skončili v malém kumbálu a ona za námi bez viditelného důvodu zavřela dveře, usmála se a naklonila se ke mně na centimetr... aby si prohlídla ten blbej hub? Těžko. A já nic. Jsem nemehlo.

Nebo jak jsme do půlnoci popíjeli s jednou pěknou holkou někde sami v báru a ona si pak vzala od majitele klíče - opravdu tak strašně moc mi najednou chtěla ukázat, jaký tam mají hezký salónky? Fakt těžko. Já zase nic. Jsem hrozný nemehlo.

Prostě jsem fakt nemožný. Nikdy mi nic nedojde. Nejsem připraven, že se můžu s někým seznámit. To se pak nemůžu divit, že mi to nejde! Ani tu blbou stokorunu na chodníku nenajdete, když si zrovna ten den zapomenete doma brejle. Náhoda přeje jen a pouze  připraveným.

Tuhle mi jedna holka říkala, že asi ke mně raději nepůjde. Pak nějak bez souvislosti utrousila, že se ji líbí, když mají chlapi tanga. Mě to zase nedocvaklo. Jsem budižkničemu. Přitom doma jedny mám, legrační dárek od bráchy. Stačilo tak málo...

A v pátek jdu na ten sraz bloggerů. Tam se určitě seznamovat nejdu. Jsem jen na ně moc zvědavý. Banda kolegů egomaniaků, exhibicionistů, grafomanů a všechny ty další jména, kterými nás častují naši laskaví čtenáři. Bude to určitě prima.

Ale co když JI potkám právě tam? Nebo cestou v tramvaji? Zase budu nepřipraven?  Tak to teda ne! Už nechci prošvihnout žádnou příležitost. Teď už budu připraven na všechno!

Na seznamkách je to totiž všechno nějak obráceně. Normálně se nejdřív seznámíte, pak se zamilujete a pak se o holku bojuje. Na seznamce se nejdřív o ní bojuje, pak se zamilujete a pak teprve se konečně jdete seznámit. Tak dost. Už žádný dlouhý emailový diskuse. Je čas se seznamovat doopravdy. Chci zase cítit magii okamžiku. A tentokrát to neprošvihnout. Fakt ne.

A v pátek si teda ty tanga raději vezmu. Pro každý případ. Co kdyby...