Gentleman přece opilou dámu nezneužije...

Přistěhovala do Prahy a byla osamělá. Takže seznamka. Psala, že její sexuální život je docela v troskách. Můj tou dobou zrovna tak. Nemusí být každý vztah vážný, ne? Šli jsme spolu na večeři.

© Ján Žabka

Tuto historku jsem dlouho nechtěl dát na blog. Dámám prý nepřipadá příliš vkusná. No mě taky ne. Ale stalo se mi to. Vlastně několikrát. Ostatní rozhodně vykládat nemíním. A zdaleka nejsem s podobnými historkami sám. Takže dnes jednu za všechny:

Nacpali jsme se tenkrát v Ambiente mňamkami a zalili to vodkou, na trávení. Před tím jsme měli vodku jako aperitiv. Pak jsme si dali vodku na změnu chuti, před dezertem. Pak bylo třeba spláchnout tu sladkost. A ještě jednu na cestu. Myslím, že měla ráda vodku.

Povídala mi o svém životě. Dosti zajímavém životě. Její přítel udělal nějakou zpronevěru a ona hloupá občas taky něco podepsala. Do vězení šel jen on, ale jí to stálo veškerý úspory. Tak teď dělá v Praze něco pro nějakou firmu, protože jí nabídli ubytovnu. Tam někde v jižních Čechách má někoho na sexuální údržbu, ale nic vážného. Už dlouho nebyla v jižních Čechách. Co tady ještě bylo k domlouvání? Dlouhodobý vztahy jsou mnohem lepší, ale keď neprší, aspoň kvapká.

Cestou ke mně jsme se stavili ve večerce a koupili flašku. Prý už zůstaneme u vodky. Džús jsem doma měl.

Ron Weasley by řekl, že jsme se muckali. To slovo se mi fakt líbí. Muckání jsme prokládali vodkou a všechno šlo podle plánu. Za chvíli byla jen v kalhotkách. Já jsem si stihnul sundat svetr. Byla strašně vzrušená. To jsem zjistil hned při prvním intimním pohlazení. Strašně hrozně děsně moc.

Byli jsme trošku piclí, ale jen tak akorát. Abychom se ještě více těšili. Po takové době konečně sex! Já se těšil, že mi musely ve tý tmě svítit oči. První kolo bude stěží tříminutovka. Nejspíš pro oba.

Sundala si i ty kalhotky. Pak zvadla. Během půl minuty spala.

Chvíli jsem na ní mluvil, než mi to došlo. Ještě nikdy jsem neviděl vytuhnout někoho takhle rychle. Na moment jsem se lekl, že omdlela. Dýchala normálně.

Gentleman spící opilou dámu přece nezneužije. Nebylo by to znásilnění? I když... Ona se svlíkla sama, vzrušená byla, jaképak znásilnění? Jaký souhlas ještě potřebuju? Prohlášení u notáře? Takové dilema! Co byste dělali vy, drazí čtenáři?

Já ji zkusil vzbudit. Jemně. Tak jak se to ženám obvykle líbí. Intimním pohlazením. No uvidíme.

Něco mi při tom překáží.

S A K R A ! ! !

Čouhá z ní provázek!

Sakra. Sakra. Sakra.

To nemohla říct dřív?

Co teda vlastně plánovala? Nejspíš nějakou tu alternativu, jinak by se snad nesvlíkala. Dámy jsou prý v tomto období náruživé. Ale to by se musela vzbudit...

No, aspoň se nemusím rozhodovat, co by udělal gentlenam. Žádný gentleman. Smolař, co si nikdy nevrzne. To jsem já. Titul večera. Oblíkl jsem jí nějaké moje triko a přikryl ji dekou. Na spaní je brzo, čas dorazit vodku a otráveně brnkat na kytaru. Melancholické akordy. Cé maj ef maj...

Ráno ji bolela hlava a spěchala do práce. Na žádné alternativy nebyl čas ani nálada. Už se neozvala. Asi si dojela pro údržbu do jižních Čech.

Zase nic.

P.S. Kdybych byl básník, dokázal bych stejnou situaci popsat milionkrát líp. Plíhalovi se možná kdysi stalo něco podobného:

Děvče mi usnulo už v polovině sloky,
hrál jsem jí od Kainara jedno krásný blues,
hodiny zlenivěly a ztišily své kroky,
pod okny zazíval poslední autobus.

Schoulená do klubíčka spokojeně funí,
nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl,
ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní,
a co bych napoprvé ještě více chtěl?

Otoman zanaříkal: to je dneska mládež,
jen samá slovíčka a nikde žádnej čin,
jenže ji probudit, to by byla svatokrádež,
zbejvá mi kytara a nedopitej gin.

A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám
o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal,
ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám,
jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.