Ovíněné Bordeaux (6.)

Když se řekně Bordeaux, většině z nás se vybaví víno. Červené, tmavě červené. Přesně s takovou představou jsem spěchala do Bordeaux. Ne už tolik můj muž, který musel nutně zdržovat návštěvou soukromého hradu Roquetaillade :)  

Hrad, jehož jméno neumím vyslovit, je již 700 let v rukou jedné rodiny. Když jsme k němu došli, byla asi rodina na výletě, poněvadž zde nikdo nebyl. To by ale nebyl můj muž, kdyby si tu prohlídku neprosadil. Tak dlouho jsme zde okouněli, až jsme se dočkali. Mladý průvodce se nás ujal a lámanou francouzko-angličtinou se snažil vysvětlit dějiny hradu. Musím říct, že víc než obsahem, který už do nás stejně nahustil muž cestou sem, jsem se bavila průvodcovým projevem.

Po chvíli se k nám ale přece jen přidala jedna francouzská rodinka a od té chvíle se z průvodce stal hotový showman, jak skákal (i doslova) z jedné řeči na druhou, nechal si radit anglická slovíčka od otce té francouzské rodiny ... a z prohlídky na původních 40 minut se stala 1,5 hodinová one man show. Nakonec mi dovolil pořídit v interiéru i jednu fotku. Prý ale jen proto, že je "good guy" :) Nicméně interiér lze vidět i v mnoha filmech, které se zde nátačely, za všechny třeba Fantomas :)))

Nakonec jsem byla ale moc ráda, že jsme zde byli. Asi si nebudu pamatovat nic moc o historii hradu, ale prohlídka jako taková, byla nezapomenutelná. 

Do Bordeaux jsme dojeli už docela hladoví, takže naše první kroky vedly do restaurace. Ačkoliv o jídle chystám samostatný zápisek, odtud musím ukázat alespoň foto, protože stromy uprostřed restaurace se nevidí tak často. No a tady tedy konečně proběhlo i to Bordeaux :)

Když si zadáte Bordeaux do googlu a kouknete na fotky, na většině z nich asi největší místní atrakce - zrcadlení. Před burzovním palácem je velká vodní plocha, ve které se nádherně odráží celá budova dnes Obchodní komory. Během naší návštěvy bylo takové vedro, že se vodní plocha celkem přirozeně proměnila na brouzdaliště a ze zrcadlení nic nebylo. 

U vody jsme už zůstali a prošli se po nábřeží podél řeky Garonne. Z původně krátké procházky se stal docela dlouhý výlet, jelikože jsme došli pěšky až k La Cité du Vin, neboli muzeu vinařství, kam jsme chtěli jet původně lodí. 

V tomto ráji milovníků vína mají skvělou vinotéku. Láhve z celého světa jsou tu vystavena jak v kosmické lodi. Všechny si můžete koupit a naše republika je zastoupena vinaštvím Sonberk z Mikulova. 

My jsme zde však chtěli obdivovat především architekturu. Nicméně na vyhlídku, která vede v kruzích mezi plášti budovy, můžete jít jen se vstupenkou na celou expozici. A to už před osmou večer nezvládneme. Dnes už tedy jedeme zpět na hotel, ještě přes městskou bránu ... a pak brzy spát. Ráno nás čeká při odlivu výlet lodí na maják :)