Francouzské hodování (8.)

Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit. 

Letošní léto mě vůbec nebaví na cestách vařit. Dřív jsem si ráda zašla na trh a zkoušela vytvořit něco chutného z místních ingrediencí. Letos se poddávám restaurační stravě. Když si ale vyberete ten správný lokál, není to vůbec na úkor kvality stravy. 

Po naší cestě Francií, vybírám z každého města jedno jídlo nebo podnik, který mě zaujal. Začali jsme v Marseille, kde jsme si na základě vysokého ratingu vybrali restauraci Wadina. Je libanonská a není úplně v centru. Zato když do ní vstoupíte, jste v centru dění vy. Úslužný číšník se věnuje až tak, že třeba všem odchozím dámám chodí otevírat dveře. Voda v lahvích automaticky připravená na stole. A klasicky u této kuchyně, menu plné malých mističek. Famózní humus a tabbouleh.

V Avignonu jsme šli také na jisto, ale naši vyvolenou restauraci jsme nemohli najít a tak jsme z nedostatku času zakotvili na zahrádce malého bistra, které se nám líbilo. Číšník zde neuměl ani slovo anglicky, ale naštěstí tu měli alespoň anglicky psaný jídelní lístek. Objednala jsem si Středomořský salát se zmrzlinou a čekala co to bude :) Zmrzku mi sice donesli v salátu, ale zvlášť ... to se mohli s tím nápedem i víc rozšoupnout :)

V Provence nás přepadl hlad v malém malebném městečku Gordes. I zde jsme se řídili doporučeními z internetu a nejlépe nám vycházela restaurace Le Jardin. Neboli zahrada. Prostředí bylo vskutku moc pěkné, ale k naší smůle obsluha nemluvila nejen anglicky, ale nechápavě reagovala na všechny naše lingvistické pokusy. Jak už popsat nealkoholické pivo jinak, než "no alcohol", "demi alcohol", "senza alkohol" ... za použití pantomimy jsme si nakonec něco objednali. Nakonec se ukázalo, že jsme obsluhu podcenili. Slečna donesla všechno správně a všechno bylo výborné. 

Arles - městečko plné umělců a michelinských restaurací. Respektive kolem dvou jsme šli a to je počet, který u nás připadá na celou republiku :) Ne ... nebudu nám křivdit ... v Praze máme tři :) Nicméně v tomto malém Arles, jsme měli dva tipy na restaurace, ale ani jednu z nich jsme nenašli. Zato na jednom docela ošuntělém místě stál tlustý kudrnatý kuchař, který nás lákal na paellu. A protože na něm bylo vidět, že ho ta práce baví, nechali jsme se zlákat. A dobře jsme udělali. Nedala jsem si sice klasickou paellu z rýže, ale variantu z nudlí s mořskými plody neboli Fideuá. A bylo to výýýborné. 

Do Toulouse jsme měli dlouhý přejezd a přijeli jsme už značně hladoví. Takže když jsme se pak ocitli v ulici plné restaurací, převážně indických, do jedné z nich jsme bez dlouhého zvažování vešli. Trochu jsme toho záhy litovali, protože slečna se k nám přišourala pomalu a celkem bez zájmu. Anglicky snad hovořila, ale rozumět jí moc nebylo. Objednali jsme si jedno z asi pěti menu a bylo jedno jaké, protože vysvětlit jej moc nedokázala. Bylo ale pozdě měnit lokál, takže jsme překousli laxní obsluhu a doufali, že aspoň kuchař bude k světu. Naštěstí jídlo předčilo očekávání :)

Bordeaux - to je pro mě víno ... a na to jsem se moc těšila. Restauraci jsme vybrali předem. Měla to být stylovka. L'autre petit bois je takovou tou restaurací, kterou nezapomenete. Uvnitř jsou stromy - doslova, do kmenů jsou napíchány větvě z neopadavého dubu - obrazy, každý v jiném rámu ... každý stůl, každé křeslo, každá lampa je jiná a přece celý prostor působí kompaktním dojmem. Temně červené bordeaux bylo lahodné a obědový toast stejně tak. Obsluha milá, rozuměla nám a my jsme rozuměli jí. 

Poslední místo, Nantes, už jsem nefotila. Bylo to fiasko. Vydali jsme se do města na večeři, ale cestou nás stihnul takový slejvák s kroupami, že jsme se otočili a běželi zpět na hotel. Byl víkend a to se zde nevaří, takže jsme si za 17 EUR dopřáli po dlouhém čekání 8 plátků sýra a půl bagety, servírované recepční, která se sice stále usmívala, ale naprosto nestíhala obsluhovat provoz hotelu. Tímto posledním zážitkem jsme si ale nenechali nijak zkazit celkový dojem z naší cesty a místních restauračních provozoven. Přemýšlím, jestli ještě budu někdy na cestách vařit :)