48 hodin v New Yorku (2.)

Vidíš tu čárku támhle na moři? To je Socha Svobody .... A tam nahoře, v tom mraku, tam někde jsou kanceláře nového World Trade Centra...

Sobotu jsme začaly vyjížďkou do Brooklynu. Znamenalo to přejet přes East River po Manhattan Bridge, což je více jak dva kilometry dlouhý čtyřproudý visutý most, kde se najde místo pro vlak, či pěší a cyklistickou stezku. Monstrum, ze kterého se naskýtá nádherný výhled přes Brooklynský most na dolní část Manhattanu. Když odtrhnete oči od mrakodrapů, uvidíte v dálce i Sochu Svobody.

Nejdříve nás autobus povozil po židovské čtvrti. Tak jak čínská, tak i tato je zcela autentická. Zrovna byl šabat, takže ulice byly plné vystrojených ortodoxních Židů, v množství srovnatelném s ulicemi Jeruzaléma. Jsem překvapená.

Autobus nás vozil ulicemi Brooklynu, všude bylo živo, nicméně tato část New Yorku mi přišla o dost méně hektická, než Manhattan.

Asi po hodině jsme zamířili zpět k řece a vychutnali si pohled na Lower Manhattan.

Vždycky když se ve filmu objeví Socha Svobody, je to impozantní stavba a já jsem dosud měla dojem, že se nachází pár desítek metrů od břehu. Když se ale na sochu díváte z Manhattanu, je z tého 93m vysoké stavby malá čárka na obzoru. Kolem ní krouží vyhlídkové vrtulníky, jako mouchy kolem něčeho nevábného :)

Věřím, že to musí být zajímavá návštěva, ale jelikož výlet na Liberty Island údajně zabere 5-6 hodin, nechám si jej na nějakou další návštěvu :)

Když už jsme na Lower Manhattanu, chci se podívat naúčtujícího býka na Wall Street. Říká se, že má znázorňovat agresivitu místního finančního trhu a taky, že jej nelze vyfotit bez lidí, kteří se kolem něj tísní ve dne v noci. Mně se nepodařilo k němu ani dostat, natož se s ním nějak solidně vyfotit :)

Z finančního centra jsme se kousek popovezly do Chinatown. Prodíráme se hromadou stánků se vším možným a já nefotím, jen si držím v hustém davu tašku. Vše směřuje k pozlacené soše, ke které lidé přináší peníze. Vypadá to, že Svatý má na bankovkách ustláno :)

Stánky nabízí roztodivné delikatesy, oč se jedná, netuším.

I když jsem měla koupenou jízdenku na autobus, oželela jsem 2,50 USD a svezla se také jednou metrem.  Metro v New Yorku je asi tak stejně zalidněné jako ulice nad ním. Je to neuvěřitelné, kolik se v tomto městě pohybuje lidí. Ve dvou vrstvách. Na zemi a pod zemí. A další kvanta jsou uvnitř těch obřích budov a obchoďáků...

Kolegyně mi strašně nutně chtěla ukázat obchody typu Victoria's Secret, Forever 21 nebo Sephora. Ano, musím uznat, že z jejich velikosti mi padala brada a že ten, pro koho je nakupování koníčkem, ten by z toho tady asi zešílel :)

A jsme zpět na Times Square. Kolega, co pracoval 6 let přímo na Times Square mi říkal, že třeba parkování v centru stojí 50 dolarů na den a že ten každodenní okolní chaos, shon a hluk člověka po tolika letech poznamená a odrovná. Proto se nedávno s rodinou odstěhoval úplně mimo NY. Úplně tomu rozumím ...

Večer nás čekala noční vyjížďka. Ještě než jsme vyjeli, strhla se kousek od autobusu rvačka, kterou jsem pěkně ze střechy double deckeru pozorovala. Nevím o co šlo, ale účastníci se pak ještě honili po městě a místní policajt to vše jaksi přehlížel. Asi i tady se řídí heslem "pomáhat a chránit".

Jeli jsme opět po Brooklyn bridge a pohled z něj na Manhattan, je jedním z mých nejsilnějších zážítků. Obří svítící město a malá červená světýlka aut pohybující se v něm jak mravenci v mraveništi. Nepopsatelné, nenatočitelné, nevyfotitelné.

Návrat na Times Square byl rovněž neskutečný. Ačkoliv byla noc, lidí neubylo, aut taky ne, jen místo limuzín teď jezdily žluté taxiky, místo s legračními převleky pohádkových postaviček se teď turisté fotili s nahými pomalovanými děvami nebo nahým kovbojem, co si svoji chloubu zakrýval jen kytarou. I vyhlídkové autobusy s turisty jezdí neustále, ve dne v noci.

Do hotelu jsme zase jely taxikem a cestou jsme ještě viděly zatýkání v přímém přenosu. To když jsme projížděli kolem policejního auta u jakéhosi otevřeného skladu nebo garáže, kde dva policajti prosvěcovali ženskou s chlapem, kteří měli ruce vzhůru.

V neděli už nebylo čas na dlouhé vycházky a tak jsme zůstaly ve finančním centru. Chtěly jsme k památníku 9/11. Po chvilce chůze se před námi tyčilo nové World Trade Centrum, jehož vrchní patra mizela v mraku. Tak nevím, jestli bych chtěla mít kancelář v nejvyšších patrech :)  Pro představu, pětiposchoďový dům sahá do druhé řady toho světlého okraje. Mazec :)

Tato budova je třetí nejvyšší budovou na světě, má 104 pater a stojí v těsné blízkosti památníku 9/11, tedy na místě, kde dřív stála známá "dvojčata". Samotný památník je obrovský a obrovsky dojemný. Velká díra, kterou protéká voda a mizí někde v podzemí. Kolem dokola jsou jména lidí, kteří při útoku v roce 2001 zahynuli.

Cestou zpět na Wall Street jsme ještě procházeli kolem památníku hasičům, kteří zahynuli při té velké tragédii.

Zcela neplánovaně jsme se ještě ocitly před americkou burzou. Největší burzou cenných papírů na světě. Je obehnaná plůtkem, stráží ji policie a fotí si ji mraky turistů. My tam potkaly nejméně tři japonské zájezdy. Škoda, že je víkend, tady bych si ten ruch nechala líbit.

A pak už jsme musely na letiště. Bylo přesně 48 hodin od příletu. Jsem překvapená, kolik se za tak krátkou dobu dá vidět a zažít. Rozhodně se sem chci ještě podívat. Možná i na dýl. Ale žít bych zde asi nemohla.