Ohňová šou
Je pět ráno a pod peřinu se mi dere houkání a modré blikačky. Skrz žaluzie rozespale zaměřuji přijíždějící hasiče. My hoříme! Balím se do županu a při uspěchaném vpádu na balkon nechávám za prahem nebohý palec. Při skluzu k zábradlí syčí na namrzlých dlaždičkách rozpálená bosá chodidla, ale na ponožky rázem zapomínám. Vejrám do třináctipatrové propasti a počítám, kolik jednotek záchranného sytému už jsme zaměstnali. Čtyři vozy hasičské, tři policejní, u chodníku se krčí dokonce sanitka. Požárníci, kterými se to dole jenom hemží, vypadají z té výšky jako mravenci se žlutými hlavičkami. Přemítám, jak bych se v této prekérní situaci měla zachovat. Napadá mě akorát vytažení kýblu, abych pomohla hasit.
Nohy mě zebou, ale jinak je mi vedro, asi z toho ohně. Marně nasávám okolní vzduch a snažím se zachytit kouřovou stopu, abych věděla, odkud to jde a kolik mám času. Konečně mě napadá podívat se na ostatní balkóny pode mnou a olízne mě další horko. Nikde nikdo, všude tma. „Jak jsem sakra mohla zaspat evakuaci??“ pohrdám sama sebou. Hasiči dole prudce zaklánějí hlavy, až málem ztrácejí helmy. Já ztrácím nervy. Koukají na mě, já na ně. Mávám. Nejspíš řeší, jak tu polonahou hysterku z toho třináctého patra sundat. Další hasičská mašina přijíždí jednosměrkou takovým fofrem, že málem uloupne zrcátko překážející škodovce. A je to tady, hydraulický žebřík. I přes poloviční bezvědomí, ve kterém se po ránu nacházím, se snažím odhadnout, jestli dosáhne až ke mně.
Pragmaticky mě napadá, že než rozjedeme akci, měla bych se připravit. Narážím kulicha, nahazuji péřovku a do kapes cpu doklady a poklady. Nostalgicky hladím starý noťas a snažím se mu vysvětlit, že budu potřebovat obě ruce. Ještě vyčůrat, učesat a vymýtit ospalky, abych trochu vypadala, až pak budu v médiích líbat zachránce a vracím se zpátky na balkon. Žebřík stále zasunutý, plošina nikde. Mávám dolů na požárníky, jakože jsem připravená následovat jejich pokyny. Nikdo neodpovídá. Doufám, že po mně nebudou chtít, abych hupla do plachty, to bych se z tý naší třináctky fakt bála. Nic se neděje a ruce mi začínají přimrzat k zábradlí. Nasazení v údolí slábne. Jdu zkontrolovat, jestli už je začouzená chodba. Lepím oko na kukátko, ale je tam klid jako v kostele. Místo plamenů lezou z výtahové šachty tři uniformy. Spěšně odemykám svoje nedobytné jedna jedna a v péřovce, čepici a kraťasech od pyžama padám přímo před strážníky. Ten nemladší samým úlekem uskakuje do zdi a loktem sestřeluje hasicí přístroj. Dívám se na něj jako na vraha, ten hasičák nám může zachránit život. „Co se děje?“ chrlím na něj. „Nic, spadlo to,“ odpovídá mi to ucho a honí hasičák po chodbě. „Ale ne, já myslim ten zmatek venku.“ „Jo tohle, ále, zase požár,“ odsekne a nakvašeně šteluje rudou plechovku zpátky na zeď. „A to už je po něm?“ nechápu. „Jo paninko, už jsme to uhasili.“ Hotovo dvacet.
Z balkonu sleduju prchající záchrannou flotilu. Zastydím se při pomyšlení, že je skoro škoda, že jsme nakonec nehořeli. Zdolávat v pyžamu namrzlé zábradlí... jet dolů na tom žebříku, omotaná okolo napumpovaného hasičského bicepsu... mávat na titulce Blesku... to všechno je rázem pryč!
Než bylo odpojeno červené signalizační světlo, vyvolávající při troše (bujné) fantazie na střeše naší panelové krabice dojem čarodějnické fatry, ohlásili naši dobrotiví spoluobčané mohutný požár celkem třikrát. Z postele mě ale vytáhli jenom poprvé.
Užijte si poslední den v roce a nepřehánějte to, prosím vás, s rachejtlemi. Ti chudáci hasiči mají totiž už tak dost práce.
Šárka Razýmová
Komikem proti své vůli
Exhibujete rádi? Já ani ne. A přesto se v životě podezřele často ocitám na jevišti v záři reflektorů a stávám se proti své vůli oblíbeným komikem. Nic totiž nepotěší víc než cizí neštěstí.
Šárka Razýmová
Život na gumě
Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.
Šárka Razýmová
Moc máma
Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.
Šárka Razýmová
Doba ohluchlá
Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.
Šárka Razýmová
Ňaderná zbraň
Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
U izraelské ambasády ve Stockholmu se ozývala střelba, policie uzavřela okolí
Policejní hlídka ve Stockholmu v noci na pátek kolem 02:00 slyšela nedaleko izraelské ambasády...
KOMENTÁŘ: Politika, kde se nemluví, ale střílí. Jak zamezit, aby přešla i k nám
Středeční atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je bolestným symptomem nemocné doby. A...
- Počet článků 127
- Celková karma 9,94
- Průměrná čtenost 3495x