Bacha, řídí ženská!

Na tom, že noční můrou každého chlapa je prázdná lednice a ženská za volantem, asi přeci jen něco bude. Co vy na to?

MOJE AUTO...jen si to řekněte...slyšíte? To už prostě není jen auto, které si půjčím od rodičů, když jednou za čas sabotuju tramvaj. Je to auto, které má člověk kdykoliv k dispozici a které na něj věrně čeká před domem. Na mě takhle čeká křiklavě žlutý pick-up s fantastickou boudou, do které vtěsnám všechno od horského kola, přes sekačku na trávu, bečku piva a několik párů lyží až po Klapzubovu jedenáctku. Jméno nemá, až tak šáhlá nejsem, ale řekněme, že určitý vztah mezi námi je. Pusa na volant před každou naší společnou jízdou je samozřejmost a umím ho slušně nakopnout, když moc chlastá a nestíhám doplňovat vyschlou nádrž.  

Nový mi vydržel přesně devět dní, sedm hodin a nějakou tu minutu. Přesně do doby, než mu nějaká neskutečně šikovná ženská rozpárala bok nárazníkem svého Jeepu před nákupním centrem. Nejspíš chtěla skrz ty žluté plechy omrknout i interiér. Naštěstí jsem nebyla přímo svědkem a o pár řádků níž se dozvíte, kde beru tu jistotu, že chlap to nebyl. 

Uplynula nějaká doba, během níž u mě proběhl jeden typicky ženský den blbec. Můj výkon za volantem byl tehdy skutečným estrogenovým ohňostrojem na čtyřech kolech. Začalo to hned ráno, když jsem ještě před garáží nacouvala do obrovského bagru. Nutno říct, že jen magor by ho přehlédl. Následovalo parkování před vysokoškolskými kolejemi, při kterém jsem nevěřícně zírala, jak se s každým mým posunem směrem vpřed, zvedá vedlejší auto přímo úměrně směrem vzhůru. Neměla jsem se čím chlubit, a tak vzniklo dilema, který z těch dvou šrámů doma zatajím. Bylo to jasné, přiznat jen tu „tečku“ od bagru na zadním nárazníku a zatajit čáru od cizího laku na boku. Popadla jsem tedy hadr a jala se ten černý lak ze žlutých dveří odstranit. Konečný výsledek byl jak z dílny Pata a Mata, na dveřích zářil vyleštěný flek s ostrou, černou čárou uprostřed. A tak jsem zatajila ten bagr. 

Nedávno si to zase takhle šustím po dálnici, míjím sjezd a žasnu. Z onoho sjezdu se nečekaně vypotácí auto, na zebře udělá elegantní otočku a pomalu nabírá rychlost, teď už správným směrem. Řítím se z kopce, pedál sešlápnutý až k podlaze, troubím a předjíždím. Za volantem sedí drobná slečna a v obličeji má výraz, který ji nestojí vůbec žádné úsilí. Totiž výraz „Co je? Normálně jedu, jako každej jinej!“ Asi v autoškole chyběla, když probírali bezpečné vjíždění na dálnici. Ještě, že chyběla i na pravidlo pravé ruky a nemyslela si, že má přednost. 
A v tom jsem si už poněkolikáté uvědomila tu bolestnou skutečnost. Největšími umělkyněmi na silnicích jsme opravdu my, ženy a občas jsme schopné vymyslet tak nehoráznou blbost, že nad tím zůstává rozum stát. Ani si u toho neuvědomíme výjimečnost okamžiku, kdy jsme schopné jako mávnutím kouzelného proutku nechat lidi kolem sebe zestárnout o deset let. Rozhodně netvrdím, že každá žena je špatná řidička a každý chlap její pravý opak. Jen jsem na silnici občas svědkem dost slušné kuriozity a jejím autorem je téměř vždy příslušnice něžného pohlaví....a nebo chlapík se slamákem na hlavě vezoucí plato vajec, ale to je samostatná kategorie.

Napadla mě docela schůdná teorie, proč tomu tak je. V silničním provozu možná platí, že čím míň člověk přemýšlí, tím míň škody nadělá. Prostě nepitvej a jeď! Takže chlap nepitvá a jede. Drží se zaběhnutých standardů a k bezproblémovému řízení mu stačí prostá znalost pravidel a nějaké té značky, což pochytil už v autoškole. Ženy, jak známo, vše rozeberou do detailů, a tak třeba značka Zákaz vjezdu jim sice v hlavě rozbliká varování: „Sem se, holka, necpi!“, v těsném závěsu se však vynořují myšlenky typu „Jako proč bych tam nejela, je tam snad něco tajnýho? Mně přece nemá kdo co zakazovat!“ a konečná obhajoba „Cesta tady je, bude to rychlejší, tak jakýpak copak?“. Nebo v případě parkování. Jednoduše myslící chlap pouze analyzuje vzdálenost všech tvrdých předmětů v okolí vozidla (lidi uskočej), v hlavě si bleskově srovná, jestli je vyhlédnuté místo větší než jeho auto....šup a už je tam. Žena nejdřív zhodnotí situaci a v hlavě jí blikne „Auto jako kráva a díra jak pro myš“. Okamžitě jí však v hlavě vyskáčou i výhody, kterých se dočká, když to dokáže. Za prvé se bude cítit jako Xena, princezna bojovnice. Navíc nepůjde tak daleko a ušetří pár kroků v krásných, nových a totálně nemožných botách a vítr ji nestihne tolik rozcuchat. Odhodlaně se vrhne do parkování. Díra se podezřele zmenšuje, auto se nějak nafukuje, sem tam něco zaskřípe..šup a už je tam taky. Vítězný pocit princezny bojovnice trochu kazí artistický výkon při vylézání dveřmi spolujezdce a připomínka, že na geometrii nebyla nikdy jednička a termín „rovnoběžně“ jí stále nic neříká. Už od vypnutí motoru přemýšlí, jak se odtamtud zase dostane.

Na druhou stranu ženy za volantem nikdy neztrácejí svou hrdost a čest. Vrátím se k dámě s Jeepem, která mi v úvodu článku nabořila mého žluťáska. Ke sprše nadávek, která se na ni v její nepřítomnosti snesla, by měla přibýt i jedna pochvala. Nechala mi totiž za stěračem vzkaz s omluvou, že je „jen“ ženská, která neumí vyjet z parkoviště. Omluva byla doplněna číslem pojistné události, sem tam máznutým směsí slz a Mascary (příště si svou poctivost asi rozmyslí, vzhledem k tomu, že škoda se vyšplhala k padesáti tisícům).

Ať už jsou naše schopnosti jakékoliv, společnost nás nutí pokorně přijmout pověst silniční pohromy (jenže my to na rozdíl od chlapů skousnem). A tak i já, pokaždé, když vyjíždím do ulic, se snažím být krajně nenápadná. To jde teda dost blbě vzhledem k typu a barvě auta, ale jedu, co to dá, nezdržuji, nepronásleduji chodce na přechodech, neparkuji v myších dírách a do kopce se rozjíždím potichu a plynule (takový je obvykle plán). Počítám se mezi průměrné řidiče a přísahám, že jsem nikdy nikoho neohrozila na životě (ať už přímo, nebo díky mrtvici, která by kvůli mně někoho eventuelně ranila). Necítím se být postrachem pro své okolí, ale předsudky jsou předsudky. Komu by se pořád chtělo sklápět zrak před narážkami typu „No jo, co bys čekal od ženský?“ 

Ale pánové, nejásejte, i vy občas na silnici předvedete dobrou kravinu!