Vražda v Region expresu.

Devadesát pět procent vražd ve vlacích se stane v mezinárodních expresech nebo dálkových rychlících. Když uvidíte v osobáku cestujícího v tratolišti krve, neděste se. Určitě se nejedná o vraždu, ale o rozlitý kečup.

Nic nenasvědčovalo tomu, že tento den, kdy byl pozván na hon zajíců, skončí za tak dramatických okolností. Ne, že by nějaké drama neočekával. Už ráno v sychravé listopadové slotě kolovalo hned několik plácaček slivovice. „To se ale nesmí", namítal, ale bylo mu vysvětleno, že prohibice platí jen pro lovecké psy, nikoliv pro myslivce. Jelikož mezi pozvanými byl i ředitel okresní vyšetřovačky, nikdo se nemusel bát nečekané kontroly na alkohol.K žádnému průšvihu naštěstí nedošlo a ani zajíci nedopadli až tak špatně. Asi museli mít nějaký speciální výcvik nebo jich bylo tak málo.

O několik hodin později :

Vystrčili ho ze sokolovny skoro násilím. Nikdo z přítomných si nepřál, aby mu ujel poslední večerní vlak a někdo by si ho musel vzít k sobě domů na noc. Naposledy se tak ožral před mnoha lety, když podcenil bouřlivou sílu burčáku. Kromě ztráty rovnováhy mu k vybalancování chůze směrem ke vzdálenému nádraží bránila brokovnice a ulovený zajíc, kterého jako jeden z mála trefil těsně před koncem honu. Právě nečekaný úlovek v dnešní době už vzácného ušáka byl hlavní příčinou, proč do sebe klopil jednoho panáka za druhým. Čerstvé listopadové povětří prosycené padající mlhou mu však prospělo. Začal věřit, že nejspíše už zvracet nebude. Doufal, že hodina spánku v kolébavém rytmu drkotajícího motoráku ho definitivně vytáhne z náruče šklebící se opice. 

                                                      ------------------------------------

Starý průvodčí tyhle spoje mezi „psem a vlkem“ neměl rád.  Vagóny jsou skoro prázdné a když v nich někdo sedí, je to z padesáti procent buď podivín nebo opilec vracející se z nějakého podnikového večírku. Pak jsou tu samozřejmě i slušní lidi z odpolední směny, ale ti většinou brzy vystoupí. Zbytek, co zůstane, naštěstí většinou spí a on by byl poslední, kdo by je chtěl budit. Jak se motorák vzdaloval od Brna, postupně se vyprazdňoval. Málokdy někdo přistoupil. Opuštěná nádražíčka teď v noci připomínala hřbitovní stavby.

O půl hodiny později:

Správně toho podivného pasažéra v zeleném mysliveckém mantlu neměl vůbec pustit do vagónu. Jenže měl pušku a už byl stejně uvnitř. Cítil z něho tvrdý alkohol. Agresivní však nebyl. Na požádání bez jakýchkoliv řečí ukázal platnou zpáteční jízdenku a evidentně mu šlo o jedno - najít si prázdné kupé, kde by se mohl vyspat z opice. Průvodčího dlouholeté zkušenosti naučily, že jeho úřední moc v téměř prázdné vlakové soupravě funguje jen tehdy, když ji druhá strana respektuje. Tak to bývá ve dne, ale nikoliv hodinu a půl před půlnocí. Dokud však bude muž s loveckou puškou spát,nic špatného neudělá. On sám také nic špatného neudělá, když zmizí do služebního kupé a nevystrčí z něj nos. Bohužel o pár stanic dále nečekaně přistoupila asi čtyřicetiletá blondýna s poprsím jak Gina Lolobrigida v jejích nejlepších letech. Proboha, proč s takovými ňadry cestuje sama a v noci? Než stačil na celou situaci zareagovat, vlezla do kupé, kde již seděl přiopilý myslivec.  Průvodčímu jeho neomylný šestý smysl napovídal, že jeho profesionální kariéra se blíží k tomu nejhoršímu konci, jaký si mohl představit. Proč jen neodešel do důchodu a rozhodl se přesluhovat? Zalezl do relativně bezpečného hájemství služebního kupé, ale věděl, že prsaté blondýně neoznačil jízdenku. Služební povinnost mu velela, že ji dříve nebo později zkontrolovat bude muset. Pro jednou se však nic nestane, když to neudělá.

                                         --------------------------------------------------

Než usnul, pověsil mrtvého zajíce nad protější lavici, aby krev kapající mu z tlamičky nepotřísnila jeho kamizolu. Byl si jistý, že během několika minut usne jako špalek. Jelikož vystupoval až na konečné, nehrozilo, že by zajel vlakem dále, než by chtěl. Až se probudí, bude již jiným člověkem. Opět se vrátí do společenství civilizovaných lidí.

Naštěstí se probral o něco dříve. V kupé už neseděl sám. Musel spát tvrdě, když ho neprobudil ani příchod docela pohledné blondýny, které by se asi těžko dokázal dívat do očí. V jeho pohledu se však nezračil ani náznak chtíče, ale děsu. Na její sněhobílé halence se rychle rozšiřovala velká rudá skvrna od zaječí krve. Blondýna si z nepochopitelných důvodů sedla přímo pod zavěšeného zajíce a asi záhy ,jako předtím on, tvrdě usnula. Promile alkoholu v krvi mu bránilo chladně uvažovat. Pohled na zakrvácenou ženu působil v pološeru rušeného jen bledničkovým světlem pronikajícím z uličky úděsně. Až se ta ženská probere, což se mohlo stát každým okamžikem, udělá skandál. Pokud vše skončí náhradou škody za zničenou luxusní halenku, bude si ještě gratulovat. Zmocnila se ho panika. Naštěstí motorák vjížděl do nějakého malého opuštěného nádražíčka. Neváhal ani vteřinu. Přehodil si přes ramena kabát, popadl brokovnici i předmět doličný – zajíce a hrnul se úzkou uličkou k východu. Vlak zastavil příliš zprudka, v důsledku čehož narazil ramenem do stěny služebního kupé. Než však mohl vyplašený průvodčí vylézt ven, podařilo se mu prudkým pohybem rozrazit výstupní dveře. Na nádražíčku nebyla živá duše. Neexistoval v té chvíle nikdo, kdo by mu mohl zabránit v úprku do studené podzimní temnoty.

                                           ---------------------------------------------------------

Starý průvodčí by rozhodně nebyl z těch, který by se snažil muže s puškou zastavit. Se zděšením sledoval, jak vrávoravým krokem mizí z perónu kamsi do polí. Nádražíčko bylo vzdáleno od obce více než kilometr. Policii nebude zřejmě dlouho trvat, než-li ho v bezútěšné krajině nekonečných lánů dopadne. Věděl, že přiopilý myslivec měl vystoupit až na konečné a ne zde v jakýchsi Kotěhůlkách. Muselo se stát něco strašného. Kupé ,odkud ten šílenec vyběhl, doslova řvalo nepřirozeně absolutním tichem. Věděl, že v příštím okamžiku, který se neodvratně blížil, omdlí nevýslovnou hrůzou. Nakonec se vzmužil. Zatáhl za posuvné dveře a rozsvítil. Kupé zaplavilo ostré bílé světlo. Oběť se zhrouceně krčila na lavici. Na levé straně její hrudi mokvala velká krvavá skvrna. Ten ničema ji střelil rovnou do srdce. Vlastně bylo po všem. Vrah kdesi v polích ho už zabít nemohl a oběti už zase nemohl pomoci on. Překvapen svou nečekanou rozhodností chladnokrevně zatáhl za záchrannou brzdu. Pak se však stalo něco strašného. Z hrdla se mu vydral zvířecí skřek.

                                                    ----------------------------------------------------

Ze spánku ji probudilo nepříjemné ostré světlo a následné prudké trhnutí vlaku. První, co ji napadlo, bylo, že přejela stanici, kde chtěla vystupovat a je zřejmě na konečné. Vyskočila, ale v tu chvíli ji zmrazil příšerný výkřik. Ježišmarjá, vždyť je to průvodčí. Odkdy se dělá věda z toho, když někdo nechtěně jede dál, než si zaplatil? Dědek v nádražácké uniformě s hrůzou vypoulenýma očima ukazoval rukou na její hruď. Na mužské pohledy do těchto míst byla zvyklá, ale tenhle dědek se choval spíš jako šílenec. „Mrtvá,mrtvá..“ječel. Koukla se a...

Po stařeckém skřeku rozřízl vzduch nepopsatelně vysoký soprán umírající blondýny. Krvavá rána v oblasti srdce neměla jiné vysvětlení než že byla právě smrtelně zraněna. Roztrhla si blůzku přímo na těle, ale pod ní se objevila ničím a nikým netknutá kůže bílá jak alabastr. Z ostatních kupé se vyhrnulo několik zbylých cestujících.

„Ty prase, co sis to dovolil“, chytl průvodčího za klopy chlap jako hora, když uviděl blondýnu s roztrhanou a navíc zakrvácenou blůzkou a vedle ní evidentně šíleného průvodčího s vytřeštěným pohledem. Hned několik mobilů volalo na policii. Tahle noc rozhodně nebude krátká.

                                     -----------------------------------------------------

Domů se dostal až nad ránem uondaný  pětihodinovou chůzi. Promrzlý byl až na kost. Rychle se osprchoval a pak vklouzl za manželkou do postele. Ještě předtím pověsil zajíce v kůlně, aby náležitě, jako každá zvěřina, dozrál. Nakonec se zas tolik nestalo. Mohl dopadnout i hůře,pomyslel si.