Tři přání pro norskou Popelku.

Vlastně bych o norské Popelce neměl psát hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je to, že jsem pohlaví mužského, neboť sama představitelka norské Popelky prohlásila : „ Doufám, že oslovíme široké ženské publikum, které uvidí, že může být stejně odvážné a statečné jako Popelka.“ Já jako představitel mužského a chlapeckého publika bych tudíž do obsahu filmové pohádky neměl co kafrat. Druhým důvodem jsou mé opakující se průšvihy vedle kterých vypadají jisté nedostatky norského remaku Tří oříšků pro Popelku jako hora Říp vedle Mount Everestu.

Když jsem ještě pracoval v obchodní propagaci a rozjížděl pro své klienty reklamní kampaně, připomínal jsem typické slepé kuře, které jen občas čirou náhodou vyhrabe zlaté zrno. Uvedu dva příklady. Vymýšlel jsem reklamní letáky a inzeráty pro Bytové družstvo Svatopluka Machara. Název klienta se mi zdál pro reklamní text příliš dlouhý a tak jsem ho zkrátil na BDSM díky čemuž jsem zajistil pro dosud neznámé stavební družstvo celostátní publicitu, což je snem každého marketéra. Pracoval jsem i pro tabákový průmysl a to v době, kdy otevřeně propagovat kouření cigaret už bylo zapovězeno. Vsadil jsem na poučku, že i negativní reklama je reklama a vymyslel slogan – „Ministr zdravotnictví varuje : Kouření škodí lidskému zdraví.“ Klient se mnou okamžitě ukončil jakoukoliv spolupráci, ale nakonec jsem získal obří státní zakázku a jsem od té doby, jak se říká, ve vatě.

Možná, že tvůrci feministicky laděné Popelky geniálně vsadili na něco, co se mi ukrutně nelíbí, ale co bude bombou, která zvýší sledovanost jako vítězná penalta ve finále MS krevní tlak fandícího kardiaka.

Nebudu norskou Popelku podrobně kriticky rozebírat a jen upozorním právě na ty momenty, které možná ženské publikum uchvátí a vlije mu do žil odvahu, ale konzervativní staromilce, kteří zamrzli někde u Pyšné princezny, uvede naopak do stavu pasivní rezistence.

Prvním takovým momentem je situace poté, kdy Popelka rozlouskne první oříšek, který ji obleče do pánského mysliveckého oblečku a návdavkem ji vybaví i druhotnými mužskými sekundárními znaky – konkrétně knírem. Není pak divu, když se takto trans-formovaná Popelka setká s podkoním, který hlídá princova koně, ji tento podkoní považuje za mladého muže a bez ostychu začne v její přítomnosti močit. Celá jeho konverzace s Popelkou je doprovázena zvukem vypuzované tělní tekutiny, přičemž síla proudu svědčí o tom, že podkoní má rozhodně svou prostatu v absolutním pořádku.

Druhým momentem jsou zdravotní potíže dcery zlé macechy, která chce na plese získat srdce krásného prince. Při audienci několikrát oznámí své matce, že ji bolí břicho. Aby byl divák ještě více v obraze a připraven na sled budoucích událostí, řekne při tanci, že před návštěvou zámku snědla hodně fazolí s kroupami. Následně za přítomnosti královského páru si nahlas uleví až vám v pokoji poskočí televizor.

Třetím momentem je souboj mladého prince s obstarožní macechou, která i přes svůj věkový handicap prince přemůže a shodí ho do hluboké skalní průrvy. Princ má štěstí, neboť zázrakem zůstane viset na nějaké oprati či něčeho takového a třepe bezmocně nožičkama jako luční kobylka v pavoučí síti. Popelka ho však zachrání. Nejprve šípem přišpendlí macechu k dřevěné stěně a pak díky své obří síle, kterou by jí mohl závidět i náš olympijský vítěz Krpálek, vytáhne třepotajícího se prince ze skalní průrvy. Všechno nakonec dobře dopadne.

Na závěr bych upozornil ty, kteří film dosud neviděli, že ze tří oříšků byly funkční jen dva. Třetí vůbec nefungoval. Asi v něm bylo nějaké kurvítko, jak už to někdy bývá. Popelka si však i bez třetího kouzelného oříšku poradila a pokud jde o ten pokažený třetí oříšek, určitě využije reklamační lhůtu a požádá o opravu anebo vrácení peněz. Tuto možnost ovšem já po shlédnutí filmu nemám.