Svatební valčík na rozloučenou.

Motto : Nikdo nemůže vědět, kdy právě prožívá nejkrásnější a nejosudovější chvíle svého života. Ne vždy to musí být svatba.

„Je to tu krásný, co říkáš?“ přitulila se k němu.“Tady nás nikdo hledat nebude.“ Nově zrekonstruovaný hotel s velkým pečlivě udržovaným areálem se sice nalézal jen necelý kilometr od oblíbeného přírodního koupaliště, přesto nabízel klid a soukromí. Vedla k němu privátní asfaltová cesta z obou stran sevřená hustým lesním porostem. „Je tu fakt krásně,“ souhlasil. Hotel nabízel vše, co bylo zapotřebí pro menší napůl tajnou svatbu maximálně pro dvacet osob. „Ten altánek u leknínového jezírka je úžasný. Hlavně aby nepršelo.“

Palouček s jezírkem obklopený vzrostlými okrasnými keři byl jako stvořený pro svatební obřad. V případě mokré varianty však klidně mohla posloužit restaurace ve francouzském stylu spojená s velkou zimní zahradou, kde by se později mohlo i tančit.

„Chcete si prohlédnout i pokoje?“ zeptala se ochotná recepční, když se vrátili zpět do budovy hotelu.

„Myslím, že to ani nebude zapotřebí. Už jsme se víceméně rozhodli,“ řekl za ně oba. „Realita předčila naše očekávání. Většinou to bývá naopak.“

Mladou recepční pochvala od elegána s lehce prošedivělými spánky zjevně potěšila. Mohlo mu táhnout tak na čtyřicítku možná i něco přes, ale jeho sportem vypracované tělo by mu mohli závidět i o patnáct let mladší kluci. I jeho přítelkyně a budoucí žena vypadala dobře. Fyzicky se zdála od něho tak o deset let mladší, ale ve skutečnosti musela mít víc. Její obličej sice zářil štěstím, přesto z jejích nádherně fialkově modrých očí rozpoznala, že už ve svém životě prožila ledacos.

„Mohu vám nabídnout nejbližší volný termín na začátek října.“

„Chtěli jsme v létě.“

„Všechny víkendy od poloviny května až do konce září máme obsazené. Leda, že by se nějaká rezervace stornovala, někdy se to stává.“

Její obličej lehounce pohasl, jako když po obloze plující mrak na chvíli zakryje sluneční kotouč.

„Nám by vlastně ani tak nevadil termín třeba i uprostřed týdne. Netrváme na víkendu,“ znovu se ujal iniciativy on. Evidentně nebyl zvyklý hned házet flintu do žita.

Uzavření běžného provozu uprostřed týdne však mohl být problém. Kvůli výtečné gastronomii si zvykli hotelovou restauraci navštěvovat movitější zákazníci i z třicet kilometrů vzdáleného Brna a dalších měst v širokém okolí. Zarezervovat svatbu ve všední den bylo mimo její kompetenci. Zvedla telefon a zavolala majiteli hotelu. Dopředu si byla jistá, že sympatický pár, který sem přišel i s malou černovlasou holčičkou, jež celou dobu dováděla s dalšími dětmi hotelových hostů v přilehlém dětském koutku, odejdou nakonec spokojeni.

„Pan ředitel je vám k dispozici. Pokud tedy máte zájem, doprovodím vás do jeho kanceláře.“

Ještě než recepční i s hosty dorazila k němu do pracovny, byl už rozhodnutý. Ve všedních dnech se málokdy podařilo kapacitu drahé restaurace naplnit. Hotel prosperoval především díky firemním večírkům, narozeninovým oslavám a svatbám. Než vešli dál, nasadil náležitě přívětivý obličej, který mu však v setině vteřiny zkameněl. Poznal ji okamžitě a ona jeho zcela očividně také.

Silou vůle se snažil zkrotit příval emocí a zachovat klid v hlase. Z její překvapené reakce poznal, že vůbec netušila, že je majitelem zdejšího resortu. Byl to sám osud, který si s nimi zahrál, aby mohl definitivně uzavřít jeden nedokončený příběh. Svatba, která měla proběhnout skoro přesně před deseti lety, se nakonec bude  konat v jeho vlastním hotelu.

Nikdo nemůže vědět, kdy právě prožívá nejkrásnější a nejosudovější chvíle svého života. Zbývaly mu poslední dva semestry, když se náhodně potkali na jednom kolejním mejdanu. Bláhově se cítil jako mistr světa. Aniž by se kdo ví jak bifloval, měl už prakticky jistý červený diplom a po státnicích ho čekal letní kurs na prestižní London School of economics. Dokonce měl šanci, že by získal i stipendium. Momentálně byl single a ona mu padla do oka. Byl skálopevně přesvědčen, že ještě dříve, než mejdan skončí, skončí i ona v posteli jeho privátního pokojíčku. Když si k ní přisedl, nebyla proti, ale velmi brzy zjistil, že k jeho smůle patří k těm holkám, které k sexu potřebují zamilovanost. Přesto, když se rozhodla odejít, aby stihla poslední večerní vlakový spoj, zvedl se také, i když mnohoslibná noc byla ještě dlouhá. Doprovodil ji až na perón. Zpět se vracel bez jediného polibku, ale aspoň s jejím telefonním číslem. Hned po víkendu ji zavolal. Očekával, že bude dělat drahoty a pokračovat v roli nedostupné princezny, o kterou se musí bojovat. O to více ho překvapilo, že vůbec neskrývala potěšení, že se ji ozval a jeho pozvání do kina přijala. Po skončení filmu ji navrhl, že by ještě mohli zajít na deci vína. Držel se zásady, že železo se musí kout, dokud je žhavé. Jenže železo žhavé nebylo. Použil všechny osvědčené fígle, které vždy se stoprocentní jistotou zabíraly, ale tentokrát se mu podařilo vyvolat jen její posmutnělý úsměv. „Ani jsem netušila, že jsi taková hvězda. Tebe za rok čeká prestižní škola v Londýně a mě za tři roky, pokud vůbec dodělám pajdák, nějaká vesnická základka.“ Najednou si připadal jako páv, který tu před ní celou hodinu natřásal svá pestrobarevná pera. Místo aby ji získal, povedl se mu pravý opak. Nastala chvíle říci si stop, nebo se vrátit o pět let zpátky a hrát si na zamilovaného gymnazistu a týdny bojovat o první polibek. To nešlo dohromady s pohyblivým svátkem nespoutaného studentského života, kterého si chtěl užívat plnými hrstmi, než začne tvrdě pracovat na své kariéře.

„Jestli jsem hvězda, tak leda blbá. Rád bych tě totiž zase brzy viděl, nejpozději zítra.“ Měla asi v sobě velmi citlivý seismograf, díky němuž dokázala poznat, kdy jen flirtuje a kdy už mluví vážně.

„Podle toho, co si slibuješ.“

„Slibuji si jen to, že tě zase uvidím.“

Tak to pokračovalo celý měsíc. Přestal chodit na večírky a dokonce i na pravidelný fotbálek s kamarády z ročníku. Když nebyl s ní, tak na ni alespoň myslel. Takovým způsobem to však nemohlo pokračovat věčně. Musela přece poznat, že je do ní zamilovaný až po uši.

„Už je pozdě. Musím se na zítřek pořádně vyspat. Máme seminárku.“ Bylo to poprvé, co se od něho nechala k němu pozvat na deci vína.

„Tak se vyspi u mě. Nepojedeš přece tramvají přes celé město“

„A kde budeš spát ty?“

„Sednu si do křesla a budu tě celou noc hlídat.“

„Jak hlídat?“

Bál se, že zase udělal něco špatně a opět je všechno v háji. Začala si rozepínat šaty. „Máš nějaké pyžamo?“ Její pohled byl najednou úplně jiný. „Neříkej, že tu pro takové příležitosti, když u tebe musí přespat holka, nic nemáš.“

„Mohl bych ti půjčit svou flanelovou košili.“ Mezitím nechala šaty sklouznout na koberec. „Stačilo by mi tričko, co máš teď na sobě.“

Všechno, co bylo předtím a o čem si myslel, že je vášeň, láska, rozkoš, vybledlo jako staré fotografie z minulého století. Oběma se zdálo, že svět, který stvořil bůh, stvořil ve skutečnosti jen pro ně dva. Čas se však nezastavil. Podzim se změnil v zimu, začalo se blížit předjaří. Občas se do jejích nádherných modrých očí s fialkovým kroužkem kolem panenek vkrádal smutek. Jednou ji přistihl, že tiše pláče do polštáře.

„Kdy vlastně odjedeš na ten letní kurs?“zeptala se, když po ranním sexu leželi vedle sebe v posteli.

„Začátkem července, ale něco mi do toho možná vleze.“

„A co?“

„Svatba.“

„Jaká svatba?“

„Ať jde Londýn k čertu. Chci si tě vzít!“

„A co tvé plány, stipendium, zahraniční stáže!“

„Na to kašlu. Najdu si dobré místo i zde v Praze anebo kdekoliv jinde, kde by jsi mohla učit a já podnikat. Já žádnou jinou ženskou než tebe nechci. To si zapiš za uši.“

Věděla, že je to od něho úplné bláznovství, kterého možná bude litovat, ale nakonec se nechala strhnout. Pokud jí bude v letu pevně držet za ruku, skočí s ním i do neznámé vody.

O veškerou organizaci se postaral sám. Domluvili se, že na svatbu pozvou jen rodiče a pár nejbližších kamarádů a pak hned odletí někam k moři a užijí si dovolenou, na kterou pak budou celý život vzpomínat.

Když se vrátili z matriky, kde si zarezervovali termín svatby, najednou zvážněla.

„ Ta matrikářka nás mimo jiné upozornila , že bychom se měli navzájem obeznámit o svém zdravotním stavu..“

„Nic v tom nehledej. Je to jen formalita.“

„V mém případě ale ne.“ Zhluboka se nadechla, než pokračovala. „Nikdy v životě nebudu moci mít dítě. Nikdy.“ Slzy ji tekly po tváři jako hrachy. Čekala, že ji vezme za ramena a ona se bude moci schovat do jeho pevné náruče. On však jen stál jako socha a z tváří se mu vytratila veškerá barva. Nemohl pochopit, že mu takovou věc řekla až teď. Dobře věděla, jak toužil mít s ní dítě, jak si představoval jejich společný život.

„Promiň, promiň mi to,“ vzlykala.

„Vůbec nevím co dál,“ řekl cize.

„Tak odjeď na ten letní kurs do Londýna a pak se uvidí.“ Ve skrytu duše však věřila, že na její návrh nepřistoupí.

„Možná máš pravdu. Těch šest týdnů pauzy teď potřebujeme oba.“ Nakonec se vrátil až za dva roky.

Tvrdý svět velkého byznysu, který opustil teprve před pár lety, kdy koupil a zrestauroval bývalou podnikovou chatu na malý rodinný hotel, ho náležitě zocelil. Už nebyl její milenec a ona jeho milenkou. Teď byl obchodník a oni zákazníci, kteří si v těžké konkurenci vybrali právě jeho služby. Ze sympaťáka, k němuž se bezděky tiskla, vyzařoval, jako od každého správného chlapa, ochranitelský pud. Přesně takového potřebovala. Bude s ním šťastná.To konstatování ho zabolelo.

„Můžete si určit kterýkoliv letní termín, kromě víkendů. Jsem rád, že jste si vybrali právě náš hotel a jsem přesvědčen, že budete spokojeni.“ Pak se dal do práce. Její budoucí muž skočil na všechny návnady, které na něho políčil. Konečný účet se zastavil na trojnásobku běžné denní tržby. Byl sám se sebou spokojen. Když bylo vše dojednáno, pozval je na malé degustační menu na účet podniku. Chtěl, aby na něho vzpomínala v dobrém, aby viděla, i když mu to bylo k ničemu, že je v dobré kondici a minulost dávno hodil za hlavu. Nechal připravit stůl. Byl si jistý, že ukázka hotelové kuchyně je nadchne.

„Mohla bych požádat o dětskou stoličku?“ poprosila obsluhujícího číšníka. „Jistěže, to nebude žádný problém,“ přívětivě se usmál číšník. Zašla do dětského koutku a vrátila se s asi čtyřletou holčičkou.

Najednou cítil nutkavou potřebu být okamžitě sám. Omluvil se, že ještě něco důležitého musí vyřídit, a rychlou chůzí je opustil pevně rozhodnutý, že dolů k nim už se nevrátí.

Asi po deseti minutách se ozvalo nesmělé zaťukání. Čekal někoho z personálu, ale byla to ona.

Nechtěla ho tak vidět. Hrál tvrdého podnikatele tak přesvědčivě, až mu uvěřila. Teď vypadal, jako kdyby nesl všechnu tíhu světa.

„ Přísahám ti, že všechno je neskutečná náhoda. „

„I ta tvoje holčička?“

Aniž se ho zeptala, sedla si do křesílka pro hosty. „Máš tu něco k pití, třeba deci vína?“

Beze slova vstal a z malého chladícího boxu vytáhl načatou sedmičku Veltlínu. Sobě si však nalil jen vodu.

„Zatím to není naše holčička. Brzy bude, ale nejprve musíme mít svatbu. Společně osvojit dítě může jen manželský pár.“ Všechno bylo najednou nad slunce jasné. Pomalu se mu zase vracela do obličeje barva.

„Chtěl bych se tě na něco zeptat. Další příležitost mít nebudu.“ Její mlčení považoval za souhlas a tak pokračoval.

„Proč jsi za sebou spálila všechny mosty? Stokrát jsem ti volal, ale marně. Pak jsi zmizela úplně.“

„Kdybych to neudělala, neměl by jsi asi dnes tak nádherný hotel. Ani ty a ani já bychom nebyli šťastní. Mohu se zeptat na něco i já?“ Kývl hlavou.

„Jsi šťastný?“

„Mám krásný hotel rodinného typu, ale rodinu zatím nemám. Všude jen samé zlatokopky s falešným kačeřím úsměvem.“ Snažil se žertovat, ale jeho hlas zněl smutně.

Vytáhl nový objednávkový list. „Tak znova a lépe.“ Když doklad vyplnil, srazil cenu o více než polovinu. „Živou hudbu, svatební pochod při příchodu nevěsty a další šaškárny jsem vyškrtal. Mám jen jednu podmínku.“

„Jakou?“

„Valčík pro novomanžele.“

„Ty chceš pro nás vybrat svatební valčík?“

„Chci. Neboj se, bude to na účet podniku.“

Oba se na sebe smířlivě usmáli. Podepsala novou objednávku a on obřadně roztrhal tu původní. Určitě kdyby chtěl, nechala by se od něho políbit, ale podal ji jen ruku na znamení, že dohoda je s konečnou platností uzavřena.

Když odešla ke svému milému, pustil si s play listu valčík, který ve skutečnosti vybral sám sobě. Valčík na rozloučenou.