Stát jako firma. Kapitola poslední : Příchod bílého koně.

Než zase pustit do štábu aktivistický červený svetr, tak to už bude lepší v pravý čas nasadit bílého koně.

Tak už pár let sleduji v přímém přenosu, jak se řídí obrovská firma Česká republika a.s. Probrali jsme zatím několik učebnicových kapitol, ale některé ještě máme před sebou. Již jsem celkem porozuměl, podle jakých principů se stát jako firma přebírá. Dopředu jsem předpokládal, že tohle není nic pro slabší povahy. Na začátku, a to platí i pro dnes právem obdivované úctyhodné šlechtické rody, bývá často zločin, podvod, zrada nebo panovnická odměna za dobře odvedenou /špinavou/ práci. Někdy to samozřejmě může být i velké štěstí, které přeje dobře připraveným a jen málokdy geniální nápad. I to se ale stává. V demokratickém systému, a tím my zatím jsme, se stát vysloveně nepřátelsky převzít nedá. „Akcionáře“ však obalamutit ano. Dělají to však skoro všichni, kteří usilují o jejich volební přízeň. Je to věda a kumšt zároveň. Chce to hodně peněz, průzkum trhu a geniální mágy. Nápad s ukradeným lithiem, po kterém dnes neštěkne ani pes, jenž definitivně srazil sociální demokracii na kolena, byl vskutku geniální.

Další kapitola se zabývala způsobem, jakým se řídí firma v dobrých časech.S dobrými mágy za sebou není až tak těžké přesvědčit „valnou hromadu“, že dobré časy jsou ve skutečnosti výborné časy a že ani tyto výborné časy nevylučují předpoklad, že bude ještě lépe. Jen je třeba trochu poopravit stanovy firmy, což zatím nejde, neboť volby sice dopadly dobře, ale ne zas až tolik dobře.I v dobrých časech je zapotřebí považovat za podnikatelské desatero zákon nabídky a poptávky. Akcionář a zákazník zároveň je prostě náš pán nebo si to o sobě alespoň musí myslet.  Je nezbytně zapotřebí každodenně sledovat  aktuální teplotu jeho přízně a z jeho úst mu odečítat jeho přání a plnit je ještě dříve, než jsou nahlas vyslovena.Zároveň však nesmí být ani ten nejspokojenější akcionář ukolébán do stavu sladké dřímoty. Musí si být vědom, že tahle nirvána je vykupována až nadlidským úsilím předsedy představenstva, který na svých bedrech nese veškerou tíhu světa a fakticky ani nespí, neboť uléhá do postele ve tři ráno a už o půl páté mu zvoní budík. I přes své děsivé pracovní tempo, kterému nestačí ani jeho nejpilnější spolupracovníci, je fyzicky i psychicky ve vynikající kondici a kdykoliv, když přijde krize, je schopen si naložit  další metrákovou zátěž. Brzy už sama představa, že by nynějšího předsedu představenstva vystřídal někdo jiný, se zdá naprosto nepřijatelná

Jenže čert nikdy nespí a kromě toho dobré časy netrvají věčně. Proto zcela zákonitě přišla na pořad kapitola, jak se firma řídí, když přijde krize.Pokud přijde zvenku, je to pro představenstvo ještě dobré, ale i tak se komplikuje základní podnikatelské desatero nabídky a poptávky. Třeba dost složitě se řeší, když je většinová poptávka v rozporu s nezbytností učinit nějaké nepopulární krizové opatření, které nikdo nehodlá koupit. To by ovšem u dobrého super manažera nemusel být takový problém. Například lze za pomocí reklamních mágů zákazníka přesvědčit, že vlastně chce to, co nechce. Například i když mám loňský model iPhonu, přesto vyberu veškeré své letošní úspory a koupím si letošní model. Anebo si koupím na zahradu malou solární elektrárnu a zadlužím svou rodinu na další dvě generace. Všechno jde. Krize však může způsobit, že akcionář-zákazník najednou chce něco, co jsem jako vrchní šéf ani ve snu nečekal, že bude někdy chtít. Třeba roušky. Zatím kromě zdravotníků používali roušky přes obličej jen gangsteři přepadávající benzínové pumpy.Poučka, jak se chovat v krizové situaci hrozícího runu neuspokojených akcionářů na podnikovou banku, velí – nasaď vlastním životem pohrdajícího krizového manažera, který bude hrát tzv. zlého policajta, který může být po čase pro neschopnost vykopnut a nahrazen jiným. Teď už díky přímému přenosu, jak řídit stát jako firmu, vím, že je obrovskou chybou, když přechodné krizové řízení svěřím někomu, koho tak jednoduše vykopnout nemohu, protože ztratím kontrolní balík akcií. Tak jak se vžil pojem „černá labuť“, brzy se možná vžije i pojem „červený svetr“. Kdyby to byl alespoň bílý nebo šedý svetr, ale červená – ta je vidět všude, z každého úhlu a za jakéhokoliv osvětlení. Naštěstí první krize pominula právě včas a červený svetr přestal zářit. Místo něho nastoupil vhodnější „zlý policajt“ - ministr zdravotnictví, který žádné akcie nemá. Jednak ho lze kdykoliv vykopnout anebo jen před rozezleným davem nespokojených akcionářů nakopat  a pak ho, jakmile se stačí učesat, poslat na další mission impossible.

Teď, když se blíží druhý vrchol krize, i řadový akcionář už není tak zcela přesvědčen, že nadále vzkvétáme, když i to nezodpovědné Švédsko je na tom lépe a dokonce zbytek Visegrádské čtyřky je na tom lépe a jen u nás najednou nebude líp. Červený svetr, který jako na potvoru má pod palcem vojenským způsobem organizované složky, se zase dere do světla ramp. Jestli červený svetr tvářící se jako Winston Churchill oznamující národu krev, pot a slzy, zavede přísná opatření a ty nejspíše do doby konání voleb přinesou první kladné výsledky, může být zle. Proto asi nadešel čas hledat nějakého vhodného bílého koně. I to patří k firemní strategii. Je také možné, že někdo v budoucnu, až bude  firmu jako stát či stát jako firmu  přebírat příští volební "vítěz", bude fakticky tím bílým koněm, který to od akcionářů krutě schytá. Pak nadejde čas k velkému návratu v opět lepších časech.