Smrt krále v nastávajících časech zlých klaunů.

 I země, která nemá krále, může toužit nějakého mít. Každý národ potřebuje ikonu, která je všeobecně uznávána, oceňována a která zároveň reprezentuje ty lepší stránky národní pospolitosti.

I já budu patřit ke generaci, která žila v době Karla Gotta, a nic na tom nezmění fakt, že většina jeho songů ,až na výjimky, ve mně nikdy nevyvolávala příjemné mrazení nebo zádumčivost, kterou mi jinak skoro vždycky přivodí bluesová kytara. Jeho tenor byl ovšem skvělý a těžko se na naší popové hudební scéně v budoucnu podobný najde. Podle mého však fenomén zvaný Karel Gott nespočíval v jeho hlase, v Lady Carneval a už vůbec ne ve Včelce Máji. Nikde jinde na světě neexistuje srovnatelný příklad, že by jakýkoliv sebetalentovanější a sebegeniálnější zpěvák středního proudu opanoval na více než půlstoletí první příčku popularity. Hlasivky jsou také jen ve své podstatě sval, který v běhu času i přes veškeré úsilí ztrácí na své síle. Nikdo nedokáže „být věčně mlád“ ve fyzickém slova smyslu, ani Karel Gott.

Věčným se podle mě stal tím, že se pro všechny napříč generacemi, a že jich bylo, stal neměnnou součástí života. Pro mnohé to dokonce bylo od narození až do fyzické smrti. Až se zdálo, že tomu tak bude napořád. Něčím nás spojoval všechny. V zahraničním tisku psali, že náš vztah ke Karlu Gottovi je srovnatelný se vztahem Angličanů ke královně Alžbětě II. Myslím, že tohle srovnání není daleko od pravdy.

Každý národ potřebuje svou ikonu, která je všeobecně uznávána, oceňována a která zároveň reprezentuje ty lepší stránky národní pospolitosti. Je oceňována nejen doma, ale i ve „velkém“ světě. To všechno Karel Gott splňoval. Slávu, která překročila i naše hraniční hory, dokázal nést bez jedovatých květů pýchy a nabubřelosti. I země, která nemá krále, může toužit nějakého mít. Když jsem včera sledoval zádušní mši v chrámu sv. Víta a vše  co  předcházelo a co pak následovalo, vyvolávalo to u mě autentický pocit, jako kdyby zemřel král – nositel všech starosvětských ctností /a odpustitelných nectností/. Jak je to vlastně možné? Gentlemanství, lidská slušnost, skromnost, neútočnost, touha přinášet radost a lidi spojovat a ne rozdělovat – to vše jsou vlastnosti, které jsou považovány za v dnešní době neupotřebitelné.

U nás, ale i jinde ve světě, přichází jitro Jokerů a pitoreskních klaunů připomínajících comicsové postavičky. Nepřicházejí k nám však svévolně, ale jsou zváni i těmi, kteří dnes truchlí za krále. Jsou voleni ve všeobecných demokratických volbách. Asi to tak má být. Králem se nikdo nestane volbou, ale z boží milosti. Chce se mi slovy písně Karla Gotta dodat ..“ten zázrak se už stokrát stal.“ Obávám se, že nestal a jen tak brzy se nestane.