Nový Ježíš může přijít odkudkoliv. Třeba i z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu

Před každými velkými volbami je na politické scéně, i kdyby byla narvaná k prasknutí, jedna velká parketa volná – parketa pro mesiáše.

Do nedávna se zdálo, že nadcházející volby do Poslanecké sněmovny se tentokrát budou muset obejít bez charismatického zachránce a spasitele, který dokáže vyčistit Augiášův chlév, vyhnat podvodné penězoměnce z chrámu a nastolit řád a spravedlnost padni komu padni. Tomio Okamura možná má pro mnohé charisma, jenže nikoliv jako věrozvěst, ale spíše jako zábavný chlapík, který se v prostředí pestré parlamentní demokracie pohybuje jako čilá ryba ve vodě a dozajista se modlí, aby se zavedení přímé demokracie, za kterou horuje, nikdy nestalo realitou.

V jednu chvíli se zdálo, že  charismatickým politikem bude Václav Klaus mladší. Stal se mediální hvězdou první velikosti. Na facebooku dosáhl několika desítek tisíc přátel a měl více příznivců než celá ODS dohromady. Vše nasvědčovalo tomu, že se rodí velká supernova, která sežehne všechno kolem sebe. Skoro až biblický nádech pak mělo vyloučení hvězdného Klause juniora vystrašenými vrchními farizeji z jeho rodné strany, kterým se zcela utrhl ze řetězu. Nová hvězda se však nezrodila. Zářící supernova byla jen virtuální. Závěrečný souboj s Tomiem Okamurou o stejnou skupinu voličů ničím nepřipomínal velkolepost závěrečného Armageddonu, ale spíše hospodskou tahanici, ve které zasmušilý bývalý ředitel prestižního gymnázia, na rozdíl od Okamury, neměl výhodu domácího prostředí ani náhodou.

Sen o velikém šéfovi, který dokázal úspěšně vybudovat podnikatelský kolos Agrofert a slíbil, že stejným způsobem stvoří ještě něco mnohem velkolepějšího - promění nestvůrného státního molocha prožraného parazity v dobře fungující firmu, se během let více méně rozplynul. Heslo Bude líp dnes působí jako zapomenutý poutač na koncert, který se měl konat minulý rok, ale po několikátém odložení se  nekonal. Sen o státu pracujícím jak švýcarské hodinky zůstal snem nadále a -bude líp- vystřídalo varovné hlášení, že sice není úplně nejlíp, ale s jinými sekáči by mohlo být ještě hůře, neboť naši kotlinku vovinuly neomarxistické mraky marihuanou zhulených zastánců partnerské polyamorie.

Dnes se však zdá, že parketa vyhrazená pro toužebně očekávaného mesiáše přece jen nezůstane neobsazená. S tím nic nenaděláme, neboť poptávka po někom o dvě hlavy převyšujícím své okolí, tu vždy byla, je a i v budoucnu bude. Slovy Járy Cimrmana : „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.“ Několik málo měsíců před volbami se tak na našem politickém nebi rozzářila kometa v podobě Roberta Šlachty. Kdybych organizoval casting na představitele Ježíše Krista nebo vrchního velitele Blanických rytířů ve stříbrné zbroji, neváhal bych ani minutu. Robert Šlachta - Jesus Christ Superstar jak když vyšije, zvláště v dlouhých vlasech, které dříve nosil, aby prý tak zakryl své odstávající uši. Jakmile překročil Rubikon pěti procent, nastala panika /u mne ,přiznám se, také, ale to není podstatné/. První nástřely na nového soupeře jsou beznadějně neúčinné. To, že je vlastně jen bývalý traktorista, mu spíše pomáhá než ubližuje. Každý si hned vzpomene na staročeskou legendu o Přemyslu Oráčovi, který byl povolán na knížecí stolec přímo od pluhu. A opravdu za pár let po zuby ozbrojené zásahové komando obsadilo sídlo vlády. Rozhodná akce, které Robert Šlachta velel, mu u všech, kteří volají po radikální očistě, také přičítá plusové body. Jediný, kdo možná trochu přibrzdil novou politickou hvězdu, byl nakonec Andrej Babiš, který Roberta Šlachtu ocenil zato, že dělá přesně to, co dělával před osmi lety i on sám. To zavání pokusem o polibek smrti.

 Rozdíl by tu však jeden byl. Tentokrát nepřichází velký šéf obrovitého koncernu, ale velký policajt, který donedávna vedl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Vést stát jako firmu jsme si už vyzkoušeli, což teď zkusit vést stát jako elitní policejní oddělení? Všechno je přece o emocích, naději a víře. Stačí si přečíst Šlachtův bestseller Třicet let pod přísahou. Tam je všechno. Příběh policajta, který se brodil v bahně organizovaného zločinu skoro dvacet čtyři hodin denně, takže mu nezbylo ani to málo jako Andreji Babišovi, aby mohl snít, když zrovna nespí. Přinejmenším Aliance Nespokojených Občanů má svého nového mesiáše. Jeho soupeři se právem bojí. Prý nemají čeho, usmívá se ten, co byl třicet let pod přísahou. Ale mají. Tisíce hodin odposlechů s devadesátiprocentním balastem, který je sice nepoužitelný jako důkazní materiál, ale pronikající hluboko do osobních sfér odposlouchávaných a těch, kteří se jen nějak náhodně připletli. Na tom všem a i na předivu kontaktů a síti informátorů by úspěšný boj s organizovaným zločinem nebyl možný.

Je naprosto jisté, že občanské hnutí Přísaha se do parlamentu dostane. S tím se už nic nenadělá. Pevně však věřím a to i za ty, kteří už teď zpívají hosana, hosana, že nás nečeká to, co je názvem zmiňovaného bestselleru. Třicet let pod Přísahou.