Meze nutné obrany.

Na pohyb po pozemku, který přiléhal k lesu, si zvykla. Vzhledem k tomu, že teprve nedávno zkolaudovaný bungalov se chystala prodat, nechala až na budoucím majiteli, aby si rozsáhlý pozemek oplotil. Přemnožené spárkaté zvěři tak nic nebránilo popásat se na zaplevelených zeleninových záhonech. Do bezprostřední blízkosti domu se však srny neodvážily nikdy. Pomalu se stmívalo a někdo neznámý se pohyboval kolem domovních dveří. Že by bývalý manžel? Ne ,ten těžko. Rozešli se snad až příliš kamarádsky. S rozdělením majetku problémy neměli. Navíc domek financovala výhradně ze svých peněz. Najednou se rozezněla signalizace poplašného zařízení, ale jen krátce. Neznámému se skoro okamžitě podařilo zabezpečovací zařízení umlčet. Na to nemusel být odborník. Žádný opravdu účinný zabezpečovací systém napojený na panel bezpečnostní agentury si nepořídila. Do alarmu neinvestovala ani o korunu více, než co žádala pojišťovna k uzavření pojistné smlouvy. I kdyby si však nechala instalovat čidla na všech oknech, stejně by ji to nepomohlo. Než by někdo z bezpečnostní agentury dorazil, bylo by už pro ni pozdě.

Těch chyb udělala ještě více. Především vůbec neměla ten pozemek na jižním svahu, z něhož se naskýtal nádherný výhled na rekreační jezero, kupovat. Učinila tak jen na naléhání manžela, který se těšil na jeden velký pohyblivý svátek v blízkosti nejatraktivnějšího rekreačního místa široko daleko. Jenže kolem domu se zatím nacházely jen víkendové chaty. Za pár let tu bude nádherná vilová čtvrt, ale teď měla nejbližšího souseda tři sta metrů daleko. Ke všemu s příchodem podzimu chaty osiřely.

Dole v přízemí se ozval řinkot skla. Až v tom okamžiku si uvědomila si, že svůj mobilní telefon zapomněla ležet v přízemí na televizním stolku. Z pohodlnosti ho totiž používala i jako dálkový ovladač k televizoru. Připravila se tak o šanci zavolat státní policii. Zato měla k dispozici pistoli s plným zásobníkem. Pistole patřila bývalému manželovi. Velkoryse ji tu zanechal po dobu, než se jí podaří výhodně prodat dům a ona se bude moci odstěhovat někam mezi lidi. To měla udělat už dávno, ale nechtěla nechat bungalov opuštěný. Když se to tak vezme, tu pistoli držela neoprávněně a navíc místo v uzavřeném trezoru ji měla jen tak volně položenou vedle postele na nočním stolku. To by ji jako advokátce mohlo klidně i zlomit vaz. Paradoxně myšlenka na průšvih ji alespoň trochu pomohla od narůstajícího strachu. Usilovně se snažila přinutit k racionálnímu uvažování. Jestli měla nějakou šanci utéci, tak hned na začátku ji ztratila. Byla v absolutní pasti. Bungalov měl kromě přízemí i obytné podkroví s ložnicí a koupelnou. Jedinou cestu ven ji nabízelo schodiště vedoucí přímo do náruče vetřelce, který už dole začal neurvale řádit. Jediné, co mohla udělat, bylo modlit se. Hluk dole na chvilku ustal. Neznámý pravděpodobně objevil bar s několika lahvemi whisky. Snad našel, co hledal, utěšovala se, ale nemělo cenu si nic nalhávat. Nebyl to profesionální gangster, který si všechno pečlivě dopředu připraví a do akce jde až v době, kdy je dům opuštěný. Měla co do činění s nebezpečným násilníkem, který svou oběť nejen okrade, ale přinejmenším surově zmlátí či znásilní a nejspíše obojí. Došlo ji, že lupič musel od počátku vědět podle rozsvíceného okna v podkroví, že v domě někdo je. A ten někdo bude absolutně bezbranný – k smrti vystrašená žena. Začala se třást po celém těle – ona za všech okolností suverénní úspěšná advokátka nade vše milující svou nezávislost. Nepotřebovala mít za každou cenu nějakého chlapa. Zatím se vždy ukázalo, jak jsou všichni muži svým způsobem křehcí a zranitelní. Teď by se ji však nějaký hodil. Její bývalý by si určitě věděl rady. V podnikání se mu sice nikdy moc nedařilo, ale síly měl na rozdávání. Teď tu po něm zůstala alespoň pistole, ze které však ani jednou nevystřelila. Poprvé a naposledy držela střelnou zbraň ještě na gymplu při branném cvičení v rámci kterého absolvovala i střelbu z malorážky. Masivní pistole však byla evidentně určená jen pro silnou mužskou ruku.

Ten dole evidentně nikam nespěchal. Čím déle pil, tím více rostla jeho agresivita. Opět zaslechla řinkot rozbitého skla. Nejspíše mrštil prázdnou láhev skrze francouzské okno vedoucí do zahrady. Jestli měl předtím alespoň nějaké zábrany, tak teď už ho nebrzdilo vůbec nic. Zmocnila se ji panika. Už několikrát v životě se ocitla ve zdánlivě bezvýchodné situaci. I v kritické chvíli ji však nikdy neopouštěla víra, že se nakonec vše v dobré obrátí. Zatím se tak vždy stalo. Jednou však přijít konec musí. Nikdo se mu nevyhne. Když zaslechla jeho těžké kroky na schodišti, málem hrůzou omdlela. Rychle zamkla dveře od ložnice. Uvědomovala si, že ať udělá cokoliv, maximálně tak získá jednu až dvě minuty. Napadlo ji, že by ji mohlo zachránit, kdyby sama odblokovala malý sejf zabudovaný ve zdi, kde měla uložené rodinné šperky. Ať si vezme co chce, hlavně ať pak odejde. Sotva vyťukala přístupový kód, prudce zakvedlal klikou.“ Děvko, já vím, že tu jseš. Otevři, nebo se naseru ještě víc. Dělej kurva!“ Pak se otřásly dveře pod náporem jeho těla. „Jak myslíš, jdu pro sekeru!“

Hlavou ji bleskla myšlenka, že než si nechat rozmašírovat hlavu sekerou, by bylo lepší skočit z okna nebo...Tak, jak ji její bývalý instruoval, odjistila zbraň. Stačí zmáčknout spoušť a během zlomku vteřiny sama sebe vypne jako žárovku. Chyběla ji však odvaha. Navíc si nikdy tolik necenila svého života, jak v tuto zoufalou chvíli. Jediné místo, kam se mohla ukrýt, byla velká šatní skříň. Dokud se nestřetnou tváří tvář, odpadne důvod, aby se zbavil svědkyně, která by ho mohla identifikovat. Otevřený sejf jako výraz podrobení snad utlumí jeho agresi a on ji nechá naživu. Tak tak se stačila schovat za šatstvo a rychle přivřít skříňová dvířka. Nezvladatelný třes ji ve vlnách procházel celým tělem. Všechno bude dobrý, všechno bude dobrý, konejšila sama sebe. Zuřivé rány sekerou ji však obíraly o poslední bláhovou naději. Vypitý alkohol z něj udělal nepříčetné monstrum. Třeba ho ani neodsoudí, napadlo ji. Kdyby byla jeho advokátkou, možná by ho z té šlamastyky vysekala. Dostal by ochranné psychiatrické léčení a za pár let by byl zase volný. Určitě by k jeho obhajobě využila i toho, že oběť byla nalezena s ostře nabitou pistolí v ruce, ke které neměla ani zbrojní pas. Přesto teď pistoli zoufale držela oběma rukama, jak ji to učil manžel. „Tím eliminuješ zpětný ráz“, vysvětloval ji. Uvědomovala si, že by nedokázala zasáhnout cíl ani ze dvou metrů a především by nebyla schopna ani vystřelit. Tváři tvář zločinci by si nechala vzít zbraň jako zlobivé dítě zakázanou hračku. Některé meze byly pro ni naprosto nepřekročitelné. Slyšela, jak pod náporem sekery nebo páčidla odlétlo kus dveří. Jeho kroky nejprve zamířily k sejfu. Rodinné šperky po prarodičích nejspíše právě mizely v zločincově kapse. „A teď jsi ještě na řadě ty, kurvo jedna zasraná“, prudce otevřel dvířka skříně. Schovaná za řadou šatů ho neviděla. Zavřela oči a pánu Bohu do oken vystřílela celý zásobník. Na chvíli se rozhostilo ticho. Zdálo se skoro věčnost, než cinkla o podlahu nejprve sekera a posléze se sotva slyšitelně pomalu sesunulo na zem i jeho tělo.

Probrala se z těžkého nervového šoku až v autě schoulena v ochranitelské náruči policejní úřednice, která ji mateřsky hladila po vlasech. Už to nebyla ona.