Medvěd na Valašsku začíná představovat závažné bezpečnostní riziko pro stát.

Přiznejme si to upřímně. Ten drzý a stále agresivnější medvěd, který ilegálně překročil naší státní hranici, zatím vyhrává na plné čáře. 

Z čistě vojenského hlediska můžeme území vymezené trojúhelníkem Trojanovice, Vsetín a Vizovice považovat za okupované. Státní moc zatím bezpečně ovládá města a střediskové obce, ale široké území kolem je v rukou /spíše bych měl říci v tlapách/ medvěda. Ovšem ani ve městech si nemohou být jisti, kdy medvěd opětovně zaútočí. Dokud je v kraji dostatek ovcí, lidem přímý útok zatím nehrozí. Ale co když ovce dojdou? Hejtman Jiří Čunek by měl neprodleně oslovit Bezpečnostní radu státu nebo alespoň Ústřední krizový štáb, aby zajistil do Zlínského kraje dodávky živých ovcí k doplnění strategických zásob. Bohužel s každou strženou ovcí agresivita šelmy vzrůstá. Jako znepokojivou považuji informaci, že medvěd dokonce v oblasti Vizovických vrchů rozehnal manévry aktivních vojenských záloh, které nacvičovaly ochranu státních hranic.

Dosavadní odvetné akce skončily blamáží. Jedná se zejména o útok nástražnou klecí, která je fakticky imobilní. Bezpečnostní rada státu sice slíbila nákup modernějších klecí s radarovým systémem včasné výstrahy, ale bez několikaletého výběrového řízení se pořízení klece neobejde. Selhala i návnada rozkládající se zdechlinou jelena evropského. Medvěd totiž místo u Rajnochovic, kde byla klec se zdechlinou nastražena, udeřil v Trojanovicích. Ani muž s narkotizační puškou s dostřelem šedesáti metrů neuspěl. To však nic nemění na mém obdivu k jeho statečnosti rovnající se hráči tzv. ruské rulety. Samozřejmě tu ještě máme armádu. Ústřední krizový štáb uvažoval o nasazení elitní 601. vojenské jednotky speciálních sil, která je však plně angažována na mezinárodních misích. Počítat zatím nelze ani s protiletadlovým raketovým plukem ze Strakonic, který se teprve vrací z vojenského cvičení v Norsku. Bohužel i místní Valašské ozbrojené síly jsou plně zaměstnány zdlouhavou poziční válkou se soldateskami divokých prasat, která v rozporu s Ženevskými konvencemi o zákazu biologických zbraní zamořila jižní část Valašska prasečím morem. I když spojené myslivecké síly odrazily prasata v bitvě u Slušovic a posunuly tak frontu o několik kilometrů na východ, boj ještě zdaleka neskončil.

Ke všemu zlému agresivní medvěd může počítat se zdejší zelenou pátou kolonou, která hází statečným bojovníkům proti medvědímu agresorovi klacky pod nohy. Šíří po krajině defétistickou náladu a vyzývá obyvatelstvo pouze k pasivní rezistenci, jako je například společná modlitba. Také pořádá sbírky sloužící k nákupu „usmiřovacího žrádla“ pro medvěda, což je však, v tom souhlasím s panem hejtmanem, ve skutečnosti spolupráce s nepřítelem. Ve velkých městech jako je Zlín a Vsetín se však už zvedá vlna odporu. Stále častěji lze slyšet skandování : „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“

O tom, jak je v současné době situace zoufalá svědčí i to, že po neúspěšném ataku narkotickou puškou se rozhodla policie vyslat školené vyjednavače, kteří by měli/opravdu však nevím jak/ přesvědčit medvěda, aby se vrátil na Slovensko. Podle posledních údajů jich tam mají v současné době kolem 1300! Vůbec nechápu, jak tam vůbec ti lidé dokáží žít. Jisté je, že pokud by se medvědí okupant vrátil na Slovensko, nikdo tu změnu na druhé straně hranic nezaznamená.