Kvůli českému pravopisu nakonec přijdeme o evropské dotace.

Co by nám evropská komisařka pro rovnost Dalliová nejvíce omlátila o hlavu po zjištění, že v českém pravopise panuje absolutní nadvláda mužského rodu životného?

Snad jen díky tomu, že čeština nepatří zrovna ke světovým jazykům a naučit se jejím pravidlům je pro běžného Evropana těžší, než-li se naučit japonsky, se nám zatím daří unikat bdělé pozornosti komisařky Evropské komise pro rovnost Heleny Dalliové. Pokud by se totiž seznámila s českým pravopisem, který je prodchnut totální nadvládou mužského rodu životného, přestala by alespoň dočasně řešit pravidla inkluzívní komunikace, která by byla genderově neutrální jako natřikrát destilovaná voda a vzala by si na paškál obávané smějící se bestie uprostřed Evropy. Komisařka by určitě došla k oprávněnému názoru, že dokonce i příručka nařizující genderově neutrální a k LGBT+ komunitě přívětivou a vstřícnou komunikaci by jen pouhým překladem do jazyka českého začala spíše připomínat pokyny k organizaci sklizně na bavlníkové plantáži kdesi v americkém Marylandu na začátku devatenáctého století.

Co by nám asi Komisariát pro rovnost nejvíce omlátil o hlavu?

Určitě by to byla především naše specialitka, která nemá na světě obdoby a to je písmenko „ř“. Evropská komise pak bude muset nutně dojít k závěru, že potměšilí Češi si vymysleli tuhle šílenou souhlásku jen proto, aby se mohli nezřízeně bavit nad tím, jak se cizáci marně pokouší o ř a po pětiminutovém opakování věty -Kmotře, nepřepepřete mi toho vepře- jsou odváženi k doktorovi Chocholouškovi. Ve své podstatě je zavedení souhlásky ř diskriminační.

Dále by nám Komise vyčetla neuvěřitelně složitý pravopis, který dokonce nezvládl ani Albert Einstein, když působil na Karlově univerzitě v Praze. Spisovná čeština se tak stala jazykem elit. Bude tedy nutné stejně, jako v jiných vyspělých státech, oprostit se od elitářky složitého jazyka a přejít k jeho značně zjednodušené formě. O tom, že to jde, svědčí například tzv. Severomoravské esperanto známé pod názvem po našymu či po naszymu. Komise by nejspíše za první nadějnou vlaštovku označila úspěšného blogera Větvičku.

Český jazyk je genderově nevyvážený, takže i jinak skvělé eseje přední české feministky Johanny Nejedlové vyznívají jako výron mužského triumfalismu. I když i u ostatních jazyků je co dohánět, čeština přímo volá po rozsáhlé novelizaci pravopisu a celkové úpravě slovní zásoby. Stejně jako u písmene ř, čeština nenápadně, ale o to potměšileji navozuje k ženskému rodu negativní konotace. Děje se tak například tím, že všeobecně neoblíbené tvrdé y je přiřazováno k ženskému rodu, kdežto mnohem oblíbenější měkké i k rodu mužskému. Genderová nespravedlnost je všude, kam se do slovníku čtenář podívá. Komise by snadno mohla nalézt spoustu příkladů na ukázku: Pozitivní den je rodu mužského, kdežto noc rodu ženského. Smrt je rodu ženského, naproti tomu život rodu mužského a tak by se dalo pokračovat. Také většina zvířat je rozdělena mezi mužský a ženský rod až urážlivě nespravedlivým způsobem. Například všeobecně neoblíbená krysa je v ženském rodě bez ohledu zda jde o samce nebo samici. Tuto nehoráznost nezmírňuje ani snaha o vyváženost podřazením potkana do ryze mužského rodu bez ohledu na pohlaví zvířete. V lidových nadávkách se totiž potkan nevyskytuje, kdežto krysa zůstává symbolem těch nejhorších lidských vlastností. To stejné platí pro vepře /tento výraz se používá jen v elitářské verzi českého jazyka/. Běžněji se používají slova v rodu mužském „kanec“, v rodu středním „prase“ a rodu ženském „svině“. Označením někoho za kance je chápáno jako trochu neučesané ocenění hrubého mužství. Pohlavně neutrální prase je běžnou nadávkou, která velmi častým užíváním ztratila svou původní ráznost. Nejhůře opět dopadá  do ženského rodu zařazená „svině“. Je to vedle krysy asi druhá nejhorší nadávka odvozená z nějakého zvířete.

Myslím si, že nám pod zadkem tiká načasovaná bomba. Klidně se může stát, že kvůli českému pravopisu nakonec přijdeme o evropské dotace.