Kdybych to dotáhl na úředního mentora, ještě bych pracoval.

Kdybych byl mentorem, zůstal bych v pracovním procesu až do úplného zblbnutí. Tak to už u mentorů i ve skutečnosti bývá. Jenže jím nejsem.

Klidně bych za určitých podmínek ještě pracoval. Náš důchodový systém je jeden z nejvíce rovnostářských a tak pro některé je rozdíl mezi platem a vyměřeným důchodem stejný jako výškový rozdíl mezi horním vyhlídkovým můstkem nad Macochou a jejím dnem. To samé mi naznačoval i můj šéf. Snížení příjmu o osmdesát procent nevydejcháš. Radši si to ještě rozmysli. Kdo ví, jestli nemáš ten svůj syndrom vyhoření z představy, že budeš muset vybírat kontejnery za Lidlem.

Na jednu stranu jsem byl rád, že mi s viditelnou úlevou nepodal ruku a nepogratuloval k mému velmi správnému rozhodnutí. Taky mohl říci, že už delší dobu viděl, že se jen zuby nehty držím hlavního peletonu a na konci pracovního týdne vždy jen o vlas uniknu sběrnému autobusu. Místo toho mi nabídl jisté benefity, které se zpravidla neodmítají. Abych za stejný plat dělal všem mentora mi však nenabídl. Takže...nic.

Mentorem totiž opravdu nemůže být každý. Vlastně skoro nikdo. Ani jeden z tisíce ne. Na budoucí manažery mezinárodních holdingů jsou školy, ale na mentory neexistuje nic. Mentorem se člověk v jistou chvíli, která se nedá přesně předpovědět, najednou stane. Například, když by vám hejtmanka Jana Vildumetzová řekla, že se sklání před vaší moudrostí. Tohle mi za celý můj život ještě nikdo neřekl, dokonce ani v opilosti ne. Také kotníky mám v pořádku. Mentorům se zpravidla stává, že jim soustavně někdo okopává kotníky a bez ohledu na jejich tělesnou výšku jim ani basketbalisté nesahají více než po kolena. Třeba bych byl schopen ve svém úzkém oboru dávat rady nad zlato a k nezaplacení, ale i tak bych to maximálně dotáhl na bezplatného mentora s nárokem na jednu stravenku Gastro Pass a tři deci kofoly k obědovému meníčku. Taky mi chybí potřebné charisma. Od pohledu ničím nepřipomínám někoho, jehož moudrost přesahuje chápání běžného občana, a bez toho si mohu o velmi dobře honorovaném mentorovi jen zdát. Kdybych se jím však stal, myslím si, že bych byl mentorem k pohledání. Především bych uměl s aureolou nadzemsky dokonalého mudrce dobře hospodařit. Ve skutečnosti není nikdo vševěd. Každý může být chycen na švestkách. Mám naprosto jasnou představu, jak bych si počínal v postavení dobře placeného mentora. Převzal bych taktiku dávných věrozvěstů a věštců, za kterými chodily nekonečné davy žadatelů o dobrou radu. Stejně jako oni bych většinou hovořil lehce básnickým jazykem plným neurčitých narážek a příměrů, jejichž přesný výklad už je na tom, kdo si za radu tučně zaplatil. Přece ani Bůh neříkal nic zcela jednoznačně. Nadpozemská moudrost nad běžné chápání prostého občana /nebo kolegy – řadového vědce/ nemůže být prvoplánově srozumitelná. To dá rozum. Kdyby se mí bývalí kolegové na mě obrátili o radu ohledně nějaké právní otázky, nesnažil bych se, jako dříve, přičlenit se k příslovečným dvěma právníkům, kteří mají na věc tři názory. Místo toho bych třeba pravil :Každá jabloň na jaře kvete a na podzim plodí. Oni by si s nábožnou úctou  tuhle moudrost zapsali do notesu a po zbytek pracovního dne rozšifrovávali význam tohoto mého poselství. Charismatem obdařený mentor prakticky cokoliv udělá, má pro ostatní nějaký skrytý význam. To, co u jiného je přešlap, je u všeobecně uctívaného mentora výraz jeho geniality. Například občas se každému stane, že si ve společnosti nechtěně nahlas pšoukne. V lepším případě nastane výmluvné ticho, v horším posměšné komentáře. Když to stejné učiní velký mentor, bude to pro přítomné znamenat nevyslovenou radu, že by se naše energetická soustava měla více zaměřit na zemní plyn.

Kdybych byl mentorem, zůstal bych v pracovním procesu až do úplného zblbnutí. Tak to už u mentorů  ve skutečnosti bývá. Jenže jím nejsem. Možná bohudík.